Slunce pálí, ale vítr se ještě úplně ohřát nestačil. Robin leží udýchaný v trávě, ale pořád je plný energie. Jeho tmavě hnědé oči pozorují ptáky poletující vysoko nad ním. Silný vítr, který fouká tady nahoře, mu cuchá kaštanově hnědé vlasy. ,,Konečně. Mám patnáct. Škoda že se toho rodiče nedožili. Táta by byl určitě hrdý. Už jsem muž!"
,, Pomoc. Á pomoc zmije!"
Robin se vytrhne z myšlenek.
,, Prosím pomůže mi někdo?"
Je to ustrašený a plačtivý hlas a tak neváhá a rozběhne se mu na pomoc.
Když doběhne do lesa uvidí malou dívenku s košíkem jahod v ruce a zmiji která na ni ze všech sil utočí. Dívka mává s košíkem a jahody létají všude kolem, ale zmiji to očividně trochu zastrašilo.
,,Rychle nějaký klacek." přemýšlí nahlas Robin a vezme ten první co mu vklouzne do ruky. Začne s ním mávat a útočit na rozdrážděnou zmiji. Po malé chvilce ji zasáhne a omráčí.
,,Jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně.
,,Ano. Jen mám něco s nohou."
Odpoví mezi ustrašenými vzliky.
,,A co se ti vlastně stalo?"
,,No hrála jsem si se svými bratry na schovávanou a schovala jsem se asi moc daleko. Ani neslyšeli můj křik!"
,,Pojď se mnou. Mám tady kousek malou chaloupku. Ošetřím ti tu nohu a pak tě zanesu domů."
Vzal dívku Amelku do náruče a ona už věděla, že je v bezpečí.
ČTEŠ
Nezadržitelný
FantasíaCo všechno potká Robina v následujících dvou letech života. Myslí si že se zná lépe nez zná stopy ve sněhu. Ale i takový obyčejný život se může rázem změnit.
