RammLive

Schůzka

Taxi mě dovezlo k menšímu mrakodrapu. Poděkovala jsem a zaplatila.
Celá zlámaná jsem se dobelhala do výtahu a zmáčkla 10.patro. Sice jsem zrovna natočila klip s mojí nejoblíbenější kapelou a Richard mi nabídl nahrát s ním album,ale moje myšlenky vířily pouze kolem měkké postele.
Chvíli jsem u dveří zápolila s klíčky, než jsem našla ten pravý a pak zapadla do bytu. Skopla jsem boty z nohou, sundala si oblečení a nechala ho dopadnout na zem a pak jen ve spodním prádle padla na postel a okamžitě usnula.

Probudilo mě až vyzvánění telefonu. Vyskočila jsem z postele a hnala se k batohu, co jsem včera nechala ležet v předsíni. Běžela jsem se k baťohu tak rychle, že jsem si nevšimla povalujících se džín na zemi. Zakopla jsem o ně a už letěla k zemi. Telefon stále vyzváněl. Dolezla jsem k batohu po čtyřech a vyštrachala mobil.

,,Haló?" vzala jsem to a ani nezkontrolovala kdo volá.

,,Pane bože, Evo! Já jsem tak ráda, že jsi to vzala! Co se s tebou stalo?! Snažím se ti dovolat celej včerejšek! Ani nevíš jak jsi mě vyděsila!"

,,Počkej, Claire. Zpomal. Vždyť jsme se rozloučily teprve včera," zívla jsem na konci věty.

,,Evi, rozloučily jsme se předvčerejškem."

,,Cože?!" vyděsila jsem se.

,,To jsem byla tak dlouho mimo?"

,,Tak se nediv. V poslední době jsme toho moc nenaspaly."

,,Hm," nevěděla jsem co odpovědět. Můj mozek se ještě pořádně neprobral.

,,No, jsem ráda, že jsi v pohodě. Co se týče bytu, tak si tam dělej co chceš, jen mi ho nepodpal. Ve skříni je všelijaký oblečení," ztišila hlas ,,je tam i nějaký odvážný, kdyby třeba něco."

,,Claaaaaaiiireeeee," zaprotestovala jsem znechuceným hlasem a snažila se potlačit obrázek mě a Richarda, co mi okamžitě vytanul na mysli.

,,Tak si to tam užij a ber mi mobily."

,,Dobře, mami."

Zasmála se.

,,Měj se."

,,Ty taky."

Típla jsem to a zkontrolovala čas - 8:21. Vzdychla jsem. Zamkla mobil a vstala. V kuchyni jsem položila mobil na linku a postavila vodu na kafe. Potom jsem odkulhala do sprchy.

Horká voda stékala po kapkách po mém tělem. Na chvíli jsem vypla a jenom poslouchala zvuky žíjícího města. Mumlání lidí, brždění a troubení aut, bouchání dveří v baráku a......zvonění mobilu. Zase jsem vystřelila tak rychle, že jsem málem uklouzla po kluzký podlaze.
Neznámý číslo. Srdce mi poskočilo na druhou stranu hrudníku a ruce se znovu rozklepaly. Bylo mi jasný kdo volá. Vzala jsem to.

,,Yes?" (Ano?)

,,Hey girl! So? Are you sleeping after shooting?" (Nazdar děvče! Tak co? Vyspáváš ještě po natačení?)

,,Ehm, yes." (Ehm, ano.)

,,So I hope that I didn't wake you up." (Tak doufám, že jsem tě neprobudil.)

,,No." (Ne.)

,,Super. So," (Super. Takže,)

,,Reesh, babe? Where's my bra?" (Reeshi, zlato? Kde je moje podprsenka?)  ozval se z mobilu vzdálený, vysoký hlas.

,,I don't know Teresa. You threw it somewhere yesterday." (Nevim Terezo. Někam jsi ji včera večer hodila.)

Sice jsem se zeptat nechtěla, ale prostě mi to nedalo a zeptat jsem se musela.