Tell me what to do [Yoongi]

*4*

Chodby byly prázdné, ale z dáli jsem slyšel hluk. Paní nás vedla dál do útrob budovy, hluk se stupňoval a kupodivu jsme i nějaké ty děti potkali. Některé si nás velmi zvědavě prohlížely a pár z nich na nás promluvilo francouzsky. Taehyung se na všechny široce usmíval a mával jim. Ony ho pak chytaly za ruce a usmívaly se taky. Já se usmívat nedokázal, byl jsem až moc nervózní.

„Est-ce que vouz voulez prendre moi avec vouz?" vzal mě možná osmiletý chlapeček za ruku. Vykulil jsem na něj oči a podíval se na vychovatelku.

„Ptá se, jestli si ho nechcete vzít s sebou." Usmála. Pohladila ho pak po hlavě a něco mu pověděla francouzsky. Bylo to však tak rychle, že jsem neměl nejmenší šanci tomu rozumět.

„Je suis désolé, Je ne peux pas." Řekl jsem mu, že nemůžu a křivě se pousmál. Sám se divím, že jsem si na nějakou frázi vzpomněl, je to hodně dávno, co jsme se s klukama něco učili, abychom ohromili francouzské Armys.

Kluk se na chvíli zatvářil smutně, ale pak na něj zavolal nejspíš jeho kamarád a ukázal na velkého plyšového medvěda. Na tváři se mu objevil opět široký úsměv, pustil mě a odešel pryč.

Byly tady poměrně velké děti, které si hrály s nejrůznějšími hračkami. Byly tu s nimi jen dvě vychovatelky, protože nejspíš nepotřebovaly tak velký dozor. V další místnosti už byly děti menší a moc jich tam nebylo.

Prohlížel jsem si jedno po druhé. Holčičky, kolem pěti let, chlapečci, kteří byli nejspíš stejně staří. Byli malí a přiznávám, roztomilí. Zabylo mi smutno z toho, kolik dětí tady nemá své rodiče. Můžu jen děkovat bohu za to, že já měl perfektní dětství a rodiče, kteří mě ve všem podporovali a podporují.

„No a támhle je Ellie." Vyrušila mě z přemýšlení paní a ukázala někam dozadu. Následoval jsem její pohled a očima se zastavil na čtyřleté holčičce, která seděla v rohu místnosti. Měla dva malé culíčky a k tělu si tiskla medvídka. Neviděl jsem jí do obličeje, ale už jen při tomto pohledu se mi rozbušilo srdce.

Tohle je vážně moje dcera? Mo-je?

„Přišla sem jako poslední, a tak se s ostatními dětmi zatím moc nesocializovala. Taky je ještě pořád smutná."

To vysvětlovalo, proč tam sedí sama, zatímco ostatní děti byly alespoň ve dvojicích.

„To je beruška." Vyhrkl Taehyung a hned se k ní rozešel.

„Tae, co děláš? Pojď zpátky!" vyhrkl jsem a snažil se ho zastavit.

Bylo ale pozdě. Už si k ní klekl a ona si ho všimla. Netušil jsem v tu chvíli, co udělat. Nebyl jsem připravený na to s ní mluvit. Neměl jsem to v plánu. Když mluvíme o plánu... proč do háje vůbec nic nejde podle něj?

„Mám nějaké povinnosti, pane Yoongi. Těšilo mě tedy a přeji vám mnoho úspěchů v životě." Natáhla ke mně ruku a já ji stiskl.

„Až budete chtít odejít, stačí se zeptat kohokoli z personálu a ten vás vyprovodí. Mějte se pěkně." Nuceně se usmála. Vím, že vůbec nebyla nadšená z toho, co se děje, ale to ani já.

„Děkuji, na shledanou." Rozloučil jsem se, a pak sledoval jen její záda, když odcházela.

Nahlas jsem si povzdychl, a pak stočil pohled k Taehyungovi. Pro mé překvapení tam stál sám, bez toho dítěte.

Dokud jsem...

„Bonjour." Oslovil mě dětský hlas.

Hlavu jsem sklonil dolů a oči se mi rozšířily. Stála přede mnou.

Ellie Walkerová stála přede mnou. A hleděla na mě těma stejnýma očima, které vídám každé ráno v koupelně, když se umývám.

Nebyl jsem ze sebe schopný vydat ani hlásku. Ona má moje oči. Je fakt moje? Moje dítě? Asi... asi fakt jo.

Polknul jsem a snažil se něco říct... no vydat jen jedinou hlásku se zdálo být nemožné.

„Annyeong." Vylezlo ze mě na konec.

Zatvářila se zmateně, a pak se otočila na Taehyunga, který se tvářil okouzleně a pobaveně v jednom. Nejspíš ho ta malá učarovala a já rozesmál, protože mě jen tak do rozpaků něco nedostane. A tady to zvládlo malé dítě během pár vteřin.

„Ona neumí korejsky, ty blbe." Protočil Tae očima a přešel až k nám, klekajíc si znovu na zem.

„Broučku, jak se jmenuje tvůj medvídek?" bylo jediné, co jsem slyšel ho říkat. Nevnímal jsem pak nic. Pořád jsem si tu holku prohlížel a nemohl tomu uvěřit.

Sedli si oba dva na zem a Taehyung na ni nepřestával mluvit. Posadil jsem se taky a mlčel, naprosto zaujatý, fascinovaný a stále neschopných slov. Musel jsem to zkrátka strávit.

Ellie mluvila anglicky velmi dobře. Očividně ji Denise učila obojím. Pořád jsem pátral v paměti a snažil si vybavit cokoli, co by se jí týkalo, ale měl jsem mlhu. Určitě si však nepamatuji, že bych někdy spal s holkou, které bych nerozuměl. Podle jména a příjmení bych ji taky spíš tipoval na Američanku, Britku nebo Irku. A Ellie dala anglické jméno.

Pak musela mít určitě jižanské kořeny, protože Ellie měla na svůj věk poměrně husté tmavě hnědé vlasy a snědou pleť. Oči sice měla moje, ale to bylo taky to jediné.

„Yoongi, tak řekni jí něco." Zašeptal ke mně Tae.

„Já... já nevím co." Pokrčil jsem bezradně rameny. Nikdy jsem žádné konverzace s dítětem nevedl.

„Bože cokoli, nebuď taková suška." Zavrtěl hlavou, jako bych byl úplný idiot.

„Ellie..." oslovil jsem ji teda a ona ke mně zvedla ta mandlová očka.

„Líbí se ti tady?" zeptal jsem se a překvapeně sledoval, když se postavila a zamířila ke mně.

Celý jsem se napnul, když hupnula ke mně do náruče a rozkošně se zaculila. Povahou očividně nebude po mně.

„Děti jsou hodné, ale stýská se mi." Uvelebila malé tělo na mém klíně. Taehyung mi věnoval povzbudivý úsměv a k tomu dva palce nahoru.

„Paní mi slíbila, že si pro mě tatínek přijde, ale trvá mu to moc dlouho." Odula tvářičky.

Na to jsem se zamračil. Co jí má kdo vykládat, že přijdu? Já přece nikomu neslíbil, že ji vezmu s sebou. Takhle tu malou akorát matou a dávají jí plané naděje.

„Řekla ti někdy maminka o tátovi, Ell?" zeptal se Taehyung a já mu byl vcelku vděčný za otázku, protože mě to zajímalo taky.

„Ani ne..." pohoupala nožičkama a zase se zakroutila jako žížala.

„Říkala jen, že tatínek je daleko, a proto nemůže být s námi." Zatahala se za culík.

Začínalo mě zajímat víc a víc, co všechno jí Denis řekla, ale jedna z vychovatelek nás už upozornila, že je pozdě a děti brzy půjdou spát.

„Přijdete za mnou ještě někdy?" vyskočila Ellie na nohy, když jsme se oba s Taehyungem postavili.

Chtěl jsem jí vysvětlit, že to asi nepůjde, kdyby se opět neozval ten skřet vedle mě.

„Neboj se broučku, brzy zase přijdeme." Tae se zdrobnělinami očividně vůbec nešetřil.

Já se pak zmohl na pouhé zamávání, když se mířila s ostatními dětmi vykoupat. Jedna z vychovatelek nás vyvedla ven a já opět se svými mizernými základy francouzštiny zavolal taxi, abychom se dostali do hotelu. Únava na mě dopadala stejně jako večerní mlha na Paříž.

Jestli jsem byl předtím zmatený, tak pak vážně nevím, co jsem cítil teď. Snad jen, že všechno bylo ještě více komplikovanější.

**

Yoongi mluví francouzsky, co vy na to? :D

Jinak doufám, že všem školákům se skončil školní rok v pohodě a jste spokojení se známkami. U mně ještě bohužel neskončil, budu teprve odevzdávat bakalářskou práci a učit se ke státnicím, které mám na konci srpna. No marné, vybrala jsem si to... tak to mám :D.