Uvězněná Sama Sebou

Oficiálně spolu

Středa:
Vůbec se mi nechce do školy. Co když Brandon mě bude ignorovat a pomlouvat mě. Co když to včerejší rande byl jenom hloupý vtip? Asi kolem sedmé jsem mi pořád nechtělo z postele a hlavně do školy.
*Cink*
Zazvonil najednou někdo u dveří. Doma nikdo nebyl a proto jsem běžela otevřít já. Stál tam.... Brandon.
,,Ahoj" řekl mi s úsměvem. Vůbec jsem tomu nemohla uveřit. ,,Jdeš do školy?" zeptal se mě. ,,A-Asi jo" vykoktala jsem. ,,Asi?" zeptal se pobaveně. ,,J-Jo j-du" koktala jsem ze sebe dál. ,,Tak fajn,můžu jít dovnitř?" zeptal se Brandon a koukl se místo na mě,za mě,na náš byt. ,,Jo p-pojď" řekla jsem celá červená a překvapená. Brandon si sundal boty a vešel. Nejprve si prohlížel náš byt a poté si sednul v obýváku do křesla. Já jsem rychle běžela do koupelny,kde jsem si vyčistila zuby a učesala se. Potom jsem běžela do pokoje a oblékla se. Když už jsem byla kompletně hotová,vzala jsem si svojí školní tašku a šla za Brandonem do obýváku. Brandon seděl v křesle s mobilem v ruce. ,,Jdeme?" zeptala jsem se opatrně. ,,Jasně" odpověděl,zastrčil si svůj mobil do kapsy a vzal si svůj batoh. Vůbec jsme nestíhali. Autobus nám ale neujel. Jen tak tak jsem ho stihli.

Ve škole si Brandon sednul vedle mě do lavice. Všechny nafoukané nány z naší třídy,byly překvapené. Až na Elisabeth a ty dvě dvojčata. O matematice mě Brandon chytl za ruku. Zčervenala jsem. Ale musím uznat,že to byl skvělej pocit. O přestávce mě Brandon vytáhl na chodbu. Sedli jsme si na schody a povídali si. Občas okolo nás prošli zvědavé holky a třeštily na nás oči. Brandon si jich nevšímal. Ani já. ,,Časem si všichni zvyknou" řekl mi s úsměvem. Já se jenom pousmála.

Doma:
Když jsem přišla domů,nikdo tam zase nebyl. Mamka nevim kde byla,ale taťka byl na sto procent v práci. Zalezla jsem si do postele a psala si na mobilu s Brandonem. Chtěl,aby jsem šli dneska spolu zase ven. Napsala jsem že klidně. Brandon je vážně super kluk!:*

Napište mi prosím do 👉💬👈
jestli mám pokračovat,nebo s příběhem skončit😊
Děkuju💜