First Kiss

23. Deštivý den

Druhý den ráno všichni odjeli. No, všichni, spíš prarodiče a teta se strejdou od mamky. Jinak je tady pořád plno. Jelikož jsem očekávala, že dole bude nepořádek, tak jsem potichu vstala, abych nevzbudila Martinuse. Provedla jsem ranní rutinu, což byla hygiena, trochu poklidit, stát se člověkem a jít se nasnídat. Dneska poprvé jako sedmnáctiletá. K snídani jsem si vzala dort, který zbyl ještě ze včera a pak se pustila do uklízení. Všechny vchody do obýváku a zároveň kuchyně jsem zavřela, abych nevzbudila ostatní a začala uklízet​ různé nádobí, které jsem následně umyla. Potom jsem srovnala všechny židle, uklidila přebytečné a zametla, jelikož byli všude dropky od různých křupek, brambůrek a podobně. Potom jsem ještě utřela prach a setřela lepkavou tekutinu, která se občas objevila na stole nebo na kuchyňské lince, jak někdo rozlil šampaňské nebo mu ukápla kapka od džusu. Když jsem měla všechno hotovo, skočila jsem do krámu pro ingredience na lívance a ty, udělala všem k snídani. Moje lívance má rád každý, takže jsem se nemusela obávat, že někdo nebude mít co snídat. Při nejhorším byl v lednici hlavní dort a ještě nějaký menší. Došla jsem si do pokoje pro bundu a vzala si snídani ven. Proč jsem si ale vzala budnu? Protože se mi nechtělo brát složenou mikinu.

Po chvíli za mnou někdo přišel. Podle blonďaté hlavy jsem mohla poznat, že to je Austin. Položil si lívance na stůl a zeptal se mě: ,,Dobré ráno, sedmnáctko. Chceš čaj?"

,,Dobré ráno, osmnáctko. Chci, děkuju," usmála jsem se vděčně a on odešel. Za pár chvil se vrátil s dvouma hrníčkama v rukou.

Když trochu vychladl, napila jsem se. ,,Mňam. Jak víš, že mám ráda ovocnej?"

,,Amy," pokrčil s úsměvem rameny.

,,Ty sis zjišťoval můj nejoblíbenější čaj?" zeptala jsem se nevěřícně.

,,Když budeš moje sestřenice, musím o tobě vědět všechno," mrkl na mě.

,,A jakej je tvůj nejoblíbenější?"

,,Taky ovocnej."

,,Máme toho hodně společnýho," usmála jsem se a znovu si usrkla čaje.

,,Poslyš, máš tu někde kytaru?" zatvářil se šibalsky.

,,Mám," kývla jsem. ,,Ale teď je tam Martinus, tak ho nechci budit." Popravdě, ani se nedivim. Přijel pozdě a to až ze samotnýho Londýna a ještě to po tom. Sama zírám, že tady teď sedim s Austinem.

,,A on odjíždí taky v úterý?"

,,Ne, dneska večer. Prý nám tady nechce strašit," zakroutila jsem hlavou.

,,Že ze mě nebyl moc nadšenej?" zeptal se s uchechtnutím.

,,Ne," taky jsem se uchechtla. ,,Ale já tě mám ráda a jestli to nechápe, tak má smůlu," řekla jsem a objala ho.

,,Jo a víš co?" odtáhl se ode mě. Zakroutila jsem hlavou, tak pokračoval. ,,Táta chce Amy požádat o ruku." Oči se mi zaplnily slzamy a tiše jsem vypískla. ,,Nebreč," stáhl mě se smíchem do obětí.

,,To jsou slzy štěstí," vzlykla jsem.

,,No to doufám," zasmál se.

,,Ale vždyť jsou spolu jenom​ něco kolem půl roku," odtáhla jsem se a napila se čaje.

,,Tři čtvrtě," opravil mě.

,,Ale i tak," namítla jsem.

,,Já vím, je to blázen, ale tvojí tetu má fakt rád a řekl bych, že ona jeho taky. Teddy ani ty mu taky nevadíš a mně už vůbec ne. Celou vaší rodinu miluje. Jste hrozně pohodová rodina a věřím, že když to Amy přijme, bude jim to klapat ještě víc. I když to není ani rok."