Kate Ashleyová. Mladá dívka, která měla ve své minulosti problémy...
Později se se svou matkou a bratrem odstěhují pryč a tak nechává minulost za sebou. Žije nový život.
Jednoho dne se začne díky svému bratrovi zajímat o hokej. Nejde jí to, ale nak...
Ráno jsem se probudila až později. Mamka mi nakonec napsala omluvenku a řekla učiteli, že dneska nepřijdu do školy. Výjimečně mě tedy nechala doma. Z postele jsem vstala až kolem 10 hodiny. Všichni už jsou v tuhle dobu ve škole a poslouchají, co jim učitel řekne. Já si v klidu ještě ležela v posteli a užívala si každé volné chvilky a taky klidu. Nikdo kromě mě tu totiž nebyl. Až když jsem vstala, rozbolelo mě celé tělo. Bylo najednou tak těžké ujít pár kroků, sejít schody a nebo pohnout jen jediným prstem na mé ruce. Mé tělo protestovalo proti jakémukoli pohybu. Zřejmě dneska jen dojdu pro jídlo do supermarketu, teda pokud tam vůbec dojdu a pak budu jen ležet a koukat na filmy nebo seriály. Došla jsem tedy stěží dolů do kuchyně, abych se mohla alespoň najíst. Z ledničky jsem vzala jogurt a z mrazáku jahody, borůvky a maliny. Ty jsem pak nechala rozmrznout v mikrovlnce a následně dala do jogurtu. Vzala jsem si i nějaké křupky a šla s tím zase po schodech do pokoje. Oběd si udělám později a tak do supermarketu půjdu až pak. Teď budu jen ležet, jíst a koukat na filmy. Pustila jsem si Divergenci. Ten film patří mezi mé oblíbené. Jedla jsem snídani, křupky a zadívala se na film, nevnímaje okolní svět.....
_____________________________________
-po filmu-
Film mi skončil a jelikož bylo už půl jedné, musela jsem chtě nechtě dojít pro nějaké jídlo. Ještě mě napadlo, že bych mohla zavolat a objednat si pizzu a nebo třeba jiné jídlo. Měla jsem jíst jen já, mamka přijde až na večeři nebo až pozdě večer. No a Marcus je ve škole a pak jde s kámošema ven. Tak jsem se rozhodla si tedy objednat pizzu, nejlépe Romu. To je ta, která nemá kečup a má tam místo toho smetanu. Našla jsem telefon, zavolala a objednala si. Budou tu tak do půl hodiny. Mezitím jsem si zjistila, jestli máme nějaké úkoly. Chris mi řekla že nic nemáme, ale Wendy mi napsala, že máme mít do konce týdne slohovku na určité téma. Asi bych si to měla radši zítra zjistit. Jelikož mě stále bolely některé části mého těla, jen jsem ležela v obýváku na gauči a koukala na televizi, než mi přinesou pizzu.
*Po 39 minutách* *Zvonek*
Zazvonil zvonek, pizza už mi dorazila. Zvedla jsem se a zavolala: "Už jdu." Dokulhala jsem ke dveřím a otevřela je. Ve dveřích stál kluk, stejný jako ten, co mě nedávno srazil. Jeho blond vlasy mu trčely do všech stran, modré oči na mě skrz jeho černé brýle koukaly a prohlížely si mě. Na tváři úsměv, který by mu mohli někteří závidět. Uplé černé tričko, pod kterým se zase rýsovaly svaly. To byl ale pohled. Všimla jsem si úšklebku na jeho rtech a poté jsem si všimla i té pizzy, co držel v rukou. On že je roznáší pizzu??? Štěstí mi zřejmě zase na chvíli přeje....
"Ahoj Katie." prolomil ticho jako první z nás dvou. "Ahoj Nicolasi. Takže ty roznášíš pizzu jo?" odpověděla jsem a stále jsem hleděla do těch brýlí, přes které byly i lehce vidět jeho oči. "Jen ve volném čase. Ještě jednou se ti moc omlouvám za ten včerejšek. Byl jsem fakt mimo." odpověděl. "To je v pohodě. Nebyl si jediný, kdo byl totálně mimo sebe." zasmála jsem se. "Dobře, neměl bych zdržovat. Musím ještě roznést další objednávky. Rád bych tě někdy poznal, Kate." usmál se na mě a odhalil tak své bílé, rovné zuby. "Telefon na mě máš, tak se můžeme někdy domluvit, jít si někam pokecat a tak." odpověděla jsem mu. "Fajn, napíšu ti dneska večer. Už bych měl fakt jít, tak ahoj Katie."
Podal mi pizzu, já mu zase zaplatila a rozloučila se s ním. Kdo by to byl čekal, že narazím zrovna na něho. Svět je vážně malej.... Ještě chvíli jsem stála na prahu dveří a pozorovala vzdalující se osobu, než mi úplně zmizela za rohem ulice. Poté jsem šla dovnitř, zavřela za sebou dveře a lehla si zase na gauč. Jedla jsem pizzu a koukala na seriál, který teď běžel v televizi.
_____________________________________
-ještě ten den večer-
Šla jsem si dát sprchu. Sundala jsem si oblečení a zase se nějak dostala zázrakem do koupelny. Umyla jsem si vlasy přírodním šamponem a osprchovala se. Obmotala jsem si okolo sebe ručník a došla zpátky do pokoje. Lehla si na postel, vzala notebook a koukla na Facebook. Pět nových žádostí o přátelství, několik upozornění a asi nespočet zpráv. Zprávy od mých bývalých kamarádů, zpráva od Marcuse, od holek, kluků a tak. A pak jedna od neznámého. Koukla jsem na žádosti a všimla si, že mezi nimi je i Nicolas. Nejdříve jsem nevěděla, ale pak mi to došlo. Neznala jsem jeho příjmení.
Nicolas Sarkozy si vás chce přidat do přátel.
-přijmout -odmítnout √ x
Odklikla jsem přijmout a hned se koukla zpět na zprávy. Byla tam i jedna od Nicolase.
Nicolas: Ahoj, Katie. :)
Kate: Ahoj, Nicolasi. Jak si mě našel?
Nicolas: Jednoduše. Prostě našel. Jak se jinak máš? ;)
Kate: Jde to. Jen zítra už musím zase do školy. Co ty?
Nicolas: Super. Co děláš? :)
Kate: Teď jen ležím na posteli a půjdu za chvíli spát. Co ty Nico? :)
Nicolas: Nic moc. Něco píšu do školy a taky pak půjdu spát. Co tvůj trénink včera? :D
Kate: Stál za to. Jen mě všechno a každý pohyb bolí. Ale jinak v pohodě. Umíš hokej? :P
Nicolas: Jasně že jo. Chceš si někdy zahrát? ;) Stejně tě porazím.... :P
Kate: Neporazíš. Ne jen tak. Co takhle si někdy zahrát?
Nicolas: Jen mi pak řekni čas a místo a budu tam. ;) Určitě vyhraju, jsem nejlepší :P
Kate: Egoisto... :P tak se jindy domluvíme. Jdu spát. Dobrou Nico :)
Nicolas: Dobře. Tak dobrou Katie :)
Zaklapla jsem notebook, vyfénovala si vlasy a šla si lehnout. Usínala jsem dlouho a mezitím přemýšlela nad posledními dny, které jsem prožila...
Mám tu další kapitolku. Má skoro 1000 slov a doufám, že se líbí. Předem se zase omlouvám za chyby, které zde někde určitě jsou. Další vyjde snad zase brzy....
Btw. Tady je fotka Nicolase❤ ↓↓↓↓↓↓↓
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
