„Let go of my hand, so I can feel again. Nothing's gonna hurt as much, as that final touch." – Lady Antebellum
Andie
Následující dny byly rozmazané. Harryho jsem neviděla skoro dva týdny a všechen čas jsem se připravovala. Tři dny jsem dostávala jiná opatření pro boty a šaty a jiné věci, i když jsem neměla dovoleno je vidět. Management říkal, že se potřebují ujistit, že nikdo neví, jak ty šaty vypadají.
Liz věděla, přestože jsem se jí nikdy nezeptala, o všem, co se dělo. Vídala se s Lukem a někdy, když šla na show 5SOS a 1D, viděla Talii a Harryho „spolu venku", tehdy jsem si plně uvědomila, že nevěřil tomu, co jsem o ní řekla. Ale Liz mě ujišťovala, že Harry s ní byl jen proto, aby zjistil, jestli lže.
Taky mi řekla, že se na mě Harry ptal pokaždé, co ji viděl. Jestli jsem byla pořád nazlobená... Jestli jsem někoho neviděla.
S nikým jsem se nevídala. Kromě Jamese, za ty uplynulé dva týdny jsme se stali blízkými přáteli. Jediný, koho jsem měla. Ani Luke se mě nepokusil kontaktovat.
Nemohla jsem uvěřit, že Harry a já jsme byli u konce.
„Penci za tvé myšlenky?" řekl James, jeho oči na mě shlížely. Usmála jsem se.
„Myslím, že mé myšlenky si zaslouží více než penci," odpověděla jsem. Šli jsme Central Parkem, i když bylo docela zataženo. Ale zatažené dny byly mé oblíbené. Bylo skoro prázdno kromě těch, kteří se stejně jako my procházeli.
Zastavili jsme se a otočil se na mě s úsměvem na rtech.
„No tak, jsem tvůj psycholog, mám se snažit poznat všechny tvé myšlenky."
Zvedla jsem obočí a zasmála jsem se: „V pondělí v sedm jsi můj psycholog, a jestli se nepletu, dneska je pátek."
„To neznamená, že nevěnuji svým pacientům extra čas."
„Jo, ale teď jsi můj kámoš. Ne můj doktor," odpověděla jsem s úšklebkem.
Zvážněl a zaháknul paži do mé, takže jsme mohli pokračovat v chůzi. Chvíli byl ticho, než tiše promluvil: „Jenom mě zajímalo, jak se cítíš. Zítra je ta svatba a jo..."
Zůstala jsem tiše, přestože byl leden, skoro únor, mohli jste vidět, že na stromech znovu rostlo listí. Bylo takové teplo? Nechala jsem mou mysl přemýšlet nad počasím. Udělala bych cokoli, abych přestala myslet na to, jako moc jsem se bála.
Po celém tom drama a všem, co se dělo, nemohla jsem uvěřit, že zítra bude po všem. Jen jak jsem o tom přemýšlela, jsem si uvědomovala, jak moc špatný náš vztah byl. Ubližovali jsme jeden druhému, to bylo vše, co jsme dokázali dělat.
„Myslím, že je čas to ukončit...," řekla jsem konečně, Harry se dokázal dostat do mých myšlenek. „Všechno," zašeptala jsem.
James se ke mně pomalu přiblížil, zadržovala jsem dech, když se jeho paže ovinuly kolem mě. Bylo dlouho ticho a jeho teplé paže zůstaly kolem mě. Udělal krok zpátky, jen aby vzal obličej do svých rukou.
„Jestli je ochotný nechat tě jít kvůli někomu, pak si tě jasně nezaslouží," zašeptal. Byla jsem na pokraji pláče. Byla to jedna z těch chvil, kdy jsem cítila, že na mě všechno padá.
„Dělá mě to nezaslouženou, jestli jsem já ta, kdo ho nechává?" zeptala jsem se a mála slza mi utekla z oka.
Pokroutil hlavou a přiblížil se.
„Máš důvod nechat ho jít, on ne...," odpověděl, jeho oči zkoumaly můj obličej, než nečekaně natiskl své rty na mé.
Na chvíli jsme ho nechala, aby mě líbal, neoplácela jsem mu to, myslela jsem na to, jak teplé jeho rty byly a jak by Harry zuřil, kdyby tady byl.
ČTEŠ
Fake Fiancée // h.s. (CZECH TRANSLATION)
FanficVarování: Tento příběh obsahuje hrubé věty zneužívání drog, špatná slova a možná budete potřebovat krabici kapesníčků. Nebo dvacet. Tenká hranice mezi předstíráním a realitou, tenká hranice mezi láskou a nenávistí. Jak se nám podařilo prolomit je ob...