Second Thought

Prolog

Stále jsem v zákrytu svých myšlenek slyšela její smích a ve světlech nočního Amsterdamu jsem viděla jiskřičky v jejích zelených očích. V chladném vánku jsem stále mohla cítit její jemný květinový parfém a medový šampón, který dělá její vlasy tak lesklé a hebké.

,,Haló, země volá Hailey. Posloucháš mě vůbec?"

S trhnutím jsem na něj pohlédla a zahleděla jsem se do jeho kaštanových očí, v kterých už jsem se neztrácela tak, jako dříve. Zdaleka ne tak, jako v těch jejích.

,,Promiň jen jsem se na chvíli zatoulala v myšlenkách."

,,Kde přesně?" zeptal se mě hravě, ale já dnes nechtěla hrát žádné hry. Když pochopil, že neodpovím, pokračoval dál:

,,Příjde mi, že jsi poslední dobou pořád někde zatoulaná."

,,Je toho teď na mě moc, znáš to, škola, rodina, brigáda a všechno ostatní. To mi vlastně připomíná, že už bychom měli jít, než mě doma začnou shánět."

,,Jasně, chápu," nepřítomně přitakal a pomohl mi vstát z lavičky. Celou cestu ani jeden z nás neprohodil slovo. Ryan mlčky sledoval své nové boty a já, nejen proto, že jsem neměla co obdivovat, jsem pozorovala projíždějící auta a opět jsem až moc přemýšlela. Ještě před nějákým časem nás ticho stmelovalo, dnes, mi ale přišlo každým krokem méně snesitelné. Snažila jsem se ubírat své myšlenky jiným směrem a netrpělivě jsem vyhlížela naši ulici.

Pár metrů před domem jsem se rozhodla to nesnesitelné ticho prolomit.

,,Myslíš, že nás naše láska dokáže udržet pohromadě až do smrti?"

Poprvé za celou věčnost zvedl svůj pohled ze země a dlouze se na mě zadíval. Snažila jsem se v jeho očích najít alespoň náznak toho, co se mu promítalo v hlavě. Vlastně ani nevím v jakou odpověď jsem doopravdy doufala.

,,Myslím, že naše láska dokáže cokoli budeme chtít."

S těmito slovy mě Ryan vzal do náruče a dlouze mě políbil. Vzpomněla jsem si na náš první polibek, který se odehrál na stejném místě a na tisíce dalších, více či méně výjimečných. V tu chvíli jsem si slíbila, že na ni musím zapomenout.