Long journey 2 (CZ; Hobbit) √

• 3 •

,,Jmenuje se Medděd a je to kožoměnec. Někdy je to obrovský zlý medvěd a jindy zase obrovský člověk. Jako medvěd je nepředvídatelný ale s člověkem se dá mluvit." pokračoval když si prohlédl jejich tváře."Pro dnešek tu zůstaneme a potom se uvidí. Třeba bychom tu mohli pár dní pobýt." uvažoval nahlas a mezitím co se polovina trpaslíků šla porozhlédnout, ta druhá stále čekala u dveří.

"Nebudu tu! Jsou tu cítit zlá kouzla!" slyšela někoho. "Já před ničím utíkat nebudu!" utrhnul se na něj Dwalin a ona se k nim otočila. "Je to tu prokletý." stál si za svým. "Medděd je prokletý." dodal trpaslík a podíval se na Gandalfa. "Není prokletý, je prostě takový." řekl jednoduše a odešel. Iris chvíli stála jako přikovaná na místě a uznale pokývala hlavou. I když to bylo vzhledem k Meddědovi poněkud zvláštní, Gandalf měl jako vždy pravdu.

Nakonec odešla za ostatními k obrovskému stolu a ztěžka se posadila na obrovskou židli. Všechno tu bylo obrovské. Po skříně až po talíře. Dívala se teď na trpaslíky jak si brali jídlo a k jejímu překvapení se snažili vzít si toho co nejméně. Možná, že by to nikdy nepřiznali ale báli se majitele tohoto domu a nechtěli hi naštvat. Hlad byl ale větší a tak si tohi vzali trochu víc a všechno to položili na stůl.

,,Jak je ti?" přisedl si k ní Fili.,,Jste nějaká bledá." podotl nově příchozí - Thorin.,,Dobře. Jenom jsem unavená." ke konci věty už opravdu zývla a na vysoké židli ztratila rovnováhu. Překvapeně zamrkala očima když se s ní židle zakymácela a padala rovnou k zemi. Fili ve snaze jí včas zachytit se ale převážil a padal k zemi s ní. Oba dva proto dopadli Thorinovi k nohoum a podívali se nad sebe do jeho bouřkových očí. Pozvedl obočí a dále na ně shlížel zeshora.

,,Myslím, že bychom se poté měli hned jít vyspat." řekl se smíchem Gandalf a ostatní - krom Thorina - se k němu přidali. I Iris s Filim. Nakonec se všichni najedli tak, aby ztišili kručící žaludky a schladili žízeň. Ke spánku se uložili v zadní části domu, kde byli poníci, koně a obrovsští čmeláci. K jejich štěstí dam byli i hromady sena, na které se mohli v klidu položit a byli tak i zároveň v teple a v měkké loži. Po dlouhé době měli příležitost se pořádně vyspat, ale Iris se místo toho zvedla a šla ke koni, který ležel na zemi a utrápeně se na ní díval. Měl nádherné velké, hnědé oči ve kterých se leskly slzy a stejně tak krásnou srst a hřívu s ocasem.

Klekla si k němu a opatrně ho pohladila.,,Co pak je?" zašeptala a letmo si ho prohlédla. Na krku měl hluboké škrábance, nejspíš o vlka. Doufala ale, že ne od vrka. Ti byli mnohem nebezpečnější než obyčejní vlci. Rozhlédla se a pohlédla na kýbl s vodou a čistým hadrem. Kýbl i hadr byli opravdu obrovské ale ona to i tak dostala ke koni a ten vyděšeně zařehtal. Otočila se na trpaslíky a všichni spali.

,,Buď v klidu, nechci ti ublížit." zašeptala a sedla si k němu. Začala ho něžně hladit po nose a usmála se na něj.,,Jsi krásný." zašeptala a zahleděla se do jeho onyxových očí.,,Ale zraněný, musím ti to ošetřit." promlouvala k němu a pomalu vzala mokrý hadr. Kůň si nervózně poposedl ale nic víc nedělal a to ani když hadr zvedla k němu.,,Teď to trochu štípne." řekla, i když věděla, že jí zvíře nerozumí. Mokrý hadr položila na jeho ránu a kůň trhl hlavou. Nic víc ale neudělal a tak mu ránu umyla a zavázala.

,,Tohle je zlá doba, že ano?" povzdechla si, vodu vylila a hadrem mu umyla zbytek nohy. V tichu si tam broukala tóny známé písně a lehla si do sena ke koni, který si položil hlavu vedle té její.,,Budeš v pořádku. To ostatně snad všichni." povzdechla si a zavřela oči. Chyběla jí koupel, její bylinné mýdla a šampóny, krémy, knihy, měkká postel a pořádné jídlo. A hlavně ten pocit bezpečí. Tady si nemohl být nikdo ničím jistý. Ani tím, zda se ráno vzbudí.