Přátelství nebo vysněná láska

21.Jedeme pro Pavla

Týdny utekly jako voda. Zítra jedem pro Pavla a já myslela, že to nezvladnu, ale jen díky Štěpána, který sedí vedle mě a zase něco žere :-D (beztak brumík;-)). Šla jsem zavolat Míši, protože potom co jsme byli v kavárně tak mi to nezvedala, asi ji ta práce opravdu baví. Po 15minitách mi to konečně zvedla, ale slyšela jsem jí u toho brečet.
J:Ahoj Míšo
M:Ahoj
J:Stalo se něco?
M:Ne nic.
J:Prosím nelži znám tě jako svoje boty.
M:Dobře a nemohla bych zajít k tobě?
J:Pokud to nebude ostatním vadit
M:Vás tu bydlí víc?
J:Jj tak tady máš tu adresu)(tu si vymyslete)
M:Díky tak já už za tebou jedu tak čau
J:Čau
Šla jsem to říct ostatním a všichni to vzali v klidu až na Kláru ta se s ní moc nemusí, ale říkala, že to přežije. Někdo zvoní,, Jdu otevřít! "zařvala jsem a běžela ke dveřím. Byla to Míša objali jsme se (po dlouhé době),, Ahoj" pozdravila jsem,, Ahoj"pozdrav mi oplatila a hned se zeptala,, Kolík vás tady bydlí? "a zírala s otevřenou pusou na barák, připomíná mi mě jak jsem tu byla poprvé, než jsem stačila odpovědět tak Štěpán s Radkem stali na chodbě a začali se představovat Míša se začala červenat. Potom Radek začal Míšu provázet po domě.
#Radkův pohled#
Provedl jsem Míšu a mě to trochu připadalo jako prohlídka muzea,, Wow! máte to tady luxusní a vy tu bydlíte všichni čtyři .,, Ne pět, zítra jedem pro kámoše "opravil jsem jí,, Aha a jak se ten váš kamarád jmenuje?" zeptala se,, Pavel"jakmile jsem odpověděl tak začala brečet,, Stalo se něco? "zeptal jsem se,, Ne, nic" otřela si slzy. Do místnosti vnikl Štěpán a Míša měla chuť běžet . Jakmile přišla Gabča tak Míša zařvala,, Pavel je můj", nechápavě jsme se všichni dívali a potom co to řekla se Míša chtěla omluvit, že začíná prý bláznit.,, Zamilovala jsem se vlastního pacienta, když jsme si telefonovali a zaslechl tvoje jméno tak buď sebou cukl nebo byl smutný "řekla a běžela ke Gabči.
#Štěpánův pohled#
Celá tahle záležitost je divná, ale Míša se asi spletla to musím zjistit,, Tak jak se jmenuje na příjmení, třeba myslíš úplně někoho jiného Pavla"zeptal jsem se a zároveň upozornil,, Mikeš" a všichni jsme stichli,, Jsem si říkala, že jak jsi ho popisovala mi přišel povědomý"řekla Gabča"Máš štěstí, aspoň chápu, proč se tak vždycky těší "řekla Míša a podívala se na Gabču, tohle jsem jí chtěl říct,akorát, že Pavel má štěstí.
#Míšin pohled#
Nevím jestli mám být na ní naštvaná nebo přát ji to, ale jsem její nejlepší kamarádka. Hned co jsem se na ní dívala tak jsem se zeptala,, Co spolu máte? "i kluci se dívali zvláštně na Gabču jakokdyby chtěli taky tu odpověď,, Nic" odpověděla,, Dobře já se ho zítra zeptám "řekla jsem a šla se obout,, Klidně" odpověděla, rozloučila a odešla do pokoje, zatímco já jsem se rozloučila s klukama a odjela domů.
#Pavlův pohled#
Myslím, že jsem dost odpočatý. Skoro nemůžu usnout, protože konečně budu doma už se těším, i když jediné co mi tady bude chybět je Míša asi jsem se zamiloval. Míša se minulý týden ptala jestli neznám Gabču, jak jsem se dozvěděl, že myslí tu naši co s námi bydli tak jsem byl zmatený a dozvěděl jsem se, že prý chodila na zdrávku, ale nedokončila ji a to si říkáme všechno. Se jí zítra zeptám a chci aby už bylo ráno. Tak jsem se dočkal vzbudil jsem se trochu pozdě než jsem plánoval. Míša mi nachystala snídani a měla skleněné oči, chci aby byla šťastná.
#Můj pohled#
Už byl čas tak jsem zašla pro Baxe a jeli jsme do nemocnice. Cesta netrvala moc dlouho a jdeme pro Pavla,, Už jsme tu"zařval Radek přes celý pokoj. Jako první jsem se vrhla na Pavla. Místo pozdravu jsme se objali jsem zase happy,, Pavle trochu mě mačkaš"(trochu víc) řekla jsem,, Jo promiň "omluvil se a pustil mně. Kluci se pozdravili a pokecali, než jsme slyšeli dveře. Tak to je za mě vše, snad se vám to bude líbit tak zatím ;-)