Poslední dopis

📃Část první📃

Bylo odpoledne, když jsem si přečetla ten dopis. Patrick byl zrovna na služební cestě, a tak jsem se s tím musela vypořádat sama.
Jelikož na obálce bylo jen mé jméno, chyběla známka i adresa, znamenalo to, že dopis musel být do schránky vložen ručně. Nebyla uvedena ani zpáteční adresa, tudíž Lettie nemohla ani odpovědět. Rozhodla se tedy, že se tím nebude zabývat a hodila dopis do odpadkového koše.

Tu noc se vůbec nevyspala. Pořád se budila s pocitem, že není v bezpečí. Zdály se jí noční můry. Několikrát za noc vstala z postele a šla se podívat, jestli jsou dveře zamčené.

Kruhy pod očima se snažila zamaskovat množstvím make-upu, ale stále vypadala podivně. Roztáhla žaluzie, aby do jejího bytu vniklo světlo - cítila se tak více v bezpečí. Vzala si deku a dopřála si klidný spánek na gauči.

Kolem poledne ji probudil zvonek. Neochotně vstala, prohrábla si vlasy a šla ke dveřím.
Otevřela je, ale nikdo za nimi nebyl. Přivolala si výtah a sjela se podívat do přízemí, tam ale také nikdo nebyl. Rozhodla se tedy podívat do své poštovní schránky. Odemkla ji a vyjmula z ní množství papírů.

V kuchyni si sedla ke stolu a jelikož neměla co dělat, prohlížela si reklamní letáky. Mezi nimi našla i několik obálek.
Ta první byla od Patricka. Lettiino srdce poskočilo radostí, když to zjistila.

Ahoj Lettie, moc mi chybíš. Možná ti tento dopis dojde, až budu zase zpátky, poněvadž na tu poštu se člověk nemůže spolehnout. Každopádně mi přišlo jako skvělý nápad, trochu oživit tento téměř vyhynulý typ komunikace.
Neozvala se ti mamka? Myslíš že zvládne našeho synátora ohlídat ještě pár dní?

Tady v Belgii je nádherně, příští léto bychom sem mohli jet spolu, i s Nickem, a třeba i s maminkou, když bude chtít.

Pusu posílá tvůj milovaný Patrick.

Lettie věděla, že kdyby Patrickovi také poslala dopis, nestihl by se mu dostat do ruky. Lettiin milovaný se totiž vrací už za dva dny.

Dopis pověsila na ledničku pomocí magnetků a rozhodla se, že zavolá své mamince, která hlídá jejího syna.

„Ahoj mami, tak jak vám to spolu jde?“

„No to je dost, že se ozveš“ jásala babička „Nick je hodný, pomáhá mi, lepšího vnoučka jsem si nemohla přát“

„Tak to je dobře, dáš mi ho na chvíli na ucho?“

„Nicky! Maminka volá“

„Jupí!“ zajásal „Ahoj mamí! Už se vrátil tatínek?“

„Až za dva dny. Pojedu ho vyzvednout na letiště a cestou se stavím pro tebe. Posílám pusu, teď musím do práce, tak ahoj“

„Ahoj“

Slyšet hlas svého syna stačilo Lettie ke štěstí. Nikdy by ho neposlala pryč, nechtěla ho ale nechávat doma samotného.

Reklamní letáky vzala a hodila do krabice na sběr papíru na chodbě. Z jednoho vypadla další obálka. Lettie si toho všimla, až když se vracela zpátky do kuchyně.
Sebrala ji.

Opět na ní bylo jen její jméno, jinak nic. Posadila se na židli. Nebyla si jistá, jestli jí chce otevírat. Po chvíli rozmýšlení tak učinila.

To jsem zase já, ale musíš si zvyknout, budu ti psát častěji. Rád bych tě seznámil s několika pravidly, které budeš dodržovat:
1) Nikomu o tom nic neřekneš.
2) Každý dopis spálíš
3) Budeš dělat to, co ti přikáži, nebo si to odskáčou všichni tví blízcí.

To by pro začátek mohlo stačit.  Také mám pro tebe první úkol, Lettie.