Do široka jsem otevřela oči. Promnula jsem si je rukama a párkrát zamrkala. Nohy jsem spustila na zem a postavila se z postele. Teda vlastně nepostavila. Cože? Počkat. Z postele? Nepostavila? Co se to sakra děje?
Otočila jsem se zpět k posteli a viděla na ní ležet mé tělo. Zmateně jsem se podívala na sebe. Né na posteli, ale na sebe, na tu Bell, která stála. Měla jsem bílé šaty a vlasy ve vysokém culíku. Byla jsem taková... průhledná. Za to Bella na posteli vypadala jako ta skutečná. Ta, která před nějakou dobou umřela na zemi mafiánského doupěte. Nebylo to doupě, dobře. Byla to prostě místnost, kde řešili kšefty.
Panebože. Vždyť já jsem vlastně umřela! To jsem jako teď duch a budu tady poletovat navěky?
Přešla jsem blíž k posteli a pohlédla na sebe. Propadlé tváře. Smutný výraz. Kde to vůbec jsme? Rozhlédla jsem se po pokoji. Čistě bílé stěny. Mrtvá Bell ležela na nemocniční posteli, ale tohle rozhodně nebyla nemocnice. Je to tu takové, neoficiální. Určitě je to nějakého soukromého doktora nebo tak něco. Vedle postele byly různé přístroje a stoly s léky, jehlami, kanylami. Počkat, počkat.
Píp, píp, píp...
Píp, píp, píp? Vždyť Bella žije!! Začala jsem tancovat vítězný taneček. Ještě mám šanci?
Najednou mnou prošel muž. Světle modrá košile, nažehlené kalhoty. On prostě prošel mnou! Skrz na skrz. Haló pane. Já jsem tu! Jo, počkat. On mě teda vlastně neslyší, asi nevidí.
Přešel k jednomu z přístrojů a začal zkoumat různá data a čísla, která blikala na obrazovce. Pak přešel ke mě a sáhl mi na čelo. Dotek jsem cítila i já, stojíc za jeho zády. Pokroutil hlavou a promluvil.
,,Buď silná, Isabello. Nesmíš je tady nechat. Měli naději. Naději na lepší život"
,,Ricku?" ozval se za mnou jeho hlas a mě se okamžitě nahrnuly slzy do očí. Už jsem ani nedoufala, že ho někdy uslyším! Stál tam. Opravdu tam stál. Měl zašité obočí, zavázanou ruku a bok. Ruku měl v šátku a šátek zavázaný za krkem, aby byla ruka v pravém úhlu. Hluboké kruhy pod očima od nevyspání. Justin McCann Bieber. Živý a jakš takš v pořádku.
,,Justine!" vyjekla jsem šťastně a rozběhla jsem se k němu. Skočila jsem mu kolem krku, ale jen co jsem se ho chtěla dotknout, proletěla jsem skrz něj a skončila na zemi za ním. No to snad né!
,,Justine. Justine, slyšíš mě?" ani jsem se neobtěžovala s tím obejít ho, když stejně projdu skrz. Prošla jsem skrz a stála čelem k němu. Dala jsem své ruce na jeho tváře, ale nic. Necítil nic. Nevěděl, že vedle něj jsem. Začly mi téct slzy z očí.
,,Tohle né. Bože, přece mě nenecháš na tomhle světě s tím, že se už nikdy nebudu moct dotknout kluka, kterýho miluju!" zařvala jsem. Nic. Nikdo se ani neotočil.
,,Měl bys taky ležet, Justine. Jsi tu každou chvíli, co na tebe nedávám pozor" povzdechl si ten muž, Rick.
,,Jenže já nechci ležet. Když ležím vedle v pokoji je to, jakoby se mi vzdalovala pořád dál a dál. Čím dál víc a víc. Šance mi protéká mezi prstama a já nevím, co mám dělat" dal si jednu ruku na obličej a pak si jí projel vlasy. Byl nervózní.
,,Jak je na tom?" řekl po chvíli Juss a přešel k mé posteli.
,,Pořád stejně. Nejeví žádné známky zlepšení. Její tep je pomalý. Sotva dýchá, ale aspoň dýchá" řekl Rick. Justin vzlykl a klekl si k posteli. Justin McCann mafián Bieber opravdu vzlykl. Bezradně se sesunul k mému lůžku a čelo si opřel o kraj postele.
,,Tak já tě tady s ní nechám. Drž se, chlape. Určitě bojuje a brzo se probudí" poplácal ho Rick po rameni a odcházel.
,,To jsi říkal i před dvěma týdny, že se probudí brzo" zašeptal Justin a polkl vzlyk. Ležím tu už dva týdny?
Jakmile se dveře zavřely a kroky utichly, Justin se svému breku neubránil. Vzlykal na celý pokoj. Stále jsem stála uprostřed místnosti a pozorovala ho. Byl tak zlomený. A já byla kvůli němu taky. Opravdu mě miluje. Taky ho miluju.
Klekla jsem si k posteli vedle něj. Dala jsem mu ruku na rameno, ale nic necítil.
,,Próč" zařval a zaklonil hlavu. Nové slzy tekly z jeho očí. Na krku měl vystouplou žílu.
,,Jak mám být trpělivý, když trpím!" sáhl si na své tetování na krku. Patience. Trpělivost.
,,Proč jsem takovej kretén!" vzlykl.
,,Neboj, Bell, vrátím se pro tebe! Takový kecy, že Bieber?! Kdybych neměl tak kurevský ego, všechno by mohlo být jinak! Prosím, neumírej!" odrazil se od postele a svalil se na záda vedle postele. Jednou rukou si opět přikryl obličej a brečel. Brečel, brečel a brečel. A já brečela s ním. Seděla jsem vedle něj, opřená o postel a brečela jsem. Najednou jsem ale zaslechla šeptání za dveřmi. Justin byl pohlcen svými bolestnými vzlyky a ničeho si nevšiml. Trhá mi srdce vidět ho takhle. Jak se mám sakra vzbudit?! Ležím tu už dva týdny a dnes jsem se "vzbudila". To by něco mohlo znamenat, ne?
Zvedla jsem se ze země a prošla zdí. Na druhé straně dveří v chodbě jsem spatřila Freda, Ryana a Lila.
,,Zblázní se z toho. Neměli bysme někoho zavolat?" řekl smutně Ryan.
,,Nemůžeme nic dělat. Má zlomené srdce" řekl Fredo.
,,Nemohli jsme tušit, že jsme nezabili všechny" řekl Lil.
,,Jak to myslíš, Lile?" podíval se na něj Ryan.
,,Myslím si, že když jsme uklízeli těla a odjeli z domu, přišel tam ještě někdo a chtěl to tam vykrást. Byli nějak domluvení. Chtěli nás i okrást a nakonec... " odmlčel se ,,našli Bellu" zadrhl se mu hlas a promnul si oči. To je to všechny tak vzalo?
,,Jenže Justin říkal, že všechny věci i Bellu zavřel do trezoru. Takže si myslím, že když prolezli celej barák, došli až k trezoru a slyšeli Bellu uvnitř. Nějak se k ní dostali a zabili ji. No, teda spíš ji postřelili. Někdo tam prostě musel vlézt po tom, co jsme odjeli za město ke skladu, protože Justin říkal, že když Bellu zavřel, byla v pořádku a sama by se asi nestřelila. Vždyť ta chudera určitě neumí ani nabít zbraň" dokončil Lil. Kluci chápavě přikývli.
Votes prosím <3
ČTEŠ
Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️
FanfictionDOKONČENO✔️ Co chci, to vždy dostanu. I když je to ona. Co Justin McCann Bieber chce, to dostane. Bohužel ona byla ve špatnou chvíli na špatném místě. Stane se jí to osudným? ČTI PROLOG ❤️