Jen jednoho dne se změní svět,
až poznáš sám sebe,
ale uplyne ještě mnoho let
abys věděl, že ten svět je v tobě,
možná jen hledáš samotné nitro,
ale nevíš, kde ho nalést.
Jen v sobě máš modré světlo,
které může ještě rozkvést.
Tak se netoč k sobě zády
a čel svému strachu,
abys své zkušené rady
neutopil v prachu.
Sny tě potápí, ale i informují
o tom, abys nebyl ztracený,
tam, kde skončí zas pokračují
a ty sám ještě nejsi zatracený.
Svítí světlo temné stěny,
které zaniká pod modrými hromy,
protože tvé svědomí zlé není,
přesto stále padají stromy.
Padají, padají k zemi
i se vzácnými jmény,
které se obracejí v prach,
kde smrt není vrah.
Vždy je cesta,
buď snadná nebo obtížná,
možná jedna ze sta,
ale jen ta tvá je výstižná.
Následuj ty stopy štěstí
a dojdi k samotné cti,
aby sis mohl vážit svého srdce
ve kterém se probouzí slunce.
Věř sám sobě, svému já,
jen tam uvnitř se každý zná.
