Přátelství nebo vysněná láska

18.Nepříjemné ráno

Byla to fakt hrozná rána, že jsme všichni běželi a slyšeli jsme Pavla, Kurva! "zařval hlasitě. Bylo šest hodin hmm fakt nepříjemné ráno.... hlavně pro Pavla . Šli jsme s Klárou spát a Štěpán běžel k Pavlovi.
#Štepanův pohled#
Hlava mě až tak nebolela, spíš mi nebylo moc dobře . Ostatním nevyčítam, že šli spát, byli na tom hůř než já. Běžel jsem k Pavlovi a měl prý zlomenou nohu tak jsme se ho pokusili dostat k autu.Já řídil a jeli jsme na pohotovost, sice jsme tam čekali hodinu a půl, ale naštěstí nebyla až taková nuda. Když jsme byli konečně nařadě tak Pavel byl nejdřív na rentgen, sadrovnu a pak jsme šli do pátého patra do pokoje.
#Pavlův pohled#
Když jsem šel k posteli tak přišel pan doktor,, Pan Mikeš? "zeptal se,, Ano" řekl jsem a pak jsem dozvěděl, že mám prostě zlomenou nohu a zůstanu tu na čtyři týdny!. Měl jsem chuť kopnout, ale bylo by mi to na nic. Štěpán a Gabča vešli dovnitř a doktor řekl,, Dobrý den váš přítel má poškozenou stehenní kost a zlomenou holenní kost, ale bude v pořádku ",, Na jak dlouho tu bude?" zeptali se,, Na čtyři týdny "
řekl doktor,, Na čtyři týdny" zopakovala Gabča, doktor kývl jen hlavo, že ano a Gabča sklopila hlavu. Jsem byl asi na tom stejně , podle toho přístroje šlo vidět, že jsem byl ve stresu a doktor mi řekl, že mám zůstat v klidu. Nohu jsem měl o něco opřenou,prý proto aby byla v pravém úhlu. Gabča s doktorem někam odešla a já si povídal se Štěpánem.
#Můj pohled#
Byla jsem smutná, ale vím, že je to pro jeho zdraví, tak jsem si šla s doktorem si promluvit. Po dlouhé procházce a díky chytrých slovům jsem přemluvila doktora tak mi řekl,, Vidím, že se vyznáte takže vám mohu vašeho přítele předat do domácí péče, ale stejně tu tři týdny musí zůstat "a já měla aspoň trochu radost a poděkovala jsem. Když jsme se vrátili tak doktor řekl Pavlovi, že ho za tři týdny pustí. Doktor nás chtěl vyhnat, prý dneska nejsou návštěvní hodiny( ten má kecy) ,, Můžeme se s ním rozloučit ? " zeptala jsem  se,, Jistě "řekl a šel někam pryč. Jako první jsem běžela k Pavlovi a objala jsem ho. V objetí se mi chtělo brečet tak mě hladil a pošeptal,, Budeš mi chybět",, Ty mě taky" a nechtěla jsem se ho pustit. Doktor řekl,, Musíte už jít, potřebuje si odpočinout "prohlásil a šel k nám,, Tak pojď, zítra ho navštívíme" řekl na mě Štěpán,, S tím nepočítejte "řekl otraveně doktor. Tak jsem Pavlovi vzala mobil a než jsem k němu došla tak mi řekl,, Neboj já to tady zvládnu, buď silná ", já se jen na něho podívala a než jsem stačila něco říct tak popadl mě za ruku a řekl,, Udělej to pro mě ",, Dobře" řekla jsem a po dlouhé době jsem se rozloučila a odešla . Ten doktor se málem ze mě zblaznil, Štěpán mi dál ruku přes rameno a já  jsem se nebránila i když se na nás dívali. Úplně jsme to neřešili a konečně jsme došli k autu.
#Radkův pohled#
Šel jsem pro vodu a od teďka nebudu moc pít. Klára se vzbudila a chtěla si zajít pro prášky. Bylo 10hodin a už jsem slyšel odemykat dveře. Byl to Štěpán s Gabčou a kde mají Pavla, když jsem se zeptal tak Štěpán odpověděl, že v nemocnici a Gabča běžela do pokoje. Šel jsem dělat snídani a Klára mi pomáhala, aspoň byla rychleji hotová. Zavolal jsem , že je snídaně,, každý si vzal jeden talíř a sedli ke stolu. Zeptal jsem se co budeme dělat a jako první navrh byl se dívat na televizi, ale navrh byl za mě lepší tak jsme šli všichni ven.
Další kapitola bude až zítra a to je za mě vše tak zatím;-)