CAMREN - jednodílovky

Ověřené Laureniny rady do života

Nechtěla jsem to udělat na konci tak vážné, nebo co to tam je... ale ono se to psalo nějak samo..

A ani nevíte, jak je těžké skloňovat jejich jména do přivlastňovacího způsobu!:D

Bylo pozdě večer, Camila už dávno zavřela knihu, kterou skoro každý večer četla a přitulila se ke své manželce, skoro spala. Zatímco Lauren ležela vedle ní, a naopak usnout vůbec nemohla, zamračeně přemýšlela, jednu ruku zamotávala do Camiliných dlouhých vlasů a druhou si hrála s Camilinými prsty a nebrala ohled na to, že Camila už se pomalu propadává do říše snů.

„Ten Alex se chová divně." Řekla do ticha Lauren, čekala od Camily nějakou odpověď, ale ta jen zamručela a převalila se na bok tak, že jedno koleno měla přehozené přes Laureniné nohy a hlavu zabořenou do jejího krku. Lauren tahle poloha sice vyhovovala, ale chtěla odpověď, a tak do Camily jemně šťouchla.

„Co je, Lauren?" řekla Camila s úsměvem a zavřenými oči a Lauren byla ráda, že na ni Camila není naštvaná, že ji budí, když ucítila její horký dech na svém krku.

„Camz! Slyšela si mě." Zasmála se Lauren.

„Nemůžeme to nechat na ráno, zlato?" zeptala se Camila a přitáhla se k Lauren, nosem jemně přejela po jejím krku.

„Ne, Camilo, co ses to za matku! Jde o našeho syna!"

„Co jsem to já za matku?" Camila se smíchem rychle zvedla svou hlavu a opřela ji o svou dlaň. „To ty nevíš, co se s ním děje! Je mu 16, Lo... prožívá své první opravdové lásky a navíc..." Camila se pozastavila, aby ukazováčkem a prostředníčkem popošla po Laureniném hrudníku, „Já, jakožto skvělá máma, co zná své děti i ví o koho jde," znovu se se pozastavila, aby se zasmála, „Bože, Lo, on je tak po tobě, chová se před ní, jako ty, když jsem okolo tebe já, nechápu, že když jsem byla mladá mi hned nedošlo, jak moc máš kvůli mně pomotanou hlavu." Camila cvrnkla Lauren do nosu, než zakroutila hlavou a s úsměvem políbila Lauren tvář.

Lauren chvíli koukala, než to všechno vstřebala. „Tak moment! Jak se chovám kolem tebe, to ty děláš vše možné, aby mé oči byly upnuté jen na tebe!"

„Jako bych se musela snažit, aby tvé oči koukaly jen na mě... stejně vždy jsem jejich hlavní cíl. A ty tvé psí oči, když jsme spolu, najednou se měníš v úplné zlatíčko, nedělej, že si nepamatuješ ‚Ukaž, Camz, já ti ty učebnice vezmu', Jak já si myslela, že jsi nejhodnější dívka pod Slunce, než jsem tě viděla nakopat tomu klukovi zadek... ne že by se mi to nelíbilo." Zkousla Camila ret a chvíli se dívala do Laureniných očí, jemně se třpytily, díky měsíčnímu světlu, které sem padalo skrz okno.

Lauren se už viděla, jak Camilu líbá za tyhle slova, ale zastavila se, chtěla dořešit to, co začala. „Camz, ale tak počkej, kdo to je?" řekla zvědavě Lauren, bylo jí divné, že na to nepřišla sama, jestli Camila tvrdí, že se chová jak ona, tak by to přeci poznala, ne?

„Nedivím se, že to nevíš, před tebou se tak nechová, snaží se asi před tebou chovat drsně, nesnesl by pomyšlení, že by vypadal jako nějaký šmudla... říkám, že je po tobě, škoda, že tě neviděl, jak si se mohla naběhat, když byly děti malé a ‚Camz, nepotřebuješ něco? Neboj, já pro to zaběhnu.' A..."

„Tak moment, Camz, starám se o tebe furt." Řekla smutně Lauren.

„Jistě, to ano, já si nestěžuji, jen... vždy chceš všechny ujistit, že jsi drsná a nikdo si s tebou nesmí zahrávat, ale já vím, jaká jsi uvnitř, Lauren." Usmála se hřejivě Camila. „Chceš pro nás to nejlepší a jsi hrozně starostlivá máma, kamarádka i manželka a všichni se na tebe mohou spolehnout." Camila se znovu usmála a chytla Laureniny tváře, aby ji na rty mohla dát sladký polibek. „Ale stejně dáváš dětem najevo, že se se vším vypořádáš a teď, když jsou starší, už s nimi nevedeš žádné sladké řečičky a často i před nimi dáváš dost najevo, že no... že mě máš ráda... s tím by si mohla trochu ubrat, nebo si dávat pozor, Lauren," Camila se trochu začervenala, když cítila, že Laurenina ruka při těch slovech cestuje po jejím těle, níž k jejím bokům, ale pokračovala, „A on se prostě pak chová jako ty, před tebou musí být drsňák, jako ty před ním, ale pak je stejné štěně jako ty."