Když mě hlídá démon

Návštěva

,,Vstávat, budíček," slétla ze mě deka a já se lekla, že jsem málem slétla za tou dekou.

,,Koik je proboha hodin?" promnula jsem si oči.

,,Půl osmé," oznámil mi tak moc milovaný vychovatel.

,,Co?! Jsou prázdniny!" křikla jsem a otočila se na druhý bok.

,,Ano, jenže my máme na práci i jiné věci, než se poflakovat doma, nebo na zahradě," řekl a hodil si mě přes rameno, jako bych byla pytel brambor.

,,Ty nejsi normální! Ty snad ani nejsi člověk!" bouchala jsem ho do zad. ,,Mám šedesát kilo a ty jsi tak hubenej, že bych tvé nohy mohla používat jako nůžky!"

,,Jsem jen pekelně dobrý vychovatel," usmál se a posadil mě ke stolu.

,,Budeme mít návštěvu, přinesu ti vhodné oblečení," řekl a šel pryč. Možná proto měl na sobě opět ty staré hadry.

Doufala jsem, že to nebude jak včerejší zážitek s jeho žárlivým milencem, nebo co to sakra bylo. Každopádně už více takových  věcí zažít nechci. Snědla jsem svůj moučník a zapila to džusem. V tom se Sebastian objevil s šatem mé matky.

,,Do její skříně nemáš co hrabat," řekla jsem mu s kamenným výrazem.

,,Neumíš si představit, co mohu," usmál se a položil šaty na můj klín.

Osprchovala jsem se tedy a nasoukala jsem se do matčiných šatů.

,,Nesnáším šaty," řekla jsem mu do očí.

,,Ale vypadáš v nich úchvatně," řekl a jako by vyčkával na zazvonění zvonku. Já se začervenala, ale pak jsem si vzpomněla, proč ho vlastně tak nenávidím.

Když ke mně byl otočen zády, odnikud prostě vytáhl lodičky. Nevím, jestli si je vytáhl ze zadnice, nebo z pusy, nebo je prostě vyčaroval, ale jednoduše je držel v ruce a podával mi je. Vzala jsem si je tedy a jakmile jsem obula druhou nohu, zazvonil zvonek.

,,Už je čas," řekl a šel ke dveřím, které otevřel.

,,Zdravíčko," řekl Sebastian a pozdrav se mu opětoval, ovšem dvojhlasně. Jeden hlas byl ženský, spíše dívčí, a druhý mužský.

Když jsem přistoupila blíže k otevřeným dveřím, spatřila jsem je. Dívka s nadkolenkami, sukničkou, která jí stěží zakrývala její zadnici a košilkou s krátkými rukávy. Vlasy měla sčesané do dvou culíků ovázanými růžovými mašlemi. Jako by nestačilo, že už měla růžové vlasy.

,,Těší mě?" řekla jsem.

,,Ahoj!" zajásala dívka. Její doprovod prostě řekl, že ho též těší a Sebastian je pozval dovnitř.

,,Sebastiane! Vždyť jsme ani neuklidili v kuchyni!!!" tiše jsem mu nadávala do cuha.

On mi jen věnoval šibalský úsměv.

Když jsme vešli do kuchyně, zůstala jsem jako opařená. Bylo uklizeno, dokonce i nádobí bylo umyté. Nebylo možné, že by to někdo z nás uklidil. Sebastian byl celou dobu přede mnou. Dokonce i když jsem vylezla z koupelny a šla si dojíst svou energetickou tyčinku do jídelny, bylo tam stále špinavé nádobí. Nechápavě jsem se dívala na stůl a poté na Sebastiana, na stůl, na Sebastiana.

,,Začínáš mě děsit," řekla jsem mu. ,,Kdo jsou ti lidé...?"