Bachařka

Kapitola 12.

Ráno Daně bylo příjemné teplo. Nevěděla proč, ale rozhodně se jí nechtělo vylézat z postele. Poslední dobou jí přišlo, že neví  vůbec nic. Byla prostě trochu mimo. Rozhodla se, že je ještě brzy na přemýšlení a přetočila se na bok a znovu se spokojeně uvelebila. Po chvíli ji něco začalo šimrat na tváři a protože to neustávalo, odtáhla se a otevřela oči. Proti sobě uviděla Yuriho, jehož tmavé oči ji pobaveně pozorovaly. Trochu sebou cukla, ale hned potom se uklidnila.
Yuri ležel bez deky, protože v ní byla doslova zamotaná sama.

,,Doufám, že ti bylo v noci teplo," utrousil a Dana se zazubila. ,,Bylo, ale tobě asi ne."
,,Celkem jo. Deku jsem měl dost dlouho, potom sis ji začala přebírat, tak jsem si lehl blíž. K té dece, samozřejmě."
,,Aha," odtušila a trochu se ušklíbla. ,,No, já ti teď vrátím triko a budeme dělat, jako že tě tu omylem zamkli."
Yuri se ušklíbl a počkal, než Dana vylezla z postele. Oba se protáhli a Dana mu pak neochotně podala jeho triko. ,,Díky,"
,,Hm," zamručel a přešel ke dveřím. Malým mřížkovaným otvorem se snažil někoho najít, ale nikoho neviděl.

,,Asi nevíš, kolik je hodin, co?" Zeptal se a zachytil Danino pokrčení ramen.

V blízkosti uslyšeli pohyb na chodbě. ,,Vzbuď všechny zápasníky, ať se jdou připravit. Turnaj je posunutý na dopoledne."

,,Jistě pane," přikývl dozorce a zamířil k vedlejším celám odemknout vězně.

,,Slyšelas to?" Zeptal se Yuri Dany a ta přikývla.

,,Vůbec se mi nechce, obzvlášť, když jsem zjistila, že mě chtějí zabít."

,,Cože?" Otočil se udiveně na ni.

,,Jo, je to pravda. Ale netuším proč. Už vidím, jak budou fighty dva proti jednomu. A já budu první, kdo tu možnost bude mít."

,,Nechápu ale, proč tě chtějí zabít. Kdyby tě chtěli zabít, tak se k tobě dozorci nechovají tak mile." Dana nasadila výraz typu 'Fakt, jo?' a Yuri se podíval znovu na chodbu.

,,Dobře, tak většina."

,,Nezapomeň, že se mě chce zbavit někdo z vyšší společnosti. Jak jinak by mě dostal sem a na turnaj? A jak jinak by mě chtěl pomalu zabíjet, když takhle budu trpět a pomalu opouštět svět? Je to celkem logický. Kdybys byl na jeho místě, udělal bys to samé, ne?"  

Yuri se zarazil a zavrtěl hlavou. ,,Já bych tě nechal chvíli samotnou a ty by sis dřív ublížila sama."

Dana se ušklíbla. ,,Nezapomeň mu to navrhnout, Boyko."

Zamračeně se na ni podíval. ,,Je to divný, když mě oslovuješ jménem, natožpak příjmením."

Dana se ušklíbla. ,,Tak si zvykejte, šampione. Až se setkáme v ringu, budeš muset bojovat a porazit mě - což nebude takový problém - a pak mě zabiješ a budeš mít klid."

Yuri se k ní otočil zády a povzdechl si. ,,Třeba ne."

,,Cože? To chceš zdrhnout nebo co?"
,,Jo. Dostanu tě odtud."
,,Cože? Jakože... Hele, ty supermane, já nechci podceňovat tvé schopnosti, ale tohle je šílený!"

,,Říká bývalý mistr světa, který tvrdne v ruský věznici."

Dana se ušklíbla. ,,Přemýšlím, jestli mám být ironická a nebo jestli budu zticha."

,,Rozhodně to druhé." Poznamenal a kývl hlavou ke dveřím.  Dana po chvilce zírání na dveře pochopila, že přichází hlídači. Nevěděla, co má dělat, jestli se má nějak snažit něco maskovat nebo se schovat... každopádně zůstala stát s ryze "hezu" výrazem, jak říkala výrazům, které nastávaly vždy s laděním váhy. Kruhy pod očima, tupý výraz, únava a velmi špatný pohled.

Yuri nepatrně zvedl obočí. ,,Jako vážně? To tam nemáš lepší výraz?"

,,Ne, nemám. A rozhodně ho měnit nebu-" Nedořekla, protože jisté dvě osoby otevřely dveře, aby je pustili ven.

Šlo o poměrně mladé kluky, nejspíš najaté na pomoc. ,,Dobroje jutro, Dana." Pozdravil první strážník a usmál se na ní.

,,Dobroje jutro." Odpověděla s překvapením v hlase. 

Strážník ustoupil stranou a vyzval ji ven. ,,Dnes je Váš velký den." Nadnesl strážník. 

,,Jde snad o titulový zápas?" 

Strážníka to chvíli vyvedlo z míry. ,,Ne, to ne. Ale po dlouhé době budete stát v ringu, navíc proti muži." 

,,Škoda, že nesdílím tvé nadšení." Ušklíbla se a strážník jí otevřel dveře, které vedly do umývárny, kde již byli další zápasníci. Dana se zastavila a prohlížela si prostředí.

,,To musím být tady?"

Strážník přikývl. ,,A nemohla bych se převléknout někde jinde?" Nadnesla s malou nadějí v hlase.

Strážník našpulil rty a zamyslel se. ,,Máme přísný rozkaz někoho odtud pouštět, ale chápu, že převlíkat se tady nebude příjemné. Hm..." Povzdechl si a podíval se na svého druha, který matně přikývl. ,,Tak dobrá. Támhle máš věci, tak si je přines a budu hlídat, abys měla chvíli soukromí alespoň na záchodech."

,,Děkuju, to by bylo fajn." Poděkovala a šla k malé hromádce s oblečením, u kterého ležela cedulka "Berserker". Hned vedle ní viděla Yuriho věci, který ale teprve za doprovodu strážníka přicházel. Sám od sebe se sebral a mířil ke své hromádce.

Dana své věci posbírala a mířila zpět ke strážníkům, kteří si stoupli před dveře záchodů.

Dana si až teprve teď prohlídla, co všechno tu bylo. Byla to její celá výbava: chrániče hrudníku, zubů, černý dres, který se skládá ze zápasnických kraťasů a podprsenky a tílka, které tu ovšem nebylo.

,,Cože? To budu muset být jenom tak? Pf..." Odfrkla si a začala se převlíkat. Nakonec si na sebe oblíkla ještě mikinu, kterou měla předtím. Černé bandáže si rozhodla motat až venku. Vyšla ze dveří a pozornost se na chvíli přenesla na ní. Všichni si ji měřili a hodnotili. Dana znovu poděkovala strážníkům a sedla si na židli do rohu umývárny. Po chvíli zavřela oči a snažila si odpočinout. Ucítila, jak si vedle ní někdo sedá, takže neochotně otevřela oči. Byl to Yuri.

Bezeslov oči znovu zavřela a odpočívala. Zápasy se pomalu blížily a ona neměla vůbec ponětí, jak to všechno bude probíhat. A hlavně proti komu nastoupí v prvním kole vyřazovacích zápasů.