Musím na něj myslet.

První pohledy

Nudím se.
''Já taky,, ozval se Michal. ''Šla bych na hřiště,, ozvala se Leona a přišla do pokoje. Kývla jsem hlavou a hrdě vstala z postele. Když jsme se chystali na hřiště, mamka přiběhla, že za hodinu máme být doma. Zakroutila jsem očima a zavřela vchodové dveře. Po cestě jsem si s Michalem a s Leonou povídali o tom, jaký by to bylo, kdyby byla pouť už dneska. Mimochodem, pouť je o prázdninách, který budou za měsíc, takže jsme se hrozně moc těšili na naši atrakci, která se s tebou točí a houpe. Když jsme konečně dorazili na hřiště, nikdo nikde nebyl, jen nějací kluci.. A právě jeden znich mi změnil život. No, ale to předbíhám.
Dorazili jsme na hřiště, sedli si na písek a znovu se vrátili k tématu o pouťi. Po chvilce mluvení, mě Leona přerušila a řekla mi, že se na mě ten kluk na klouzačce pořád dívá. Já jen pokrčila rameny a podilvala se na 'toho' kluka.
Koukla jsem na něj a nemohla si pomoc odtrhnout zněj pohled. Bylo to něco úžasného, takový ten blesk co ti bleskne před očima a prostě víš, že je to láska na první pohled. V tom se na mě 'ten' kluk podíval, já sebou cukla a rychle jsem odrthla pohled. Přitom Michal sarkasticky 'zakašlal' a já vrátila pohled na 'toho' kluka. Vtom mě Leona přerušila a řekla, že musíme jít domů.
Já se na ní sarkasticky pousmála a kývla hlavou. Jenže jsem domů nechtěla, chtěla jsem bylt na hřišti, a koukat na toho kluka, co na mě pořád koukal a já na něho. Jenže když jsem de podivala zpátky na něho, už byl v dalce za hřištěm. Pak se otočil na mě a odešel. Cestou domů jsem na něj myslela, a říkala jsem si, že ho už nikdy neuvidím. Jenže... osud se postaral o to, abych ho druhý den viděla.😜

Takže tohle je první díl mého románu, jsem začátečník☺️
Je to podle skutečné udalosti která se děje mě..