Nedefinováno

2. Střední škola

Nejdřív bych vám ráda prozradila, že když jsem přišla poprvé do třídy, přišla jsem pozdě. Třídní učitelka měla svůj proslov, a mě přijel pozdě autobus do školy. Do školy musím jet autobusem, jednu  hodinu, ještě, že staví přímo před školou. Bylo mi strašně trapně, když jsem otevřela dveře a rodiče všech dětí a děti všech rodičů se na mě otočili, učitelčin pohled do mě bodl jako ostří a já už první den chtěla z té školy vycouvat. Jsem beznadějná, musím se sama sobě smát. Tiše jsem doufala, že v novém kolektivu do budoucna nedopadnu jako outsider.

Po dalších dnech ježdění autobusem jsem zjistila, že nejsem jediná z mého města, kdo dojíždí. Jen jsem jako jediná první den jela autobusem. To víte, rodičům nestojím ani za to, aby se mnou jeli na úvod do školy. Ostatní z mého města si hezky vozili zadnice v autě. Celkem nás ze třídy bylo 7, kteří jsme dojížděli, tedy 6 plus jeden na intru. 

Na začátku jsem se bavila jen s jednou dívčinou, která chodila na stejnou základku ale do jiné třídy, jmenovala se Eliška, další dojíždějící z mého města byli Kristýna, Michaela , -já, a pak vám představím osoby co se zařadí do milostného mnohoúhelníku, kteří jak naschvál musí být ze stejného města -  Vojta a Kateřina. Moji nastvající nejlepší kamarádi.  

Abych shrnula začátek přátelství s Kateřinou. Káťa se hodně bavila s Vojtou, a on zase s ní. Postupem času Vojta přicházel na to, že je lepší se bavit s Tondou, Adamem a Dominikem. Na vysvětlenou, Tonda s Adamem a Vojtou také rádi koukají na anime, ale to jsem ze začátku nevěděla, Dominikem je ten kluk z intru jak jsem psala. Ale Vojta se stále bavil i s Káťou, neměla nikoho jiného. Eliška, se kterou jsem se bavila já měla holku, ale nechtěla to nikomu říkat a i to vypadalo, že se stydí. Ta holka, která chodila s Eliškou je moje dlouholetá "kamarádka" ještě ze školky. Eliška 3 měsíce tápala, a nakonec se s její přítelkyní rozešla, kvůli klukovi z vyššího ročníku. Elišky ex přítelkyně, si začala hodně psát s Kateřinou a měsíc potom co se rozešla s Eliškou se dala dohromady s Kateřinou. Eliška hodně chodila za svým klukem a začala se hodně bavit se spolužačkou, kterou já řadím do kategorie lidí co si o sobě až moc myslí, nemají sebeúctu a nejmenší vychování. A tak jsem se díky Elišky ex přítelkyni začala bavit s její nynější přítelkyní, Kateřinou, díky které jsem se začala o dost víc bavit s Vojtou, Adamem, Dominikem a Tondou. Musím říct, že povahově jsem k Vojtovi dost přilnula, ostatní kluci mi přišli zatím nevyzrálí. Vojta má svůj osobní šarm, je to spíše introvert, má dost dospělé myšlení.

Kdybych měla porovnat Luka s Vojtou jsou jako oheň a led, a já jsem mezi nimi sevřená jako voda, co neví jestli se má proměnit v tancující páru, nebo v rampouch co zdobí skály bílou krásou. Luk je spíše dětský, dá vědět, když je smutný či nazlobený, nemá jízlivé poznámky, víš co od něj můžeš čekat, nikdy mu nevadí když se chovám přihlouple a nenadávmi, je to zkrátka extrovert.
Ale Vojta, on je jiný, introvertní, ať je smutný, šťastný, nebo rozzlobený, skoro nikdy nepoznáš co si myslí. Dokáže mě vytočit ikdyž si jen dělá srandu, ale na druhou stranu je tak něžný. Když se mnou mluví, málokdy mi o sobě něco prozradí. Že by mě přitahovalo jeho tajemno? Nikdy nikomu o sobě nic neřekne, i přesto že rád poslouchá ostatní mluvit. Je pro mě opravdu těžké pochopit, jestli mě vůbec má rád. Někdy mi řekne že mě nesnáší, a vypadá jakoby naštvaně, nebo si ze mě dělá srandu a uráží mě, ale když jsem pak smutná a věci co mi řekl beru vážně, vždy řekne tři slova co to naprosto vyvrátí. A k jeho talentové stránce.. Luk má nadání na matematiku, je opravdu skvělé co všechno dokáže vypočítat jen z hlavy, když mi ukazoval různé věci co vyřešil, obdivuji to. Vždy měl nejlepší prospěch ze třídy. Za to Vojta, nehorázné nadání na kresbu a malbu až bych mu záviděla. Jeho ruce jsou tak jemné a dokáží vytvořit to co nikdo ve třídě nedokáže. Ale má jednu chybu, i přesto, že jeho výtvory v mých očích vypadají perfektně, nezvládá je dokončit a hodně rychle ho přestane bavit dělat zadanou práci. 

Vždy se musím bavit nad tím jaká pokrytecká moje povaha je. Když jsem s Lukem jsem spíše sama sebou. Tichá, málo se směju, nepotřebuju moc lidí okolo sebe, nerada o sobě něco říkám a spíše si radši čtu, nebo hraju počítačové hry či koukám na seriál. Ale s Vojtou, když je poblíž Káťa? musím furt mluvit, plácám různé historky a možná zním hloupě, zadrhávám se, slova která se nehodí do kontextu využívám jedna báseň. 

(V další kapitole ještě trochu přiblížím povahy postav a snad se  dostanu i nějakým bodům, které se hlavní hrdince dějí a tím si pohrávají s jejími pocity)