Ahoj, jmenuji se denisa a doufám, že se vám bude líbit tato povidka...toto je můj účet, kde píši jen normální povídky, ale jestli vás zajímá spíše to nadpřirozeno, tak na účtě denisazemkova mám o upírech a vlcích atd.. přidávejte prosím voty a komenty, abych měla motivaci přidávat dalši díly děkuji :) denny xx
Jsem úplně običejná dívka, ale rozhodně se od ostatních liším hned v několika směrech. Už od malička jsem nebyla moc oblíbená a nikdo se semnou nechtěl kamarádit. Nevím, proč ošklivá nejsem, tak fakt nevím, ale mě to zas tak moc nevadilo. Kamarády jsem si nahrazovala tenisem a kytarou. To jsou mí jediní přátelé, kteří nikdy nezradí.
S mojí tetou a bratrancem jsem se přestěhovala ze Španělska do Anglie a jediná výhoda na tom je, že ani némám strach, že nezapadnu do kolektivu, protože jsem za těch pár let měla dost času, abych si na to dokázala zvyknout a co si budeme nalhávat...přátelé mi chybět také nebudou, protože je stále nosím ve svém srdci.
Zrovna dnes nastal můj první den v nové Londýnské škole, ale také nastal den mích 18 narozenin a když jsem ráno otevřela oči a nestačila se ani pořádně rozkoukat, tak nad mou postelý stála tetička a jen se na mě usmívala. Emily: ,,Co je teti?" Teta: ,,Ale nic...jen, že dnes je první den školy." Řekla a pořád se smála. Emily: ,,Jo...super už se nemůžu dočkat toho jak tam budu sedět a přetvařovat se že mezi ně patřím." Teta: ,,Ale notak, nebuť taková. Střední škola je hodně důležitá a navíc....by jsi si tam mohla konečně najít nějaké kamarády." Emily: ,,Já už mám kamarády." Řekla jsem, teta vstala z mé postele, šla ke dveřím a řekla ,,Já myslela třeba nějaké živé." Poté odešla a já se musela jít připravit do tý školy. Na sebe jsem si vzala černé přiléhavé džíny a volné fialové tričko, namalovala se, učesala si vlasy a šla jsem dolů na snídani. Sedla jsem si ke stolu a pochvíli přišel i můj o rok starší bratranec Ryan, který je mi blízký jako můj bratr, který tu už semnou nemůže být. Ryan: ,,Tak co, těšíš se do školy?" Emily: ,,Co by jsi řekl?" Řekla jsem protivně, protože dnešní den neni zrovna ten jeden z mých deseti nejoblíbenějších. Ryan: ,,Tak sorry, že se ptám...mami dej si na ní bacha už má zase tu svou náladu." Řekl ze srandy, vzal si lívanec z talíře, pak rychle odcházel a já po něm ještě hodila to co jsem měla zrovna při ruce, ale trefila jsem jen dveře. Teta: ,,Emily, neměla by jsi náhodou taky jít?" Připoměla mi čas a zamračila se na mě. Emily: ,,Jo, promiň. Zatim ahoj." Omluvila jsem se a věnovala jí pusu na tvář. Teta: ,,Ahoj a hodně štěstí s kamarády." Emily: ,,Teto..." Teta: ,,Co." Emily: ,,Ale nic...radši už jdu." Nechala jsem plavat její připomínku a zavřela jsem za sebou dveře.
Cestou do školy jsem zahlídla překrásný park a jediné co mě hned napadlo bylo to, že až půjdu ze školy domů, tak se tam možná stavím. Něco mě na něm prostě lákalo, ale nevím co. Pochvíli jsem dorazila do školy, našla jsem si svou třídu a sedla si úplně do zadu jako vždycky. Celou hodinu jsem jen pozorovala hodinovou ručičku, jak jezdí pořád do kola a když konečně ta hodina uplynula a my mohli jít domů, tak jsem si říkala ,,Konečně, ta hodina snad trvala celou věčnost." Pomyslela jsem si a spěchala domů.
O pár minut doma...
Emily: ,,Teto, jsem doma." Křičela jsem. Poté na mě teta vykoukla z kuchyně a řekla ,,Tak povídej? Jaký to bylo?" Emily: ,,Upřímně?" Řekla jsem a podívala se na ní tím pohledem, který už moc dobře odemě zná. Teta: ,,Nic si z toho nedělej....vždyť to byl teprve první den." Emily: ,,Ale já si z toho nic nedělám a nech toho furt. Když se s tím dokážu smířit já, tak ty to určitě taky dokážeš...jdu se projít." Řekla jsem, odešla a bouchla dveřmi. Teta: ,,Emily??!"
Netušila jsem co to do mě v tu chvíli vjelo, ale částečně jsem měla přece jen pravdu, nebo ne? Už to ke mě prostě patří a ani ona s tím nic neudělá, tak ať to nechá plavat. Pořád jsem si říkala do kolečka a za nějakou dobu jsem přišla až k tomu parku co jsem ho míjela cestou do školy. Vešla jsem dovnitř a byl tam ohromný, překrásný rybník. Bylo to tak úžasné. Šla jsem k němu blíž a sedla si pod velkou vrbu co byla vedle toho rybníku. Celou dobu jsem tam jentak seděla a přemýšlela o té nepohodě s tetičkou. Moc mě to mrzelo, ale jednou jsem jí to říct musela.
