Kate se po roce, strávené na Asgardu, vrací zpět domů. Bude muset poskládat rodinné pouto, které se v době její nepřítomnosti trochu potrhalo. Čekají jí ale i nemilé překvapení.
Pokračování Stark's Princess.
Cover opět od @havanachild❤👑
Není co do...
Zákeřné slunce mi překazilo spánek a klidně si svítilo na můj obličej. Otočila jsem se na druhý bok, abych mihla ještě spát. V tu chvíli jsem vylítla do sedu. Dneska se vracím. Vyskočila jsem z postele s úsměvem na tváři. Začala jsem přemýšlet, co si asi tak vezmu na sebe. Nakonec to vyhráli modré šaty nad kolena se zdobeným límečkem.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
K tomu jsem dodala modré lodičky, krásně to doplňoval řetízek od Steve, který jsem za celý rok nesundala z krku. Vlasy jsem nechala rozpuštěné. Potom jsem se vydala rovnou na snídani.
„Dobré ráno.“ pozdravila jsem ostatní a sedla si ke stolu.
„Dobré. Vidím, že se tu někdo vyparádil.“ přišel Loki.
„To víš. Musím nějak vypadat, když je ta oslava.“ usmála jsem se.
„Tahle Kate mi chyběla.“ podotkl Thor, který seděl naproti mně.
„Divil by ses, ale mě taky.“ ušklíbla jsem se.
Poté už jsme se pustili do jídla. Ne že by tu vařili špatně, ale už se těším na jídlo u nás. Strašně se těším, i když vím, že to tam budu muset zase dát do pořádku. A rodinu zase sjednotit. To bude teda práce. Dojedli jsme a Odin s Friggou někam odešli.
„Kdy jdeme?“ koukla jsem na Thora.
„Ještě musím něco zařídit.“ pousmál se a odešěl.
„Jdu se projet na Blackovi.“ zvedla jsem se.
„V tomhle?“ divil se Loki a ukázal na můj outfit.
Jedním lusknutím jsem vyměnila šaty a podpatky za legíny, tričko a kotníkové boty.
„Stačí?“ nadzvedla jsem tázavě obočí.
„Jo to by šlo. Tak jdeme.“ usmál se a táhl mě do stájí.
„Kdo řekl, že jdeš se mnou?“ zeptala jsem se pobaveně.
„Já.“ odpověděl a šel dál.
Zasmála jsem se nad jeho chováním a společně s ním došla až do stájí. Osedlala jsem Blacka a nasedla na něj.
„Dáme si závod?“ hodila jsem po něm lišácký úšklebek.
„Kam?“ usmál se.
„Naše místo?“ nadzvedla jsem tázavě obočí.
„Dobře. Tři, dva, jedna. Teď.“ odpočítal to.
Pobídla jsem Blacka a rozjeli jsme se co nejrychleji do parku. A byli jsme tam jak jinak než první. Sesedla jsem z něj a vyhlížela jsem toho opozdilce. Po chvilce dorazil také.
