Long journey 2 (CZ; Hobbit) √

• 2 •

Někdo s ní zatřásl a ona se rychle vzbudila. ,,Už jdeme?" zeptala se Bilba a nechala se vytáhnout na nohy. ,,Ano. Vrci jsou blízko, musíme se schovat." řekl a podal jí její batoh. Letmo zkontrolovala jeho obsah a hodila si ho na záda.

Jen co Thorin zpozoroval že je hobitka vzhůru, vydal se jejím směrem. ,,Jak se cítíte?" zeptal se jí se zájmem a ona se na něj s trhnutím podívala. Lekla se. ,,Dobře, ani nejsem unavená." usmála se a při vzpomínce na to, v čí náruči usnula se začervenala. Thorin to přešel bez poznámky a ohlédl se na ostatní. Nebyl čas lámat si hlavu nad tím, zda mají všechno. Vytí vrků bylo blíž a blíž. ,,Jdeme!" vykřikl Thorin když na obzoru spatřil první vrky spolu s skřety a sám se rozběhl ze strmého kopce dolů. ,,No to bude něco." poznamenala si sama pro sebe a trpaslíci ji míjeli. Neměla se k pohybu, stála klidně na místě a až Bilbo jí dal do pohybu.

,,Musíme rychle, jsi v pořádku?" zeptal se jí když už byla při smyslech a mohl jí pustit s jistotou, že poběží s nimi. ,,Ano, jsem." přikývla a s úsměvem a uvědomila si, že Bilbo o jejím zdraví nic neví. Jenom ona, Thorin, Gandalf a Elrond. To ji při tom zjištění vyděsilo. Rychle ty pochmurné myšlenky zahnala a zrychlila aby se jí ostatní neztratili. Ač sama nechtěla, v duchu už viděla jak jsou obklopeni skřety a není úniku. Zamračila se když si uvědomila, že tyhle myšlenky na smrt jsou čím dál častější. Tak či onak se ty myšlenky nesnažila už ani zahnat. Běželi dlouho a bez přestávky a vytí sílilo. Zastavili se mezi skálami a všichni se opřeli.

,,Vrci jsou blízko." vydechl Thorin naštvaně. "Ale nevíme jak blízko. A to bychom měli zjistit." usmál se na něj Gandalf vlídně a podíval se Iris do očí. ,,Mám se tam jít podívat?" vyhrkla dřív, než si uvědomila že ostatním unikl Gandalfův pohled. ,,Výborný nápad, Iris. Musíte být ale opatrná." kývl na ní Thorin a ona se zmohla jenom na slabé povzdechnutí. S tichým brbláním odešla neslyšně nahoru a skryla se za vysoký balvan. Byl to rok, co utekli za dobrodružstvím. A šedesát let, co se Gandalf s Thorinem dohodli na této výpravě. O tom ale nevěděla. A právě teď se krčila za obrovským kamenem a dívala se na vrky se skřety. Nebyli tak blízko jak si mysleli, ale rozhodně nebyli tak daleko, aby teď vystoupili nahoru a rozhlíželi se kolem, kudy půjdou. Náhle si ale všimla i někoho jiného. Obrovského medvěda který byl alespoň dvakrát tak velký než obyčejný medvěd. Skrčila se ještě víc a když měla jistotu, že ji nevidí se s bušícím srdcem rozběhla za ostatními.

Jen co doběhla, všichni se jí ptaly na to samé. Na to, co viděla. Umlčel je Gandalf mávnutím ruky. Kývla mu na dík a obrátila se ke všem. ,,Vrci jsou tak tři čtvrtě hodiny odtud. Ale nejsou tam jediný. Je tam i někdo jiný. Obrovský medvěd. Alespoň to vypadalo, že je to medvěd." řekla udýchaně. Všichni se podívali na Gandalfa kterému na tváři panoval vševědoucí výraz. ,,Co je to?" zeptal se ho Thorin ostře. I když se zdálo, že odpoví, moc dobře věděla, že jim to neřekne přesně. Nebo vůbec. A to byl taky důvod toho, proč se rozhlédla kolem sebe a jenom díky tomu zpozorovala vrka který se krčil nad nimi a odrazil se mohutnými tlapami od země, aby skočil na Bilba. Ten byl hned vedle ní. ,,Pozor!" vykřikla tak, že tím upoutala i pozornost ostatních a vrhla se před Bilba s mečem pevně uchopeným v rukou a nataženými před sebe. Sklonila hlavu a cítila, jak meč těžce projel do vrkova těla. Přímo do srdce a jeho bezvládné tělo jí přitisklo k zemi. Byla celá od krve, pod tíhou vrkovo těla nemohla dýchat ani se hnout. Netrvalo to dlouho a Kili s Dwalinem z ní vrka sundali a Fili jí vytáhl na nohy. Byla zmatená, zmáčená krví a s mečem v ruce.

,,Dobrý." řekl uznale Fili a poplácal jí po rameni. ,,Děkuju." usmál se na ní Bilbo. ,,Teď musíme jít. Běžet pryč, upoutal tím jistě i pozornost ostatních." zabránil jí Thorin v tom, aby poděkovala a na poděkování odpověděla. Chystal se rozběhnout se pryč, ale Gandalf ho zastavil. ,,Tudy ne, následujte mne." řekl a sám se rozběhl úplně jiným směrem než se chtěl vydat Thorin. ,,Zase má zaječí úmysly" slyšela Thorina ale ona bez řečí proběhla kolem něj a dostala se mezi první. Gandalfovi velmi důvěřovala a i když se jí tohle také nezdálo, nechtěla protestovat, jelikož jim vždy pomohl a zachránil je.

Běželi tak dlouho, že to po půl hodině přestala počítat. Blížila se noc, ale stále bylo k jejich štěstí světlo. Mířili za nimi vrci. Ne. Ne to nebyli vrci, to byla ta nestvůra kterou viděla. A proto raději přidala. Neohlížela se za sebe, nýbrž hleděla na krásný, obrovský dům ze dřeva se stájemi, ještě větší zahradou a něčemu, co by mohli nazvat dalšími pozemky. Běželi tam, ale museli s sebou hodit jelikož ve chvíli, kdy doběhli do zahrady se z křoví vynořila ona bestie a řítila se přímo na ně. Někdo jí hrubě strčil dál do domu a i když to ztěží ustála, byla mu vděčná jelikož prát se s medvědem o to, aby odešel a zavřít mu doslova před nosem nechtěla.

,,Co to bylo?" zeptala se Gandalfa hlasem, který jí přišel tak vzdálený a lehce se zapotácela a chytila se jedné z vysokých židlí. Thorina který jí - jak zjistila - celou dobu sledoval viděla dvakrát a celý svět se točil. ,,Náš hostitel." usmál se Gandalf a to jí dokázalo probrat se natolik, že se na něj s ostatními podívala jako na blázna.