Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•74- ,,Nesmíš mě opustit, slyšíš?!"

Omotala jsem si nohy kolem jeho pasu. Justin mírně zaklonil hlavu a stále mě líbal. Přešel ke kuchyňskému ostrůvku a položil mě na něj. Vyhoupl se nade mě a znovu mě začal líbat. Usmála jsem se a zvedla ruce, aby mi mohl vysléknout tričko. Rozepla jsem mu kalhoty a on je zkopl na zem. Vyslékl si tričko a já se začervenala při pohledu na jeho nahou hruď. Nevím jak, ale nakonec jsme zůstali oba nazí. Justin mě pomalu sundal z kuchyňského ostrůvku a vzal mě do náruče, jako princeznu. Odnesl mě k němu do pokoje. Položil mě na pravou půlku postele a ze své, levé, shodil všechny nesbalené věci. Nakonec si lehl nade mě a ukradl si pro sebe polibek. Usmála jsem se mírně rozkročila nohy. Justin do mě vnikl a vzdychl. Já jsem si zabořila hlavu do polštárů a zkousla si ret.

,,Uh, jsi. Jsi tak úzká" zašeptal a zpomalil. Mohla jsem se z něj zbláznit.

,,Justine, přidej" vzdychla jsem jeho jméno a mu na zádech naběhla husí kůže. Cítila jsem ji pod svýma rukama, které jsem měla na jeho lopatkách. Zaryla jsem mu nehty do zad, když přidal a začal přirážet tvrději. Celým mým tělem procházel úžasný pocit. Nemohla jsem si pomoct.

,,Justine" vzdychla jsem. Justinovi se zřejmě mé zaryté nehty do jeho zad nelíbily, protože chytnul mé ruce a propletl si se mnou prsty nad mou hlavou. Pokaždé, když tvrdě přirazil, mi zmáčkl ruce. Bylo to opět tak úžasné, jako ještě nic na tomto světě nebylo.

,,Oh, Bell" Justin se do mě udělal chvíli po tom, co jsem se udělala já a udýchaně se svalil na postel vedle mě. Dýchala jsem, jako kdybych právě uděhla maraton. Otočila jsem se na pravý bok, zády k Justinovi a pomalu zavřela oči. Justin si mě přitáhl k sobě a ruku nechal omotanou kolem mého pasu. Rozhodla jsem se vzdát svou snahu o to, zůstat vzhůru a upadla jsem do spánku. Všechno vyřešíme po spánku. Budeme vyspaní, v klidu a promluvíme si. Jsem o tom přesvědčená. Donutím ho, aby mě neopustil.

•••

Vzbudilo mě bouchnutí dveří. Rychle jsem se vyšvihla do sedu, ale hned jsem toho zalitovala, protože se mi trochu motala hlava a před očima jsem měla černé tečky. Po chvíli jsem se však dala dohromady a postavila se. První věc která mě zarazila. Probudila jsem se ve svém pokoji, kde jsem 100% neusnula. Justin. Samozřejmě jsem stále nahá. Ze skříně jsem si jen rychle vzala kraťase a oblékla si je. Všimla jsem si Justinova bílého trička, ve kterém jsem spávala. To jsem na sebe tedy taky oblékla a rychlým krokem jsem prošla bytem. Jen proto, abych nenašla nic. Ani jednu známku po tom, že tu Justin byl, nebo že tu kdy bydlel. Klekla jsem si na kolena a schovala si hlavu do dlaní. Uprostřed kuchňo - obýváku, naproti jeho dveřím, brečím, jako malá holka. Do nosu se mi dostala Justinova vůně, kterou udržovalo jeho tričko. Z mého oka vytelky další slzy.

Po chvíli jsem z okna uslyšela troubení a tlumený křik.

,,Choď po chodníku, debile!" vykulila jsem oči a mé srdce začlo bít rychleji. Ani jsem neběžela k oknu, abych se podívala, kdo to naštvaně řval. Jen v tom tričku a kraťasech jsem popadla klíče a zabouchla za sebou vchodové dveře. Bosá jsem běžela po starém červeném koberci, co byl na kolejích běžný. Schody jsem sebíhala po třech a plně ignorovala fakt, že bych se mohla slušně rozsekat při pádu. Udýchaně jsem rozrazila velké bílé dveře a vyběhla ven před koleje. Malé kamínky, které tvořily štěrkový chodník, mě píchaly do nohou, ale já se na to vůbec nesoustředila. Soustředila jsem se na scénu asi 60 metrů ode mě. Justinovo červené Ferrari už bylo vyparkované z garáží a stálo na cestě. Bylo nastartované. Justin stál u auta a bavil se s nějakým klukem. Nejspíš tím, který mu vkročil do cesty. Po chvíli se kluk rozešel pryč.

,,Justine!" zakřičela jsem na něj. Justin zamrzl v pohybu otevírání dveří. Pomalu však dveře otevřel a ruku spustil zpět k tělu. Otočil se na mě a podíval se mi do očí. Měl na sobě svou typickou koženou bundu a černé kalhoty. Tentokrát to udělal. Nemohl se mi podívat do očí. Sklopil pohled a sednul si do auta. Okamžitě jsem se k němu rozběhla. Sotva jsem dobíhala k jeho autu, dveře se zavřely a on celé auto zamknul.

,,Justine!" začala jsem ťukat na jeho okénko. Levou rukou držel volant, pravou měl na řadící páce a nohou mírně šlapal na plyn. Auto vrčelo a vydávalo zvuky, které by mě normálně donutily přivřít slastně oči, ale dnes ne.

,,Notak, Justine!" snažila jsem se otevřít dveře od jeho auta. Justin na mě jen otočil hlavu. V jeho očích byla lítost, ale taky síla.

,,Nesmíš mě opustit, slyšíš?!" slzy mi tekly z očí a já nakonec nechala svou levou ruku položenou na skle. Udivilo mě, když Justin zvedl ruku z páky a dal ji přesně na tu mou. Dělilo nás však sklo. Vzlykla jsem a sklopila hladu. Ozvalo se tiché zaklepání. Jen dvakrát. Zaklepal jen dvakrát, ale to mi stačilo na to, abych ho slyšela a zvedla hlavu.

,,Omlouvám se. Miluju tě" viděla jsem, jak naznačil rty, ale slyšet jsem ho nemohla. Po chvíli se auto rozjelo a já zpozoněla.

,,Ne! Notak, ne!" křičela jsem, když se za autem začal tvořit mírný prach ze štěrkové cesty. Znovu jsem padla na kolena a neřešila malé kamínky, které mě štípaly a řezaly do kolen. Opět jsem se rozbrečela. Já jsem vlastně celou tu dobu nepřestala. Neřekl žádné ,,Brzy se uvidíme" nebo ,,Vrátím se" jen pouhé ,,Omlouvám se"

A o to víc to bolelo. Justin své sliby plní. Když neřekl že se vrátí, tak se opravdu nevrátí.

Votes prosím <3