Myslela si, že má "normální" život. Za jediný den změnila názor. Osud ji odvedl do městečka jménem Storybrooke. Na místo kde pohádky ožívají a nemožné s stává skutečným........
Beznaděj. tu jsem pocítila v okamžiku, kdy jsem spatřila vysklené zrcadlo. Jak se to jen mohlo stát. Vždyť moje kouzlo nebylo stvořeno z hněvu. Kdyby bylo z hněvu, nezničilo by Cordelii. Udělala jsem co bylo v mých silách a stejně to nevyšlo. Bylo to zbytečné.
,,Bylo to zbytečné," vydechla jsem roztřeseným hlasem. Posadila jsem se naproti Henrymu, ale neodvážila jsem se na něho pohlédnout. Bezradně jsem složila ruce do klína. Jakoby mé dlaně byly bůhví jak zajímavé. Najednou jsem na svých tvářích ucítila teplé dlaně. Henry mi pozvedl hlavu a donutil mě tím, podívat se mu do očí.
,,Nic nebylo zbytečné Alli. Dala si do toho všechno. My jsme do toho dali všechno. Zlo jsme porazili. Uspěli jsme." ,,Ano, ale rodiče jsem nezachránila. Teď jsou nadobro pryč." Uhnula jsem pohledem od Henryho. Podívala jsem se letmým pohledem po ostatních. Jejich pohledy obsahovaly soucit a pochopení. Mary Margaret měla v očích slzy. ,,Budeš bydlet u nás," řekla Emma stojíc za mými zády. Mlčky jsem kývla na souhlas. Nechtěla jsem být nevděčná, ale teď jsem opravdu nechtěla řešit, kde budu bydlet. Otočila jsem se k odchodu, ale když už jsem brala za kliku...
Allison...
Prudce jsem se otočila za hlasem, volajícím mé jméno a nestačila jsem se divit. Zrcadlo, ještě před chvílí bez života, nyní zářilo jasným bílým světlem. Všichni jsme to zaraženě sledovali. Pak se stalo něco neuvěřitelného. V jasné záři zrcadla se rýsoval stín. Nejdřív slabý, ale postupně se stával stále viditelnějším. A pak, asi si budete myslet, že jsme se dočista zbláznili, se na rámu zrcadla objevila ruka. Nemohla jsem věřit tomu co jsem viděla. A pak jsem uslyšela ten nejlíbeznější hlas na světě. ,,Byl by někdo z Vás statečných tak laskav a pomohl mi ven?"
Rozbušilo se mi srdce a začala jsem zrychleně dýchat. Nemám v tom žádné zkušenosti, ale měla jsem tušení, že tak se člověk cítí, když je v blízkosti milované osoby. V mém případě blízkosti matky. A pak se v rámu zrcadla zjevila ta nejkrásnější žena, kterou jsem kdy viděla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla opravdu nádherná.
S Henryho pomocí vylezla ze zrcadlového rámu a vydala se naším směrem. Byla jsem z ní unesená. Jak se nesla, její úsměv a ten hřejivý pocit, kterým ovanula mé srdce bez lásky.
První promluvila k Mary Margaret s Davidem ,,Jste Sněhurka a princ Krasoň, nemýlím-li se." Oba dva zmínění jen kývli a poklonili se. ,,Ne to já bych se Vám tu měla klanět. Jsem ráda, že mám tu možnost se s Vámi setkat," řekla pevným hlasem a udělala jemné pukrle. Přešla k Regině a spočinula na ní laskavým pohledem.
,,Ty si Regina že?" Ta jen kývla. ,,Ráda tě poznávám. Je zvláštní vidět dceru mé sestry, když si stejně stará jako já." A zářivě se usmála. Na Robina jen s úsměvem kývla a on se uklonil. Vypadala jako někdo, kdo se do téhle situace vůbec nehodí, ale vlastně do ní perfektně zapadala.
U Emmy se zastavila a s přivřenýma očima ji sledovala. Zakousla se do svého černě nalakovaného nehtu. Poté odhrnula z Emmina obličeje blonďatou loknu a mrkla na ni. ,,Jsi velmi krásná. Ráda jsem tě poznala Emmo." Emma se na ní zaraženě podívala a pak jen kývla.
Na Hooka se Bílá Královna usmála a řekla: ,,Ráda tě vidím na dobré straně Killiane. Moje sestra nikdy nebyla dobrý společník." Hook se jen zasmál a políbil jí ruku. Poté se otočila na Henryho a pohladila ho po tváři a poté ho na onu tvář obdarovala něžným polibkem.
,,Jsi velmi statečný. Hodný rytířského titulu." Poté se odmlčela. ,,Jsem Vám všem moc vděčná, že jste mě přišli vysvobodit." To už se jal slova Henry. ,,A také jsme Vám přivedli zpět Vaši dceru Allison."
Královna se na něho zaskočeně podívala a zopakovala ono slovo. ,,Allison?" Rozhlédla se po sále až spočinula svým pohledem na mě. Pustila jeho ruku, která ji doteď vedla a lehkým krokem šla ke mě. Nemohla jsem se pohnout. Stála jsem tam a čekala až přijde. Zastavila těsně přede mnou. Cítila jsem její parfém. Vanilka a květy jabloně. Tu vůni jsem si pamatovala od dětství, ale nevěděla jsem kam ji zařadit. Už to vím.
,,Allison." zašeptala a oči se jí zalily slzami. Přeběhl mi mráz po zádech. Ještě nikdo nevyslovil mé jméno tak láskyplně, jako teď ona. Vzala můj obličej do dlaní a palci mi otřela slzy, které mi stékaly po odřených tvářích.
,,Je to pravda?" Přerývavě dýchala a s nadějí v očích na mě koukala. ,,Asi ano. Je to pravda. Narodila jsem se 17. srpna a mojí kmotřičkou je Glinda a to ona mi dala tenhle přívěsek." Vytáhla jsem zpoza košile přívěsek od Glindy, už ale bez prachu. Ona se na něj jen podívala. ,,Moje malá holčička." Pevně mě objala. Obětí jsem ji opětovala. Její bílé lokny jí smáčely moje slzy. Když jsme se odtáhly, pohladila mě po vlasech.
,,Tolik jsi vyrostla. Je mi to hrozně moc líto, co se stalo. Že jsem tě musela opustit a čím vším sis kvůli mě prošla. Jsi silná a jsem na tebe hrozně moc pyšná. A pochopím, když se budeš chtít vrátit a neodpustíš mi, že jsem tě opustila." Sklopila svůj pohled k zemi. ,,Mami," zašeptala jsem a dotkla se její ruky. ,,Ani nevíš, jak dlouho jsem snila o téhle chvíli. Ze všeho nejvíc na světě bych tu chtěla zůstat právě s tebou." Zářivě se usmála a objala mě. Ostatní začali tleskat.
Když mě pustila, obrátila se na vznášející se černý oblak prachu. ,,Co je to?" ,,To je to co ehmmmm zbylo z tvojí sestry. Temné Královny, co napadla tvůj hrad." Kousla se do rtu.
,,Vaše Výsosti, možná bychom to měli dokončit," pronesla Emma a mrkla k oblaku. ,,Oh to jistě. Máte volné pole dámy." Emma, Regina a já jsme přešli k oblaku. Onen oblak začal zářit jasným bílým světlem a pak se rozplynul.
,,Výborně mé dámy," zatleskala Královna. ,,Říše Divů je zase svobodná a čistá země. A to jen díky Vám. Uspořádáme ples Znovuzrození Říše Divů." Na rtech jí pohrával radostný úsměv a už si to mířila ze sálu. Trápila mě ještě jedna otázka. ,,Mami?" otočila se a čekala co řeknu. ,,Kde je můj otec?" Na okamžik, jakoby se zachmuřila, ale pak přišla ke mě a pohladila mě po tváři. ,,Tvůj otec byl velice statečný. Ovšem na zlo, které napáchala moje sestra, nestačil. Je mi to líto drahoušku, ale tvůj otec je mrtvý." Po tváři se jí skutálela slza. Jen jsem kývla a stiskla jí ruku.
,,Tak jdem připravit ten ples."
Ahoj všichni, je tu jedna z posledních kapitol, tak doufám že se líbí. Děkuji všem, kteří to čtete. **Teri**
