RammLive

A tady to všechno začalo...

Nejdříve nás nahnaly do šaten, kde jsme se měly převlíknout do plavek a županů a pak k různým stylistům, kteří nás namalovali a upravili vlasy ve stylu 60. let. Když se vyřádili na mě, pustili mě za Claire. Když mě viděla vyprskla smíchy. ,,Ty teda vypadáš," řekla a přitom se popadala smíchy za břicho. ,,Tak to ti teda děkuju," ušklíbla jsem se, vyšla z karavanu a tam je viděla. Byli tam. Všech šest. Till, Richard, Paul, Oliver, Christoph, Flake. Všichni. Zamotala se mi hlava a já měla pocit, že padám. Naštěstí za mnou stála Claire a chytla mě. ,,Evo, neblbni. Klid. Celá se třeseš."

,,Když oni jsou tam," řekla jsem roztřeseně.

,,Já vím."

,,S tebou to nic nedělá? Vždyť pár metrů od nás stojí 6 mužů, které jsme toužily potkat už od 15. let, Claire. Teď tu jsou a ty jseš klidná."

,,Neber to tak vážně. Takhle je nesbalíš, když se budeš klepat opodál. Ber je jako obyčejný kluky, co jen dobře hrají, dobře vypadají a jsou slavní a ty se je snažíš sbalit," nahodila opět zářivý úsměv, mrkla na mě a vydala se směrem k nim.

,,To jsi mi teda pomohla," pomyslela jsem si, ale odhodlaně jsem se nadechla a vykročila. Jenže se z karavanu vyřítil hlouček ječících fanynek a snesly se okolo Rammsteinů. Po dlouhém focení a podepisování, jsme konečně šli na věc. Celý natáčení spočívalo v tom, že jsme se vrtěly okolo členů kapely do rytmu písně. Někdy před námi stála žena a ukazovala co máme dělat, jindy nám to říkal Jonas. Některé dívky měly štěstí a vybrali si je do dvojice nebo do skupiny k někomu z kapely nebo na ně sólo namířily kamery. Já takový štěstí neměla. Držela jsem se opodál a objevovala se jenom při natáčení ve velkých skupinách. Rammsteini zase překypovali humorem a každou chvilku někdo střelil nějakou vtipnou poznámku.Bohužel pro mě v němčině, takže mezitím, co se ostatní mohli smíchy potrhat, já jen nechápavě stála. Ale abych zase netvrdila, že natáčení samo o sobě nebyla sranda. Byla. Bylo to opravdu zábavné a Claire se mi snažila co nejvíce věnovat, ale nechtěla jsem jí nějak omezovat.

Natáčení ubíhalo a nastal čas oběda. Už asi hodinu jsem nutně potřebovala na malou, ale nemohla jsem najít záchod, ani Claire. Bloudila jsem po parkovišti mezi karavany a auty, až jsem uviděla známou tvář. ,,Monica!"(Moniko!) zavolala jsem a začala na ni zběsile mávat. Spatřila mě a s úsměvem se ke mně přihnala. ,,Ehm, do you know where's WC?" (Nevíš kde je záchod?) zeptala jsem se a snažila se zakrýt stud. ,,Try some caravan," (Zkus nějaký karavan.) řekla se silným přízvukem. ,,Thanks,"(Díky!) poděkovala jsem. Oplatila mi to úsměvem a odcupitala pryč. Otočila jsem se na karavany. Tak ve kterém by mohl být záchod? ptala jsem se sama sebe. Prohlížela jsem si jeden po druhém, až mi do oka padl takový menší vzadu. Opatrně jsem otevřela a zavolala dovnitř: ,,Hello? Is anyone in there?!" (Haló? Je tam někdo?) Nic. Opatrně jsem vstoupila dovnitř, zavřela za sebou dveře a rozhlížela se po místnosti. Všude byly nástroje. Tři kytary, bicí a klávesy. Pane bože. To jsou nástroje Rammsteinů! Chvilku jsem tam nehybně stála a civěla na ně a pak, jako by mi přeskočilo, jsem se rozhlídla, jestli mě nikdo nesleduje a vykročila k nim. Přejela jsem prsty přes jednu kytaru a ucítila tvrdé struny, náhlé zadrnčení a lehké mravenčení v prstech, doprovázené zvukem kytary. Hmmmm, komu asi patří? napadlo mě. Přešla jsem k bicím a zabouchala špičkou nehtu na buben. Ozval se dunivý zvuk. Obrátila jsem se ke klávesám. Začala jsem po nich přijíždět rukou a ucítila pod prsty jejich hladkost. Položila jsem ukazováček na klávesu a zmáčkla ,,E". K mému překvapení se ozval tón. Klávesy jsou zapnuté. Srdce mi bušilo, tak silně, že naráželo do hrudního koše. Nemám tu co dělat, ale ta touha zahrát si na stejný klávesy jako Flake je nepřekonatelná.