Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•47- ,,Dáš mi šanci?"

,,No, tak já myslím, že asi půjdu." usmál se Fredo, když jsme už všechnu limonádu vypili. Je to bezva kluk. Vůbec bych neřekla, že jede v takovejch věcech, v jakejch jede. Je jako starší brácha, kterýho jsem nikdy neměla.

,,Půjdu taky, jinak se tady už unudím k smrti." Fredo jen přikývl a já mu pomohla se skleničkama. Došli jsme do kuchyně a já mu pomohla umýt nádobí.

,,Tak já jdu. Dám si sprchu a pak ti pomůžu udělat nějakou večeři." usmála jsem se a chtěla odejít.

,,To je v pohodě. Ryan je dobrej kuchař. Ale určitě přijď. Budem pak s klukama hrát Fifu, tak se můžeš přidat." prohodil a já přikývla. Prošla jsem chodbou a stoupala po schodech. Za tu dobu jsem si nikoho nevšimla. Kam se všichni poděli? Justin je všechny zabil, aby se na mě nemohli ani podívat a teď je zakopává někde na zahradě? Neřešila jsem to a došla ke dveřím Justinova pokoje. Teď vlastně i mého pokoje. Všimla jsem si, že poslední dveře jsou pořád otevřené a svítí se tam. Nejspíš jsou všichni tam a když je Juss konečně doma ve svém živlu, řeší nějaké mafiánštiny. Teď mi došlo, jak je to děsivé. Justin vlastně takhle žije celou dobu. Jen ten měsíc, co studujeme ne. Jen zlomek jeho života, kdy se choval normálně. No. Bůhví, jestli si to taky nějak neřešil po telefonu, jakože určitě jo, ale to nechci radši ani vědět.

Otevřela jsem dveře od pokoje a vešla dovnitř. U postele stále ležela moje taška. Vytáhla jsem z ní čisté spodní prádlo a taštičku s kosmetikou. Tašku jsem zapla a zasunula pod postel.

Otevřela jsem dveře na chodbu a vešla do prvních dveří. Otočila jsem klíčem a oblečení hodila na prádelní koš. S tím zamykáním, radši. Nikdy nevíte, jestli jim nerupne v bedně. Jsem tu sama ve velkém domě se čtyřmi kluky, kteří mají bojový výcvik, posilovnu v dolním patře, nepravidelný přísun sexu a zbraně po celém domě. Opravdu nikdy nevíte, co se může stát.

Svlékla jsem ze sebe všechno oblečení a vlasy si dala do drdolu, abych je nenamočila. Z taštičky jsem vytáhla svou žínku a sprchový gel. Pokud byste nevěděli, žínka je taková ta houbička na mytí. Já ji úplně miluju. Přijde mi, že se tím vždy umyju důkladněji.

Po deseti minutách strávených pod proudem vody, jsem konečně zastavila vodu a vylezla ven. V polici jsem viděla čisté ručníky, tak jsem si jeden půjčila. Snad jim to nebude vadit. Usušila jsem se a oblékla si tmavě modré brazilky a podprsenku. Odlíčila jsem si pleť a opláchla ji studenou vodou. Vlasy jsem nakonec uvolnila z drdolu a rozčesala. Vzala jsem taštičku, špinavé věci a mířila si to ke dveřím. Všichni by mohli být pořád někde spolu, proto jsem vykoukla na chodbu. Prázdno. Rychle jsem zabouchla dveře, ale to jsem neměla dělat. Jakmile jsem na chodbě způsobila zvuk cvaknutí kliky, tři hlavy, Ryan, Justin a Lil, vykoukly z posledních dveří a nakonec vyšli na chodbu úplně. Jediný Fredo byl asi stále dole. Lil na mě zapískal a já protočila očima.

,,Za náma je fakt pěknej obraz." zavrčel na ně Justin, ale ti dva mě pořád v transu sledovali.

,,Řekl jsem," dal jim malé pohlavky ,,že za náma je fakt pěknej obraz, tak se kurva otočte." oba se otočili. Zasmála jsem se a mezitím odešla do pokoje.

,,Vždyť za náma žádnej obraz není." zafňukal Lil.

,,A ona odešla. Fakt díky, Justine." zabručel Ryan.

,,Bella je moje, takže na ni nemáte co čumět, čuráci." zasmála jsem se znovu a vytáhla z tašky tepláky a tílko. Všechno jsem si oblékla a sešla schody dolů. Fredo seděl na sedačce a už hrál tu Fifu.

,,Páni, Bell, jsi krásná i bez make-upu." slušně mě pochválil.

,,Děkuju pěkně, Fredo." uklonila jsem se jako někde na zámku a sedla si vedle něj. Teď mi to došlo. Když se mě Justin tenkrát ptal, jestli jsem se sprchovala namalovaná, tak si myslel že jo, asi proto, že jsem byla tak krásná.

Throwback

,,Já jen, ty jsi se sprchovala namalovaná?" pokrčila jsem obočí.

,,Ne, proč?" nechápala jsem ho.

,,Takže teď jako na sobě nemáš žádný ty holčičí sračky, jo?" pořád jsem ho nechápala.

,,No nemám, no. Proč?"

,,Jen tak. Zapoměň na to."

End of Throwback

Pff. Já si to teda nemyslím, ale ať si oni myslí, co chcou. Sledovala jsem Freda, jak hraje fotbal.

Najednou byl slyšet dupot. Ryan, za ním Justin a za ním ještě Lil. Utíkali ze schodů a ječeli jako malé holky. Vyběhli až ven a kdyby dveře na zahradu nebyly otevřené, narazili by do nich. Nechápala jsem, co se to právě stalo, ale jsou to puberťáci, takže jsem jen se smíchem pokroutila hlavou. Po chvíli bylo slyšet šeptání a pořád nějaké narážky.

,,Pst, Fredo." slyšela jsem za sebou. Fredo mi dal do ruky ovladač a já najednou měla červené vidění a jasný cíl. Porazit Real Madrid! Nagelovaní hajzlíci!

,,Tak jdi tam." otočila jsem se za hlasy a všimla si hloučku kluků. V čele stál Justin a těkal očima kolem mě. Za ním stáli kluci a pořád ho nějak pošťuchovali. Až teď jsem si všimla napůl zvadlé kopretiny v jeho rukou. Bože, on je tak roztomilej.

,,Tak dělej." žduchl do něj tentokrát Fredo silněji a on se tedy pomalu rozešel ke mně. Zachichotala jsem se a stopla hru. Stoupla jsem si a obešla sedačku, abych mu byla blíž.

,,Bell." začal.

,,Justine?" lehce jsem se zasmála pro uvolnění situace. Všimla jsem si kluků za Justinovými zády. Pořád tam stáli v hloučku jako puberťačky a sledovali to jako nějaký romantický film. Různě si tam štěbetali a radostně vyjekli, když ke mně Justin natáhl ruku s kopretinou.

,,Páni, děkuju." vzala jsem si kytku a přičichla k ní.

,,Jo," poškrábal se nervózně na zátylku ,,utrhl jsem ji na zahradě." nakonec se zasmál a já s ním.

,,Takže, Bell. Ježíš, já jsem nervózní." byl fakt rozkošnej a já čekala, co vyjde z jeho úst.

•••

,,Dáš mi šanci?"

•••