Black and white swan

Prolog

Omlouvám se, že jsem nepřidala, ale jaksi se vyskytli problémy s připojením.. :/No snad se bude líbit. 

LOuciqa8.. :*

Nadaný chlapec z chudiny. Ví co znamená nedostatek peněz. Pak je tu další chlapec, který nouzí netrpí. Má všeho dostatek a neví co znamená slovo nemít a nemoc si dovolit.
Potkávají se každý den. Bohatý nemá tušení co za zlatíčko a umělce u něj pracuje jako poslíček. Nemá ani ponětí o tom jaký poklad v něm má. Kolikrát mu zachránil kariéru. Netušil kolik citu se v něm skrývá. Je to přeci jen ošklivé káčátko. Stejně jako v té pohádce. Všichni jsou krásní jen on se liší. Projde si i on proměnou? Bude někdy skvostnou labutí?!

Louisův pohled:

Jmenuju se Louis Tomlinson a mým úhlavním nepřítelem je Harry Styles. Ten malý parchant mě obral o všechnu mojí hrdost, i mé rodiče. Milovali ho víc než mě! Jejich pravého a jediného syna. Oni si zamilovali děcko staré sousedky. Nikdy neměli nic narozdíl od nás. Do dnes nechápu proč jsme bydleli v chudinském předměstí. V dětství mě ten malý fracek šikanoval a já se neměl komu svěřit. Ale obdivoval jsem ho za to jakou radost ze života má, přesto že nemá vůbec nic.

O co víc! Já jsem teď jeho nadřízený a on jen můj poslíček, kterého všichni nenávidějí a dávají mu to značně najevo! Ne že bych ho nelitoval, ale tohle mu patří za to co dělal v dětství mě. Taková malá satisfakce. Stejně mi ho bývá líto víc než je normální. Možná je to tím, že nejsem takový hajzl jako on. A nebo.. je to jedna pitomost, na kterou už nikdy víc nebudu myslet. Hahah..

Harryho pohled:

Jmenuju se Harry Styles a moje velká láska je Louis William Tomlinson. Jak se rád představuje.

Ironií je, že on mě nenávidí. Vyrůstali jsme spolu a jeho rodiče se o mě starali, ale můj opravdový domov zahrnovala má babička a její domeček. Už od dětství jsem ho zlobil, ale jen proto, že se mi líbil. Jasně, že v osmi jsem nevěděl o co přesně jde. No a čím starší jsem byl tím se můj cit k němu prohluboval. Nebyl to jen kamarád- šikanovací hračka, ale taky moje láska.

Nikdy jsem narozdíl od něj nebyl krásný. Vlastně díky tomu, že jsem ho šikanoval jsem si zasloužil respekt mých kamarádů, kteří jsou teď kdo ví kde. Opravdu to nebylo kvůli mýmu úžasnýmu" vzhledu. Do dneška nosím ulízaný vlasy a okuláry velikosti popelníků. Ne že bych byl šťastný. V mém dětství se toho stalo dost na to, abych byl šťastný a spokojený. Snažil jsem se najít pozitiva po tom co jsem se přistěhoval k babičce, ale moc mi to nešlo. Takže vlastně můj úsměv byl jen přetvářka před ostatními. A za dveřmi svého pokoje jsem se mohli vyřvat ze všeho co mě štvalo. A teď jsem já ten ponižovaný a ke všemu od muže, kterého miluji. Co víc si přát?