STŘEDNÍ

SINDY

Je den jako každý jiný. Ráno mě vzbudí paprsky slunce. Začne mi zvonit budík, v tom vyletím z postele. A slyším jen svého staršího bratra.
,,Sindy vstávej", ozvalo se z kuchyně. Nechtělo se mi vstát z postele. Ale musela jsem. Došla jsem do dolního patra našeho domu a zamířila jsem směrem ke kuchyni. Na stole ležely nadýchané palačinky. Koukla jsem na Erika, který by na mne nikdy nedal dopustit. ,,Děkuji", řekla jsem a sedla jsem si ke své snídani. Hele Sindy, ,,já už musím jít do školy". Chodily jsme do té samé akorát byl o ročník na před. ,,Dobře, tak zatím ahoj". Rozloučili jsme se, a já jsem v klidu dojedla svou snídani. Pak jsem na sebe jen hodila černé ryfle s bílým kroptopem,vzala bágl, a šla jsem do své školy.
Po příchodu do své třídy jsem se velice udivila, v mé lavici seděl někdo jiný. Hnědovlasý kluk s oříškově hnědými oči. Jeho pohled byl velice přidrzlý.Šla jsem k němu. ,,Tahle lavice je moje".Řekla jsem mu důrazným hlasem.,,A co já jako s tím?" Podíval se na mne. ,,Třeba to, že by jsi odsud mohl vypadnout!" řekla jsem mu. On se však jen arogantně usmál. Přesto dál seděl bez jakéhokoliv hnutí.,,Co si to kur-"nemohla jsem to doříct, přišla naše vyučující a řekla aby jsem si sedla. Bylo ji jedno kam. Bohužel nikde nebylo místo, jen vedle toho arogantního magora. Neměla jsem na vybranou a tak jsem se posadila a odtáhla se co nejdál od něj. Naštěstí to všechno uběhlo rychle. Chvíli po třetí hodině jsem se vrátila domů. Byla jsem vyřízená. Hned jsem zašla do mého pokoje. Lehla jsem si do postele a přemýšlela jsem. ,,Co je ten kluk zač?" ,,proč sakra seděl na mém místě?",, Bude i zítra?",,Pozejtří?" Má hlava se plnila otázkami, na které jsem neznala odpověď.