Vlkodlačí záležitost

Stiles obyčejně míval podzim rád. Ať už kvůli svěžímu – i když mírně štiplavému – vzduchu, kýčovitě zabarveným stromům nebo světlu, které bylo na podzim příjemnější, laskavější a konejšivější než v jiných ročních obdobích.

Momentálně podzim nesnášel. Byla zima, co mu zalézala až pod kůži, listí ze stromů opadalo a zablácené se válelo po zemi a čekalo, až se sklidí na hromadu a spálí. Čekalo na Stilese a jemu trvalo dlouho, než konečně vypnul World of Warcraft a odebral se na terasu, kde se o zábradlí opíraly hrábě. Znechuceně je popadl a pustil se do monotónní práce. Za chvíli litoval, že si ještě nebyl schopen koupit nová sluchátka od iPodu, protože s hudbou by to bylo určitě snazší a příjemnější.

Bylo pro něj vysvobození, když zaslechl zvonek. Odložil hrábě (a zadoufal, že se k nim už nebude muset vracet), oběhnul dům a překvapilo ho, když na prahu poznal Boyda. Boyd se otočil, když k němu vítr zanesl Stilesův pach.

„Je tu McCall?" vyštěkl Boyd bez pozdravu a Stiles v jeho tváři poznal starost, krapet strachu a bezradnost.

„Zaprvé ahoj," řekl Stiles a složil ruce v bok, „a zadruhé ne, Scott tady není. Na co ho potřebuješ?"

„Sakra," zaklel Boyd a za očima mu proběhl vlk, „musím s ním mluvit."

Stilesovi došlo, že se něco děje. Něco vážného. „Co se děje?"

Boyd k němu dvěma dlouhými kroky přešel a vztyčil se nad ním s výhružným pohledem. „Kde ho najdu?"

„Doma není?" opáčil Stiles a o krok ustoupil.

„Ne, proto ho hledám tady," odsekl ironicky Boyd.

„V tom případě bude s Allison," navrhl Stiles jediné možné řešení.

Boyd se zamračil. „Musím s ním mluvit teď hned."

„Fajn," zabručel Stiles, „zkusím mu zavolat." Obešel ohromného Boyda a zamířil do domu. S vlkodlakem za zády se mu nechtělo chodit až nahoru do jeho pokoje, kde nechal mobil, proto vytočil Scottovo číslo na pevné v kuchyni.

Scott to zvedl až na desáté zazvonění, kdy už to Stiles málem položil s vědomím, že se bude muset vyrovnat s naštvaným vlkodlakem.

„Scotte? Konečně jsi to zvedl!"

„Čau, děje se něco?" ozval se Scott v telefonu a jeho hlas zněl překvapeně.

Stiles pohlédl nejistě na Boyda, který natáhl ruku, aby mu Stiles hovor předal. „Nejsem si jistý. Poslyš, Boyd s tebou potřebuje vážně mluvit."

„Boyd? Kde se u tebe vzal Boyd?"

„Kvůli něčemu tě hledá. Počkej, předám ti ho," zabručel, když ho Boyd popoháněl vlčíma očima a předal sluchátko Boydovi.

„Kde jsi? Musím s tebou nutně mluvit," vyštěkl Boyd, který zjevně ztrácel trpělivost. „Jedná se o Dereka... Je teď... jde o tu vlkodlačí záležitost... Erica říkala, že právě ty to budeš vědět. Nevím, jak na to přišla. Zkrátka si musíme promluvit." Boyd se ohlédl po Stilesovi, který rozhovor poslouchal s napjatýma ušima. Pak snížil hlas a zakryl ústa rukou, přesto Stiles slyšel, co řekl: „Jedná se o Stilese. Nevím. Vysvětlím ti to potom. Kde se sejdeme? Vím, kde to je. Za pět minut tam budu."

„O co se jedná?" zaútočil Stiles hned, co Boyd zavěsil. Boyd po něm vrhl nepříjemný pohled a beze slova vyběhl ven, přestože za ním ještě Stiles křičel: „Proč jsi mluvil o mně?" Jenže to už mu Boyd zmizel z očí a nechal Stilese samotného.