Putování za ztraceným dějem

Kapitola 5

Autorky s Avenirem seděli v malém obýváku apartmánu. Zatímco dívky mezi sebou o něčem živě diskutovaly, Rus se hlavou opíral o stůl a před sebou měl položenou sklenici vyprošťováku.

V hledišti scénárista vzhlédl od seznamu. „Jak mám napsat, že jeden z účinkujících prolezl do dokumentu o druhé světové, ukradl Němcům tank a zase se vrátil?"

Režisér pokrčil rameny. „Chyba těsnění alternativní reality?"

Avenir vzhlédl. V obličeji byl zelený a pod očima měl tmavé kruhy. „Co se včera stalo?"

„Bylo to fakt úžasný!" ozval se fanoušek nadšeně. „Jane zavřela tamty dvě, ale objevil ses ty, zachránils je a odvezl do hotelu!"

„Potom jsi chvíli tancoval, snažil ses sbalit sochu před hotelem a celý večer jsi zakončil lehce urážlivou verzí ruské hymny," dodal scénárista. „Mimochodem, kdo je Sergej?"

Avenir si stáhl kapuci hluboko do obličeje a udeřil hlavou do stolu. „Rodiče mě zabijí, jestli tohle zjistí," zaskučel.

„A to, že vraždíš za prachy, jim nevadí?" zeptal se režisér.

„Jo, jasně že o tom ví," ušklíbl se Rus. „Umím si to živě představit: ,Mami, tati, jsem doma! Dneska jsem zastřelil jednoho chlapa!' ,Skvělé! A jak bylo ve škole?'"

Pravopis na chvíli vzhlédl od rozečtené knížky. „Ty ještě chodíš do školy?"

Avenir si znovu položil hlavu na stůl. „Vážně? Tohle tě z toho zajímá?"

„Mimochodem, už víte, co uděláme s tím tankem?" ozval se rekvizitář.

„Počkat, jakým tankem?" Avenir se v rámci možností zvedl od stolu a rozhlédl se kolem.

„Ty si vážně nic nepamatuješ?" divila se Karistyn.

Rus zavrtěl hlavou a znovu dosedl na židli. „Mám okno. Nepamatuju si nic, od chvíle, co jsem odcházel z té hospody."

Eninte se nervózně usmála. „Když už mluvíme o okně... Raději by ses z něj neměl dívat."

Scénárista mezitím vylezl na pódium. „Dámy a pánové, tohle je světová rarita! Rus, co neumí chlastat!" zaječel jako by uváděl cirkusové číslo.

„Sakra, držte už všichni huby, bolí mě hlava!" zaskučel Avenir. „A ty! Ještě jednou to udělej a vážně tě zastřelím!"

„Ne že bych s tebou nesouhlasil, ale to není dobrý nápad," řekl pravopis. „Moje sestra je na takové věci trochu... ehm... citlivá. Zeptej se náhody, ta ti to potvrdí."

Zrzek ho chvíli pozoroval a snažil se rozhodnout, jakou otázku mu položí nejdřív. „Co se stalo?" zeptal se nakonec.

„Bylo to ve starověkém Egyptě. Zničehonic se prostě náhodou uvolnila jedna kladka a toho chudáčka rozmáčkl kamenný kvádr," vzpomínal abstraktní pojem. „Tenkrát jsem to taky pěkně schytal. Prý jsem se smál moc nahlas."

„Vy jste stavěli pyramidy?" divil se scénárista. „Ale... Je docela fajn vědět, že nejseš tak vysazenej jen na mě."

Pravopis se na něj ošklivě podíval. „Tak ty budeš provokovat?"

„Hele nechte toho," protočil panenky režisér. „Důležitý je, že on ji miluje, ona jeho, budou spolu šťastně až do smrti a další takový-"

Avenir si zakryl úst dlaní. „Asi budu zvracet."

„Zas tak strašný to není," poznamenal scénárista.

Rus už nic neřekl. Vyrazil od stolu a vrhnul se do koupelny za svou porcelánovou kamarádkou.

„Tím se myslí záchod nebo blije do umyvadla?" zeptal se fanoušek.

Než kdokoli stačil odpovědět, stropem hlavou napřed proletělo stádo růžových jednorožců se zakuklenci v duhových maskáčích se třpytkami. Autorky se přestaly bavit mezi sebou a obrátily svou pozornost k nim.

„Přejete si?" oslovila je Karistyn nezaujatým tónem.

Jeden z návštěvníků, pravděpodobně jejich vůdce, se rozhlédl kolem. „No... My jsme si... vyrazili na projížďku na našich létajících jednorožcích a... chtěli bychom se zeptat jestli... ta bloncka nechce... jet s námi?"

„Avenir?" ujišťovala se Eninte. „Určitě bude nadšený z vyjížďky se svými novými kamarády! Jen chvíli počkejte. On dozvrací a určitě přijde."

„Jasně... kamarády..." zopakoval zakuklenec a ohlédl se na ostatní.

„Jak jste sem dostali?" zajímalo Karistyn. „Ti jednorožci nemají křídla."

Vůdce zakuklenců se nervózně ošil. „Nejste od ochránců zvířat, že ne?"

„Ne, nejsme," zavrtěla hlavou Eninte. „Avenir to potvrdí."

„Tak v tom případě... Řekněme, že na nás venku čeká katapult."

Dveře do koupelny se otevřely a stále ještě zelenému Rusovi se naskytl pohled na místnost plnou jednorožců a duhových zakuklenců. Chystal se protočit panenky a znovu za sebou zavřít, když ho Janeini poskoci popadli a vtáhli do obýváku.

„Prosím, řekněte mi, že jsem tam usnul a tohle je zlý sen!" zaúpěl Avenir, když se snažil vyprostit.

„Nebuď hrubý," napomenula ho Karistyn. „Tihle milí pánové se tě přišli jen zeptat, jestli se s nimi projedeš na jejich jednorožcích. Co je na tom špatného?"

Zakuklencům se mezitím podařilo Avenira svázat a táhli ho ze dveří. Rus se vzpouzel a křičel o pomoc, autorky však seděly u stolu a v klidu popíjely čaj.

„Promiň, Avenire, ale ještě nejsme dostatečně velké Mary Sue, abychom tě mohly zachránit," pronesla Eninte a dlouze se napila. „Počkej tak dvacet minut."