Uvězněná Sama Sebou

Vše podle plánu

Vůbec nevím co mám dělat. Jít s Brandonem ven a strapnit se,nebo sedět doma na zadku a nikdy nezažít něco s nejdokonalejším klukem světa. Sama se nerozhodnu. Potřebuju se někoho zeptat na radu. Ale koho?...
Už to mám!! Mamka
Vyšla jsem z pokoje a poté rovnou zamířila do ložnice. Dveře byly otevřené a tak jsem vkročila. ,,Mami?" zeptala jsem se opatrně. Mamka ležela na posteli a v ruce držela šedou fotku. Nejprve jsem nepoznala co na té fotce je a tak jsem se mamky zeptala. ,,Ultrazvuk Lauro" řekla mi mamka a já málem omdlela. To ne! Nechci mít dalšího sourozence! Jsem spokojená jako jedináček!
,,A co to bude?" zeptala jsem se naštvaně a otráveně. ,,Copak je Lauro?" zeptala se mě mamka a posadila se. ,,Já nechci sourozence" řekla jsem smutně. Mamka se na mě ušklíbla a natáhla ruku. Pochopila jsem co dělá. Chtěla aby jsem si k ní sedla. Udělala jsem to. Mamka mě objala a řekla:,,Neboj, zvykneš si".
Chvilku jsem s mamkou seděla na posteli a koukala na ultrazvuk. Ale na nic ohledně Brandona jsem se mamky nezeptala. Přešla mě chuť.
Musela jsem se rozhodnout sama. Ano nebo ne? Říkala jsem si celý večer. Kolem půl jedenácté jsem už byla unavená a tak jsem se rozhodla pro ano a šla spát.

Úterý:
Dneska ráno jsem nezaspala,protože jsem se nemohla dočkat školy a především Brandona. Z pokoje jsem vyšla už kolem šesté a rovnou jsem šla do kuchyně. Mamka tam nebyla ,ale byl tam taťka. ,,Čau tati. Ty jsi dneska doma?" ,,Jojo dneska mám volno" řekl taťka a napil se při tom svého kafe. ,,Co kdyby jsme dneska spolu jeli do bazénu?" zeptal se mě taťka a usmál se. ,,Promiň,na dnešek už něco mám"
,,Fajn,tak jindy". Řekl taťka a vrátil se zpět ke své snídani. Chvilku jsem toho ještě litovala. Taťka je doma málokdy. A Brandon je ve škole prakticky pořád. Udělala jsem správné rozhodnutí?

Ve škole:
Konečně! Brandon je ve škole! Třeba se mě na něco zeptá. Seděla jsem ve své lavici,když v tom ke mě přišel! Ale zdálo se,že nechce aby nás spolu někdo viděl a proto mi potichu a hlavně nenápadně oznámil ať jdu s ním ven na chodbu. Úplně jsem zrudla ,ale šla jsem. Na chodbě jsme si zalezli za roh a začali si povídat. Celou dobu jsem koukala na zem,aby nepoznal že se stydím. ,,Takže dneska pujdem spolu ven? Třeba v osm?" zeptal se mě a já jsem ze sebe vykoktala jenom ano. On se na mě usmál a potom odešel. Jsem v nebi💜

Pokračování?😊