Lupinova dcera v prokletí úplňku

- 9 -

REMUS

Měl chuť Siriuse udeřit. Vážně! Když za ním přišli do jídelny kam se spěšně odebral, poté co viděl jak Leandru líbal, měl chuť mu jednu vrazit pěstí do nosu. Merlin ví, že několikrát tomu bylo i na škole, kdy se občas choval jako naprostý idiot, ale nikdy to neudělal. Z jednoho prostého důvodu: vážil si ho. Byl to jeho kamarád a on si jejich přátelství považoval.

Také měl pocit, že jen co Leandru našel vezme mu její pozornost někdo jiný. Musel si však uvědomit, že jeho dcera už je dospělá. Ty roky co spolu nebyli, co promarnili, kdy neviděl její dětství a to jak vyrůstá už jim nikdo nenahradí. Navíc Leandře záleželo co bude říkat na to co viděl v obýváku. V jejich očích byla tak veliká prosba, že se nedokázal zlobit nahlas.

„Tati, vím, že jsi zklamaný." Začala Lea opatrně.

Zklamaný? Podivil se upřímně, ona ho přeci nemůže zklamat. Ať udělá nebo řekne cokoliv nikdy z ní nebude zklamaný. Je to jeho jediná dcera a byl za to jen rád. Spíš překvapený. Ohromený.

Leandra si se Siriusem vyměnila pohled. Zřejmě se tvářil příliš konsternovaně.

„Remusi, nedokážu si ani představit jak se právě cítíš, protože vlastní děti nemám. Určitě bych však měl chuť toho kluka co si začal s mou dcerou praštit." Přimhouřil oči, jako by vážně čekal ránu. Když nepřišla zase je otevřel a pokračoval. „Ještě ke všemu, je tu ten věkový rozdíl."

„Na věku, ale nezáleží," vmísila se do toho Leandra. „Já bych si k tobě tati představovala například Tonksovou." Usmála se na něj měkce.

Remus si na vteřinu vybavil mladinkou, maličko střeštěnou bystrozorku. Je pravda, že ho něčím přitahovala.

Zakroutil hlavou, teď před ním stála Leandra se Siriusem a napjatě čekali co řekne, jak bude reagovat.

Než Remus konečně promluvil odkašlal si. „No je pravda, že jsem si ke své jediné dceři," zdůraznil. „Představoval někoho jiného."

Na okamžik pohlédl Siriusovi do očí. Vzpomněl si jak kdysi zářili radostí, nadšením a bezstarostností. Po dvanácti letech v Azkabanu ta jiskra v nich pohasla. Teď když poznal Leandru se mu aspoň částečně vrátila. Byl zase šťastný a Lea také.

„Je však pravda, že neznám nikoho kdo by se o Leandru dokázal postarat lépe než ty."

Leandra mu samým nadšením skočila do náruče. I Sirius si viditelně oddychl.

„Remusi slibuji ti, že zajistím, aby se Lenadře nic nestalo a udělám jí šťastnou. Mám jí vážně rád."

Leandra se na Siriuse potěšeně usmála a něžně ho políbila.

„No tak! Nechte si to na potom." Zlobil se na oko Remus. Všichni se úlevně zasmáli.

„Promiň kamaráde." Plácl Sirius Remuse po zádech.

Stejně však Remusovi trvalo několik dní než si na novou a nezvyklou dvojici v domě zvykl. Postupem času však viděl, že chybu neudělal. Oba přímo zářili štěstím a vzájemnou láskou. Bylo to něco, co v tak temných časech potřebovali vidět všichni.

~~~

Uplynul již víc jak měsíc od toho co byly na Grimmauldově náměstí. Harry právě před dvěma dny oslavil své narozeniny. Stalo se to navečer. Leandra pomáhala Molly v kuchyni chystat večeři, Remus a Sirius seděli za stolem a něco spolu polohlasně probírali, Fred s Georgem, Ronem a Ginny hráli Řachavého Petra, když se zčista jasna v krbu objevil Arthurův obličej.

„Siriusi! Něco se stalo Harrymu." Začal bez pozdravu Arthur.

V tom okamžiku byly všichni přítomní u krbu.

„Co se stalo?"

„Napadli ho... dva mozkomoři..." Odpovídal Arthur Siriusovi a Molly při tom hlasitě zaúpěla.

„Cože? V Kvikálkově?"

„Ano, ano je to podivné... použil Patronovo zaklínadlo a chtějí ho vyloučit ze školy. Brumbál už je na ministerstvu a snaží se to urovnat. Poslal jsem Harrymu sovu, možná by bylo dobré kdybys mu taky napsal, hlavně, aby nikam nechodil. Snad poslechne. Musím jít. Zase se ozvu..." Vychrlil na ně rychle a jeho hlava zmizela v zelených plamenech.

Sirius našel kousek pergamenového lístku a brk a už psal Harrymu, pak si půjčil od Leandry sovu, pro kterou mezitím došla a poslal jí za Harrym.

Dlouho všichni čekali až se zase objeví Arthur a řekne jim něco víc.

Uplynula víc hodinka a zelené plameny se znovu rozhořeli v krbu. Tentokrát se neobjevila jen hlava, ale z krbu vyšel Arthur celý. Sirius byl okamžitě na nohách.

„Tak co?" Vyštěkl na něj.

„Brumbál to nakonec uhrál na disciplinární řízení. Bude se konat dvanáctého srpna, ale do té doby je Harry podmínečně vyloučen."

„Ale to snad..." Začala Ginny.

„Brumbál do té doby něco vymyslí!" Přerušil jí Sirius netrpělivě.

„Jak to, že ho ti mozkomorové napadli?" Zeptala se ustaraně Molly. „Měl ho přeci hlídat Mundungus s Arabelou Figgovou."

Arthur unaveně zakroutil hlavou. „Nevím přesně, ale Mundungus se prý ze svého stanoviště vzdálil, kvůli nějaké obchodní příležitosti. Brumbál si to s ním vyřídí později. A Arabela jako moták v té situaci nic moc nezmohla."

„Co ještě víš Arthure?" Zeptal se ho Sirius.

„Harry musí do bezpečí, přesune se sem."

„Kdy?"

„To ví zatím jen Brumbál, Siriusi. Dá nám včas vědět."

Potom se v kuchyni rozhostilo tíživé ticho.