RammLive

První den nahrávání

-Po týdnu-
První, co mi došlo, že Claire nemá v bytě žádný klávesy. Proto jsem si na internetu našla inzerát na relativně levné klávesy a koupila si je, naštěstí jsem si to mohla dovolit.
Pak jsem celý týden pilně cvičila skladby. Vypila jsem kafe víc, než snědla jídla. Ale když šlo do tuhých, objednala jsem si pizzu a celou jí na místě spořádala. Za týden jsem všech deset skladeb docela obezřetně zvládala. Byla jsem na sebe celkem pyšná, ale dost unavená.

S povzdechem jsem vypnula klávesy a srovnala noty do desek. Vylila jsem zbytek nedopitýho kafe od včerejška a opřela se o linku, koukajíc oknem ven. A co teď? zamyslela jsem se. Jako by mi někdo četl myšlenky, zazvonil mobil. Neohrabaně jsem k němu přiskočila. Karel. Už je to tady. Čekala jsem, že se časem ozvou mí pacienti. Nechala jsem to chvilku zvonit. Zírala jsem na těch 5 písmen a vymýšlela, co řeknu. Nadechla jsem se a vzala to.

,,Dobrý den, Karle."

,,Dobrý, slečno Salvet."

,,Copak vás trápí?" lehla jsem si na postel.

,,Jen volám, jestli ve středu jako vždycky."

,,Karle. Já se vám strašně omlouvám, ale jsem zrovna na delší dovolené a nevím, kdy se vrátím."

,,Aha, no, to nevadí."

,,Opravdu se vám omlouvám."

,,To vůbec nevadí, slečno Salvet. Ozvěte se, až se vrátíte a hezky si odpočiňte."

Z jeho hlasu jsem poznala, že má velice dobrou náladu.

,,Jistě, Karle. Děkuju," zívla jsem.

,,Nashle."

,,Na shledanou."

Práskla jsem mobilem vedle sebe a zírala do stropu. Chtělo se mi spát, ale bála jsem se usnout. Jakmile jsem zamhouřila oči, zdálo se mi o Richardovi. O jeho neposlušných, havraních vlasech, o jeho hlubokých, modrých očích, o jeho šibalským úsměvu, o něžných a zároveň drsných rukách, o jeho hlasu, o tom, jak si mě přitáhne k tělu, o tom, jak mě políbí a já okusím jeho rty.

Zazvonil mobil. Lekla jsem se a cukla sebou. Šáhla jsem po telefonu. ,,Ano?" řekla jsem česky, aniž bych si uvědomila s kým mluvím.

,,Hi Ela," (Ahoj, Elo) zamračila jsem se.

,,Eva."

,,I know, I know. So what? Did you learn it?" (Vždyť já vím. Tak co? Naučila ses ty skladby?)

Hrdě jsem se napřímila.

,,Of course."

,,Great. Give me your address and I'll be there in a few minutes." (Super.Tak mi dej tvoji adresu a já tam za pár minut budu.)

,,Ehm okay."

Nadiktovala jsem mu adresu a jakmile to položil, začala jsem vyšilovat. Už týden jsem se nesprchovala. Rychle jsem vletěla do sprchy a pak na sebe hodila první oblečení na které jsem přišla - červené šaty a černé baleríny. Týden nemyté, mastné vlasy jsem si stáhla do drdolu, aby to nebylo poznat a teprve pak jsem si uleveně odfoukla a byla ráda, že jsem to stihla.
Netrvalo to ani čtvrt hodiny a ozvalo se zaklepání na dveřích. Rázně jsem vykročila k nim a otevřela je. Za nimi se na mě usmíval Richard. Nic neříkal, jen si mě od hlavy až k patě prohlédl se zdvyženým pravým obočím a pak se zasmál.

,,What?" (Co je?) vyštěkla jsem.

,,You looks like you're going on a date." (Vypadáš, jako by jsi šla na rande.)