Seděla jsem na posteli a byla na Fb. Čekala jsem, až přijede děda, aby mě odvezl do Doubravčan. Jedu tam za pratetou na 8 dní. Bude tam se mnou i moje prasestřenice Nela. Projížděla jsem si hlavní stránku a najednou si něčeho všimla. Darča je online! Super 😊 Mám jí ráda. Je to fajn kamarádka. Známe se ze školy. Ona ale chodí o ročník výš. Do sedmý. Nebo spíš půjde. Teď jsou prázdniny.
Napsala jsem jí klasiku. ,, Ahoj" ,, Ahoj 😊" odepsala mi. ,,Jak se máš, co děláš?" napsala jsem jí zpátky. ,,Ále. Jen tak prouzdám sociálními sítěmi. Ty?" ,,Já čekám, až pro mě přijede děda a pojedeme i s babičkou k pratetě." informovala jsem ji. ,,Áááá." napsala. ,,Ale není tam wifina, takže to snad zvládnu 😐" ,,Jó, to zvládneš! Věřím ti" napsala jako poslední zprávu.
Pak už jsem slyšela zvonek, a šla jsem otevřít. ,,Dědo!!" vykřikla jsem a vrhla se svému dědovi kolem krku. ,,Áhoj, Andy!" pozdravil mě. ,,Tak, naložíme ti kufr, babičku a můžeme jet." řekl, a dal si ruce v bok. ,,Tááák, já si dojdu pro kufr, a ty dojdi pro babičku." rozdělila jsem nám "role".
O 10 minut později.
Už sedíme v autě, a míříme směr Doubravčany. Ještě jsme se cestou stavili na obědě v jedné restauraci u řeky Sázavy. Já jsem si dala smažený sýr a krokety, babi si dala řízek s bramborami a děda si dal guláš s knedlíkem. Potom jsme zase vyrazili na cestu. Jeli jsme necelou hodinku a půl, přičemž jsem já, poslouchala písničky na tabletu.
A asi jsem i tak trochu usnula, protože mě po té necelé zmiňované hodince a půl vzbudil děda, když odbočoval z dálnice na cestičku, kolem které, jsou "rozházené" Doubravčany. Pratetin dům, je hned první v celé řadě domů. Zaparkovali jsme na plácku před silnicí a uslyšela jsem, jak štěká tetin pes Ben. ,,Ach Bene, Bene! Tys mi tooolik chyběl!" řekla jsem si pro sebe, a vyběhla jsem z auta za Bendou. ,,No, no ahuuuuuuj Bendoooo 💕" vykřikla jsem a začala ho mazlit.
,,Nazdáár Andreo!" usmála se na mě teta ze zápraží. ,, Běž nahoru do pokoje, a pak přijď do obýváku dostaneš oběd"
,,Ale já už obědvala." namítla jsem. ,,Nezájem, jsi hubená musíš jíst!" setřela mě teta. Pokrčila jsem rameny, objala Beníka, vzala jsem si kufr a šla nahoru do pokoje. Vylezla jsem po schodech a otevřela dveře. ,,Aaaaach, konečně zase tady!" vydechla jsem. Odvezla jsem kufr za dveře a kydla jsem sebou na postel.
,,Andreoooooo!" slyším volání zezdola. A jéjé. Zas jdu pozdě na oběd.
,,Už se řítííím!!" zakřičela jsem. Neochotně jsem se zvedla z měkkoučké postele a šla na oběd.
Pod schodama jsem málem zakopla o červenou tašku, s nápisem Marlboro. ,,Nelinoooooo!!" vykřikla jsem, přeskočila tašku a rozeběhla jsem se do obýváku.
Málem jsem vrazila do tety, která nesla na talíři kuře s bramborami. U stolu už seděla Nelča a ládovala se bramborama. ,,Ahuuuj sestřenko!" řekla jsem, a sedla si ke stolu a začala jíst.
,,Ahoj" zamumlala s plnou pusou. ,,Chachá, koukám, že máš hlad." zasmála jsem se. ,,Umhm" usmála se na mě. ,,Máš to výborný, teto!" zahuhlala jsem s plnou pusou. ,,To jsem ráda." usmála se teta.
Když jsme dojedly, teta nám řekla, že máme jít ven. Tak jsem prostě šly. Vyšly jsem z vrat na cestu. ,,Co budem dělat Nelo?" zepala jsem se. ,, Můžem jít do potoka." navrhla jsem. ,,Eeeeeeee. To se mi zrovna moc nechce upřímně řečeno." ošívala se.
,,Já asi jduuu" odvětila jsem a rozeběhla se pod most, kudy tekl potok. ,,Počkej na mě!" zavolala Nelina, a rozeběhla se za mnou. Zastavily jsme pod mostem, a koukaly jsme na tu špinavou vodu, kde dřív tekl průzračný potůček.
,,Ehmm, to je jako co?" zeptala se zaraženě Nela. ,,I don't know" odpověděla jsem jí stejně zaraženě. ,,Holky, tam nechoďte!" volala na nás ze zápraží teta. ,,A proč?!" křikla Nelina. ,,Byla povodeň, a je tam hodně bordelu." Wow, to jsme si asi nevšimly. Pomyslela jsem si. ,,Tak mi jdem jinam." řekla jsem "smutně".
Šly jsme podél potoka až ke starému domu, který byl už léta opuštěný. Pohlédla jsem na Neldu, která si očividně myslela to samé, co já. ,,Jdem?" zeptala jsem se. ,,Jdem." souhlasila. Vlezly jsme tam zadním oknem, které bylo jediné nezatlučené. První jsem chtěla lézt já, ale Nelina se tam bála sama. Že by ji prej někdo ukradl. Pff kdo by chtěl, takovou tlustoprdku.
,,Ježiš tak hejbni zadkem!" naléhala jsem na Nelinu. ,,Nejde to! Zasekla jsem se!" zakřičela na mě. ,,Coo? Děláš si ze mě pr*el?!" vyjela jsem na ni překvapeně. ,,Kolik vážíš??" zeptala jsem se. ,,Ehm nevím, ale teď mi pomoz ven, nebo dovnitř!" ,,Jo, už jdu, už jdu..." zamumlala jsem si pro sebe.
Strčila jsem do té její tlusté zadnice, a nic. Nepomohlo to. Tak jsem zatlačila ještě jednou a víc. To už se trochu pohnula. Tak jsem do tý její zadnice prostě vší silou kopla. ,,Uuaaaaa!" zaječel Neldous. ,,Hele, neřvi a buď ráda, že jsem tě nenechala šprajclou v tom okně, a nešla domů." vyštěkla jsem.
Ahoooj! Jak se vám líbila moje první kapitolka? Má 850 slov. Btw. Nelině je 8!
A je to skutečný příběh až na ten starý dům 😂
