Nesnášim rána! Nesnášim, nesnášim, nesnášim. Ještě když musím vstávat takhle brzo.
,,Vypni to, Olivio!" křičela na mě Jessica, když se pokojem rozeznělo nepříjemné pípání budíku v mobilu. Jen co jsem si sedla, přiletěl mi na hlavu polštář.
,,Já to vypnu, když mě necháte!" zanadávala jsem si a vypla budík. Vlivem polštáře už jsem byla úplně probuzená, tak jsem zaplula jako první do koupelny. Provedla jsem ranní hygienu, převlékla se do toho, v čem poletím a potom si zbytek svých věcí zabalila definitivně do tašky.
V pět hodin už jsme byli nastoupení před hotelem a čekali na taxíka, který nás odveze na letiště.
,,Už tu měl být," podupávala Lauren netrpělivě nohou.
,,Neboj, hele už jede," všimla jsem si žlutého přijíždějícího auta a ukázala na něj. Jelikož nás bylo hodně, byla to žlutá dodávka sloužící jako taxi. Kufry jsme hodili do kufru od auta a nasedli. Za necelých třicet minut jsme dorazili na letiště. Už zase na mě začala padat nervozita, že se něco stane.
Prošli jsme kontrolou, došli si pro letenky, odbavili nám kufry, ještě jedna kontrola příručních zavazadel, kontrola pasu, kontrola příručních zavazadel a pak už to bylo konečně všechno. Sedli jsme si na sedačky a čekali, až nás pustí do letadla. Teď už jsem byla hoooodně nervózní. Bylo půl devátý a nikdo, kromě mé společnosti nemluvil norsky. Začala jsem se obávat, jestli jsme na správném místě.
,,Prosíme účastníky letu 23 aby se dostavili do gatu 6," ozval se hlas, ohlašující náš let a já pohled sklopila na letenku. Všechno jsem zkontrolovala a když jsem se přesvědčila, že jsme na správném místě, pobídla jsem všechny, abychom už šli do letadla. Odevzdali jsme letenky, ze které nám zbyl už jen malý útržek.
Řada dvanáct sedadlo F. Řada dvanáct sedadlo F. Řada dvanáct sedadlo F. Řada dvanáct sedadlo F. Opakovala jsem si v hlavě pořád dokola. Tady to je! Zaradovala jsem se a sedla si, protože jsem věděla, že Jess má místo vedle mě. Když přišla, bezeslova a s úsměvem jsem jí podala batoh, aby ho dala do zavazadlového prostoru. Tentokrát to bylo nějaké menší letadlo, takže byly z každé strany jen dvě sedačky. Kvůli bezpečnosti jsem počkala, až letadlo vzlétne, nastavila si mobil na režim letadlo zapla si do sluchátek písničky. Zavřela jsem oči a opřela se o stěnu letadla.
Asi po patnácti minutách jsem cítila dění vedle sebe. I když z donucení mé zvědavosti jsem otevřela oči a uviděla, jak si vedle mě sedá Johnny.
,,Co tady děláš?" zeptala jsem se rozespale.
,,Sedim," pokrčil ledabyle rameny a já si sundala sluchátka, protože tohle bude na dlouho.
,,Nekecéj!" vykřikla jsem nečekaně.
,,No fakt," výtězně se usmál.
,,Johnny, seděla tady Jess a teď tady sedíš ty. Proč?" vyslovila jsem celou podobu otázky, protože byl nejspíš unavenej a nic nechápal.
,,Protože chci sedět s tebou. Ségra je nudná a teď spi," řekl, vzal mi hlavu a lehce jí položil na svoje rameno. Nic jsem nenamítala a spala dál.
,,Liv.. Vio... Olivio," lehce se mnou klepal Johnny a já se začala pomalu probouzet.
,,Co se děje?" zeptala jsem ospale ještě se zavřenýma očima.
,,Už budeme přistávat. Letuška mě poprosila, jestli bych tě nemohl vzbudit," vysvetlil.
Naplno jsem otevřela oči a začala si stěžovat. ,,Víš co nikdy nepochopim?"
ČTEŠ
First Kiss
Fanfic(M&M) - DOKONČENO Co se stane, když se známá dvojčata zamilují do stejně známých dvojčat? Dva jsou uzavření a dva ne. Jejich otec dostane práci v Londýně. Olivia nazpívá duet se svým nejlepším kamarádem. Dvě rodiny spolu pojedou na dovolenou. Mají k...
