Z dlouhého ticha a nemluvou s nikým jsem byla zmatená když jsem slyšela něčí hlas. Zní to divně ale skoro jsem už zapomněla hlasy všech. Ne úplně,v hlavě mi zněly jejich hlasya hlavně jeden který mi pořád říkal ať všechny zabiju. Občas jsem ho málem poslechla ale neměla jsem žadný nástroj, kterým bych to mohla provéstale. Za tu dobu kdy jsem nikoho normálně neslyšela aniž by to byl hlas v mé hlavě. Aji jsem si všimla, že se mnoho lidem změnil hlas. Že mnoho lidí se změnilo. A já si toho vůbec nevšímala,jen proto jak zahleděná jsem byla, s neustálým pocitem že každý je falešný a právě že ostatní jsou zahledění do sebe. Začala jsem se normálně bavit a myslela jsemsi že lidi nejsou takový jako jsem si říkala, ale že jsou milí,hodní a ohkeduplní. Jenže po pád týdnech jsem zjistila že jsou ještě horší než jsem si myslela.
Zase to začalo. Už jsem neměla chuť se s někým bavit a byla jsem připravená na to že už nikdy s nikým nepromluvím. Celkem se mi to dařilo. Počítala jsem každý den kdy jsem nepromluvila ani slovo. Pamatuju si to číslo do teď bylo to 78 dnů. Byla jsem celou tu dobu sama jen ten ''nevinný'' hlas v mé hlavě mě pořád nabádal buď k vražde nebo sebevraždě.
Ležím v pokoji a najednou slyším houkačky i přes to že jsem měla sluchátka v uších. Normální člověk by se tam šel podívat ale ja přece nebyla normalní a nezajímalo mě kdo se zase zranil, protože jsem si myslela že je to sanitka. Jenomže ona to sanitka nebyla...Kdosi mi najednou vletěl do pokoje a táhl mě pryč. Nevěděla jsem co se děje. rodiče na mě jen smutně koukali a nic nedělali. NEchápala jsem to. Veknu už se shtomáždilo spoustu lidí a mě došlo že jsou to lidi z blázince a že si odvádějí právě mě. Řvala jsem že blázen nejsem ale to je akorát ujistilo k tokmu že jsem.
Vytvořila jsem si zase svůj vlastní svět samozdřejmě s BVB. Jenže pak jsem si uvědomila že v tom blázinci to vlastně bude stejný jako doma takže se nemám čeho bát ale už mě to nebavilo. Jakmile jsem vlezla do svého ''pokoje'' ten zkurvený hlas v mé hlavě byl hlasitější a hlasitější. Už jsem to nevydržela. Vzala jsem si svoju žiletku kterou jsem měla v kapse a nastavila zápěstí. Krev stříkala jako divá, na mě a já se jen bezvládně koukala jako kdyby to byla užsná podívalá. ale v tu chvíli někdo přišel a odvezl mě. Dál už si z té doby nepamatuju.
