Mé jméno je Elizabeth a todle je můj příběh. V mojí rodině jsem nebyla moc oblíbená vlastně mě vůbec nikdo neměl rád a bylo pro mě těžké přežívat. Rodiče se mi vůbec nevěnovali. Věnovali se jen mojí sestře od které jsem furt musela poslouchat jak jsem blbá a líná. Aspoň že jsem měla vlastní pokoj. Ve škole jsem to taky neměla jednoduché. Pořád mě jen šikanovali a nikdo mě tam neměl rád kromě učitelek. Vždy jsem měla samé jedničky narozdíl od mé sestry ale rodiče mě nikdy nepochválili. Ve 13 letech už jsem to přestala zvládat a začla jsem pít. Moje jedinná kámoška byla majitelka baru a ikdyž mi nebylo 18 tak mi vždy nalila. Ona jediná mě chápala a byla jsme za to ráda. Domů jsem se vracela opilá pozdě večer když rodiče a sestra spali. Nikdy nepřišli na to že jsem chodila ke kámošce do baru pít. Ve 14 letech jsme začla trpět depresemi a cítila jsem že se mnou není něco v pořádku ale rodiče se mě nikdy neptali co mi je. Občas jsem cítila nenávist a chuť někoho zavraždit vše co ve mě bylo byl chlad. Ve škole se mě všichni báli protože jsem se chovala strašně divně a kámoška která vlastnila ten bar se odstěhovala. Jednoho dne jsem nalákala svojí sestru do místnosti kam se nikdo nemohl dostat a dávala jsem si pozor aby mě nikdo neviděl a tam jsem jí zabila protože už jsem měla plné zuby toho jak mě urážela. Doma jsem řekla že sestra je u kamarádek. Moji rodiče za ní pak jeli protože jim bylo divné že se nevrací. Já jsem ale poškodila auto a moji rodiče se vybourali a zemřeli. Zůstala jsem sama konečně už mě nikdo neurážel mohla jsme si dělat co jsem chtěla. Ale nikdy jsem nepocítila jeden pocit. Nikdy jsem nepocítila lásku. Jednoho dne brzo ráno jsem se porocházela a najednou mě něco silně praštilo do hlavy a já jsem omdlela. To je prozatím vše zbytek příběhu odhalím jindy.
