Lupinova dcera v prokletí úplňku

- 22 -

REMUS

O Velikonocích dostali strašnou zprávu. Nymphadořin otec byl zabit na útěku. Andromedu i Doru to velmi zasáhlo. Ztráta otce moc nenasvědčovala stavu jeho manželky, která už měla bříško pěkně zvětšené. Společně se to snažili překonat a mysleli na lepší nadcházející chvíle.

Od té doby co se k nim Remus vrátil, si opravdu užíval každé chvilky. Přesně tohle mu uteklo s Leandrou a teď už nehodlal promarnit ani chvilku života svého dalšího potomka.

O pár dní později se dozvěděli, že Harry, Ron a Hermiona se vloupali ke Gringottovým. Poté se však musel Arthur, Molly a Ginny, která byla doma na Velikonoční prázdniny, ukrýt u tety Muriel. Bill, Arthur i Fred s Georgem přestali chodit do práce, protože když už Smrtijedi věděli, že Ron je s Harrym a pomáhá mu, byla jeho rodina ohrožena.

Netrvalo dlouho a v den kdy venku zuřila bouřka a do oken bubnoval dubnový déšť se Remus i Nymphadora konečně dočkali. Narodil se jim krásný, zdraví syn. Ještě ten večer se přemístil oznámit tu novinku Leandře a Siriusovi.

Jakmile se objevil v jejich kuchyni radostně vykřikl: „Je to kluk!"

„Já to věděla!" Přiskočila k němu jeho prvorozená dcera. Pevně jí zmáčkl v objetí. „Blahopřeji tati. Jak je Nymphadoře?"

„Gratuluji!" Poplácal ho po zádech usmívající se Sirius.

„Jsou oba v pořádku. Je to kluk!" Opakoval Remus a nemohl uvěřit vlastnímu štěstí. „Jmenuje se Ted, po svém dědečkovi. Teddy Remus Lupin."

„A jak vypadá?" Leandra si utírala slzy štěstí.

„Připomíná mi Doru, ona naopak tvrdí, že vypadá jako já. Co je však nejdůležitější, když se narodil měl černé vlásky a během hodiny byly zrzavé. Než se k nim vrátím zřejmě z něj bude blonďák." Rozesmál se. „Je to metamorfomág po mamince."

S úlevou se podíval na svoji dceru, nejspíš její bratr nebude mít stejné prokletí jako ona.

„Ještě se chci zastavit do Lasturové víly k Billovi a Fleur, oznámit jim tu novinku. A ještě, shodli jsme se s Dorou, že bychom Harryho chtěli jako kmotra pro Teda."

LEANDRA

Narození Teddyho všichni považovali za pozitivní věc a upřímně se z toho radovali. Nový život na ně působil přímo blahodárně a opojně. Jejich štěstí, ale netrvalo dlouho.

Byl právě začátek května, když Leandra se Siriusem dostali vzkaz od Aberfortha. Okamžitě se oba přemístili do lokálu U Prasečí hlavy.

„Co se děje Abe?" Zeptal se Sirius. V hostinci se setkali s Remusem, Molly a Arthurem.

„V Bradavicích se schyluje k bitvě." Oznámil jim a Leandra si zkousla ret. Vážnost situace potvrzovali i vyděšené výrazy ostatních.

„Dobře," vzpamatoval se jako první Sirius a zavelel. „Jdeme."

Všichni prošli tunelem za obrazem Ariany, sestry Aberfortha, do Komnaty nejvyšší potřeby v Bradavicích, kde se tísnilo poměrně dost lidí. Během chvilky se tam objevil Harry. Další instrukce zněli jasně – budou bojovat!

V tom se všude kolem nich rozezněl vysoký, chladný a zřetelný hlas, byl to Voldemortův hlas a přikazoval jim, aby mu byl vydán Harry Potter.

Učitelé zabezpečili školu všemi možnými kouzly. Ostatní se rozmístili po hradě a školních pozemcích připravení k obraně Bradavic.

První útok přišel nečekaně a za chvíli už bojovali se Smrtijedy, obřími pavouky, obry, vlkodlaky, mozkomory a jinými nestvůrami. Všude se ozýval křik, jekot, sténání, rachot, rámus a dunění kleteb.

Během boje Leandra zahlédla i Nymphadoru, zděšeně si uvědomila, že odešla od malého Teddyho jen, aby mohla být s manželem. Po dalších několika hodinách jí připadalo, že snad bojují celou věčnost, znenadání se opět ozval ten hrůzu nahánějící odměřený hlas. Nařídil své armádě, aby se stáhla. Dal jim hodinu na to, aby se mohli postarat o mrtvé a raněné, ale i nadále usiloval o Harryho.

Leandra si unaveně utřela roztrhaným rukávem čelo a zjistila, že krvácí. Nijak zvlášť si toho nevšímala a znepokojeně se rozhlížela kolem sebe. Uviděla pár známých tváří a pak konečně i Siriuse, který se k ní pomalu belhal. Kulhal na pravou nohu, měl potrhané a umazané oblečení, ale jinak se zdál být v pořádku. Když k ní došel, hlasitě si oddechl a pevně jí sevřel v náručí. Nepotřebovali mluvit. Potom se vydali do Velké síně, kde raněné ošetřovala madam Pomfreyová s několika dalšími dobrovolníky. Uprostřed síně pak leželi mrtvý. Leandra uviděla tělo obklopené Weasleyovými. Srdce jí vynechalo pár tepů a se Siriusem, který ji ještě stále držel v obětí, rychle zamířila k nim. Když přišla blíž uviděla mrtvé Fredovo tělo. Teta Molly usedavě plakala, strýc Arthur jí hladil po zádech a z jeho očí tryskali slzy. Bill, který stál vedle Leandry jí stiskl ruku a posunkem hlavy jí ukázal na další těla.

Leandra v neblahém tušení přešla k dalším tělům. A pak je uviděla... Tátu a Nymphadoru. Leželi vedle sebe tak poklidně, a vypadali jako by spali. Věděla však že už se nikdy neprobudí. Na prsou ucítila příšernou bodavou bolest. Úplně jí sevřela celé hrdlo. Chtěla křičet, ale nemohla... Nešlo to. Její otec a jeho žena byli mrtvý. A ten fakt jí naráz projel jako rána bleskem. Podlomila se jí kolena, sesypala se Siriusovi v náručí a začala srdceryvně plakat.

Když jí došli veškeré síly, utřela si slzy a ještě jednou se podívala do tváře svému otci. Sehnula se k němu, políbila ho na čelo a pohladila ho po studené tváři a prošedivělých vlasech.

„Odpočívej v pokoji tati."

Obrátila se k Doře, vzala jí za ledovou ruku a jemně jí stiskla. „Budeš mi chybět Tonksová."

SIRIUS

Sirius jí sledoval s bolestným výrazem. Teď už zbyl ze čtyř Pobertů, kdysi těch nejlepších a nejsprávnějších kamarádů, sám. Z očí mu vytryskly horké slzy. Stejně jako tehdy v ten večer, kdy zemřel James a Lily, musel i tentokrát vynaložit veškeré své úsilí a zalarmovat všechny své síly, aby se nezhroutil.

Truchlit jim ale nebylo dovoleno dlouho. Hodina, kterou jim dal Voldemort uběhla až příliš rychle a znovu se jim v uších rozezněl jeho chladný děsivý hlas. Sirius spěšně natáhl ruku k Leandře a ta se ho pevně chytila. S ostatními se pomalu přesunuli na nádvoří kde stál Voldemort i se svojí armádou. Hagrid, který stál mezi nimi spoutaný provazy něco držel ve svých obrovitých rukách. Vypadalo to jako hadrová panenka. Než Sirius pochopil co to je, Voldemort potvrdil jeho nejčernější myšlenky.

„Harry Potter je mrtvý! Bitvu jsme vyhráli. Každý kdo bude pokračovat v odporu, bude utracen. Kdo se ke mně připojí bude ušetřen a bude mu odpuštěno." Promlouval k nim s vítězoslavným úsměvem.

„Ne!"

„NE!"

„Harry, ne!"

Ozývalo se zoufale ze všech stran.

„Ticho!" Vřískl rozčíleně Voldemort. „Je mrtvý! Byl zabit, když chtěl uprch-"

Zarazil se v půli slova. Z řady totiž vystoupil Neville Longbottom. Snažil se protestovat a Voldemort ho za jeho troufalost chtěl ztrestat. Pak se stalo několik věcí najednou. Do skupiny Smrtijedů začaly dopadat šípy kentaurů. Země se otřásala pod dusotem obrů, kteří vyrazili proti Hagridovi a jeho bratrovi Drápovi. A Harryho tělo někam zmizelo. Nastal naprostý chaos. Obránci Bradavic začali v náhlém popudu naděje metat po Smrtijedech kletby jednu za druhou.

Pak když ve Velké síni Molly náhle porazila Bellatrix a Voldemort se jí chtěl pomstít objevil se Harry, živý a skutečný.

Sirius pocítil ohromný úžas. Dav překvapeně vydechl a vzápětí umlkl v dokonalém tichu. Harry a Voldemort kolem sebe začali kroužit. Chvilku spolu diskutovali, Harry se snažil Voldemortovi vysvětlit jak byl a stále je pošetilí. Nakonec na sebe vyslali ve stejnou chvíli dvě různá kouzla. Ozvala se ohlušující rána jako z děla až všichni přivřeli oči. Když je znovu otevřeli naskytl se jim pohled na Voldemortovo scvrklé tělo bezvládně ležící na zemi. Byl mrtvý! Vyhráli!

Ozval se ohlušující aplaus a jásot. Všechny zaplavovala úleva a pocit svobody. Konečně byly volní.