Denník

Konec je blízko

Jedné noci co jsem se vrátila z táboru jsem se probudila a uviděla jsem nějaké světla podobné policii. Šla jsem se podívat z okna co se tam děje a nemohla jsem uvěřit vlastním očím.. Stála tam moje maminka a tatínek a mluvily s policií. Hnedka jsem vyběhla ven i když jsem měla na sobě jen noční košily. Hned co jsem vyběhla ven tak jsem to uviděla. Moji mladší sestřičku nesli na nosítkách do sanitky. Zeptala jsem se maminky co se stalo ale ta mi nedokázala odpovědět. Tak mi to řekl tatínek. ,,Tvoji sestřičku někdo zabil.'' Hned jsem se dala do pláče. Když jsem se druhý den ráno probudila šla jsem se podívat do Sofiina pokoje. Uviděla jsem tam malí denník
který už si píše strašně dlouho a rozhodla jsem si ho přečíst. Bylo tam napsáno: ,,Milý deníčku, dnes je to první den co Claire odešla na tábor. Je mi bez ní smutno... dočetla jsem tu stranu a jemně jsem se usmála ze jí bylo beze mě smutno... Otočila jsem na další stranu... věta mě trochu vyděsila: ,,Milý deníčku, dnes se začaly dít opravdu divné věci. Viděla jsem mámu jak ostří nožíky a potom sem jeden krvavý viděla na zahradě'' vyplašeně jsem rychle zavřela denník když jsem uslyšela že se někdo blíží k pokoji. ,,Je všechno v pořádku?'' ptala se máma když vešla do pokoje. Přikývla jsem a ona zase odešla. Začala jsem číst další stranu deníku... Na dalších stranách se všechno jen zhoršovalo. Sestra psala i o tom jak jí chybím ale čím dál častěji se tam objevovalo ze se bojí, že se jí zdá že se dějí divné věci. Naskočila my husina na celém těle. Začínala jsem se opravdu bát. Bylo to jako ze strašidelného příběhu. Když jsem začala číst předposlední stranu zbledla jsem. Tam se psalo: ''Deníčku já se bojím. Proplakala jsem celý den. Máma je na mě stále zlá. Dnes jsem na zahradě viděla krvavé nože. Vedli k nim i krvavé stopy. Radši jsem to dál neřešila. Máma mě od tamtud s křikem vyhnala že tam nemám co dělat.'' při těch slovách mi bylo doopravdy zle. Dostala jsem se na poslední stranu deníku. ,,Deníčku, já potřebuji pomoc!! Dnes jsem ty krvavé stopy sledovala. Vedli k zahradnímu domku. A tam.... byli dve těla!! Byli tam maminka a tatínek. Když jsem s pláčem přišla přišla domů, máma stála v kuchyni. To.... to není pravá máma ani pravý táta. Ona je zabila!! Běžela jsem do pokoje a rychle to sem všechno píšu. Pomoc... Slyším kroky.... už je u pokoje. Nemám kam utéct !'' skoro jsem nemohla dýchat když  jsem to dočetla. Za poslední větou už byla akorát skvrna krve. To... to ona jí zabila.... není to máma!! se slzami jsem řekla sama pro sebe. ,,Zlato oběd zakřičela falešná máma z kuchyně. Věděla jsem že tuší že jsem zjistila o co jde a bude me chtít zabít..... Neměla jsem co udělat. Se slzami jsem šla dolů. Tam stála ta psychopatka s nožem. Přitlačila mě ke zdi a na krk mi přitiskla nůž. Jemně jím škubla. Na noži se objevili kapky smaragdově červený krve. Mojí krve... Poslední co jsem viděla byla ta žena jak stojí nade mnou s nožem od krve. Už nikdy by jsem nemohla věřit ani vlastním rodičům.