Long journey 2 (CZ; Hobbit) √

• 4 •

Vzbudila se brzy a sama. Kůň se někam poděl a ostatní ještě spali, proto se opatrně zvedla, zabalila se do svého kabátu a opatrně se vydala ven. Bylo to možná riskantní, ale v tu chvíli jí to ani nenapadlo. Stěží otevřela mohutné dveře a vylezla ven. Slunce teprve vycházelo a tmavě hnědou, téměř černou srst koně kterému v noci pomohla nádherně osvěcovalo. Viděla, jak už na nohu chvílemi i stoupl, ale nemohl běhat jako ostatní koně a poníci, všichni stejně krásní. Došla ke koni který byl alespoň jednou tak velký jako je ona a když k ní sklonil hlavu, pohladila ho po nose.

,,Zachránila jste ho." ozval se za ní dunivý hlas a ona se vyděšeně otočila. Ani meč u sebe neměla. Nebylo ho ale ani zapotřebí. Medděd byl vyšší jak Gandalf a vypadal hrozivě, ale po její zásluze se k ní choval téměř přátelsky. ,,To nic nebylo." odvětila a nervózně se usmála. ,,Vy se bát nemusíte." odvětil a položil dřevo na zem. ,,To jsem ráda." řekla a zamyslela se. ,,A měl by se tu někdo bát?" zeptala se opatrně. ,,Jistě." řekl. ,,Vždy se někdo má důvod bát." pokračoval a za celou dobu na ní nepohlédl. ,,Aha." řekla ne příliš inteligentně.

,,Mé jméno jistě znáte, jsem Medděd." řekl a konečně se na ní podíval. ,,Iris, hobitka." představila se. ,,Cestujete s trpaslíky a čarodějem, proč?" zeptal se jí a popadl obrovskou sekyru, kterou začal štípat dříví. ,,Nejsem ta, co by vám to měla vysvětlit." řekla a pohladila koně. ,,Jmenuje se Sailon." řekl Medděd. ,,To znamená v elfštině moudrý, že ano?" nadhodila Iris a Medděd přikývl. ,,Ano, umíte elfsky?" zajímal se. ,,Jenom pár základních slovíček. Knížky." vysvětlila mile a usmála se. ,,A vy?" zeptala se zdvořile. ,,Ne. Má sestra uměla." řekl ponuře a Iris už se neptala. Dívala se, jak štípal dříví nebo hladila Sailona. Nečekala však, že by si lehl a pohodil hlavou dozadu.

,,Chce, aby jste si na něj sedla." poznamenal Medděd. ,,Ale je vysoký." podotkla aniž by si uvědomila, co říká. ,,A opatrný. Zkouší vás." odpověděl pobaveně a Iris se zhluboka nadechla. ,,Zabila jsem vrka, bojovala se skřety, málem spadla z útesu, čelila zlobrům a málem zemřela. Tohle bude hračka." zamumlala a posadila se na Sailona. Opatrně se chytila jeho hřívy a nechala ho, aby si stoupl. Klusem běžel někam za dům a ona cítila, jak opatrně došlapuje na zraněnou nohu. K jejímu překvapení s ní doběhl až k otevřenému oknu, kde viděla jak se všichni probouzí.

,,Iris!" zvolal Gandalf a upoutal tím pozornost i ostatních. ,,Gandalfe." usmála se mile a vlezla dovnitř oknem. ,,Medděd venku štípe dříví. Opravdu nemá v oblibě trpaslíky." podotkla. ,,Nic vám neudělal?" zeptal se Thorin a přešel k ní. ,,Ne, nemám se čeho bát. Jeho slova." vysvětlila. ,,Budete muset opatrně, ale ví o vás." pokračovala. ,,Takže vymyslíme plán, děkuji Iris." usmál se na ní Gandalf. ,,Za málo." odvětila a pohledem vyhledala Bilba. ,,Bilbo by měl jít s vámi jako první." podotkla a vylezla na oknu, odkud si sedla na koně. Ten na nic nečekal a vydal se ke svému pánovi. ,,Zajímalo by mě, jak to, že si Iris rozumí se všemi zvířaty." slyšela ještě Gandalfa a zaslechla Thorinův melodický hlas. Nerozuměla ale tomu, co říká.

Vrátila se tam zrovna ve chvíli, co se už Gandalf bavil s Meddědem. Mrkla na Bilba a ten se usmál. Viděla, že má strach. ,,Ale kdepak, hobit. Spolu s Iris Půlčíci z té nejlepší rodiny." usmál se mile a Iris s Bilbem se na sebe podívali. ,,Ach tak." oddechl si Medděd. Zřejmě myslel, že je Bilbo trpaslík. ,,Ale i přes to tu nejsme sami." pokračoval Gandalf a jako na povel začal přestavovat trpaslíky kteří vystupovali z domu. Medděd byl napnutý a měřil si trpaslíky nenávistným pohledem. ,,,a v neposlední řadě Thorin Pavéza." řekl a ona sledovala Thorina, jak se opřet o dveře a pozoroval Medděda.

Když se všichni uklidnili, seskočila na zem, pohladila koně a vydala se za ostatními. Začala se pomalu škrábat na obrovskou židli a už si říkala, že si možná pobude dole, ale cítila, jak jí za pas popadli dvě silné paže a pomohli se dostat nahoru. ,,Děkuji." usmála se na Thorina a cítila, jak jí rudnou tváře. Když se odvrátila, Thorin se pousmál nad její ostýchavostí.

,,Vám tedy říkají Thorin Pavéza." řekl Medděd když doléval ostatním mléko. Nic mu na to neřekl. ,,Povězte, proč po vás Azog Znesvětiel pátrá?" zeptal se Medděd a to se na něj Thorin podíval. ,,Znáte Azoga? Jak to?" zeptal se ho zvědavě a nešlo si nevšimnout, jak všichni, především Bilbo s Iris, hltají každé jejich slovo. ,,Hory původně obýval můj národ, než ze severu přitáhli skřeti. Znesvětitel vyvraždil většinu mé rodiny. Některé ale zotročil. Ne na práci, rozumíte, ale pro zábavu. Držet kožoměnce v kleci a mučit je ho zřejmě bailo." řekl hořce a Iris se zhluboka nadechla. Bylo jí ho velice líto. ,,Je vás víc takových, jako jste vy?" zeptal se Bilbo. ,,Už je jen jeden." odpověděl Medděd a ona si všimla kovu na jeho zápěstích. ,,Kdysi nás bylo mnoho." pokračoval a posadil se. ,,Musíte se dostat k hoře před koncem podzimu." konstatoval. ,,Ano, než začne Durinův den." přitakal Gandalf. ,,Váš čas se krátí." řekl Medděd a Iris poočku sledovala Thorina. ,,Proto půjdeme lesem." odpověděl Gandalf mile. ,,Ten les zahalila temnota a pod jeho stromy se plazí strašlivé věci. Skřeti z Morie uzavřeli spojenectví s tím černokněžníkem v Dol Gulduru. Sám bych se tam neodvážil, jen kdybych opravdu musel." celou dobu sledoval napjatého Thorina, ale nakonec se podíval na Gandalfa. ,,Vydáme se elfí stezkou, ta cesta je bezpečná." řekl Gandalf a ona si všimla, jak se k nim Thorin otočil zády a opravdu pomalu šel pryč. ,,Bezpečná? Elfové z Temného hvozdu nejsou moc moudří, zato nebezpeční. Ale na tom nezáleží." odvětil Medděd a opět se podíval na Thorina, který se k nim otočil. ,,Proč to říkáte?" zeptal se. ,,Hemží se to tu skřety a těch je čím dál víc. A vy jdete pěšky. Živí se tam nedostanete." řekl a stoupl si. Mířil pomalu k Bofurovi a Thorin ho propaloval ho pohledem. ,,Nemám rád trpaslíky. Jsou slepí. Slepí k životu který oni nepovažují za stejně rovný," odmlčel se, vzal bílou myšku kterou Bofur smetl ze své ruky a vzhlédl ,,ale skřety nenávidím. Co potřebujete?" zeptal se nakonec laskavě.

Již o chvíli později si sedala na Sailona a přijala malý batoh který jí Medděd podal. ,,Nějaké zásoby na vaši cestu." vysvětlil. ,,Děkuji vám moc, Medděde. Moc to pro mě znamená." usmála se. ,,To nestojí za řeč. Hodně štěstí na vaše cesty." ohlédl se na trpaslíky a ona se uchechtla. ,,Možná nejsou dokonalí, ale mám je ráda." konstatovala. ,,Máte velice laskavé srdce, slečno Iris. Dávejte si pozor, ab toho někdo nezneužil." varoval jí a ona přikývla. ,,Srdce Sailona jste si rychle získala. Nikdo si ho takhle ještě nezískal. Zvířata cítí vaši laskavost, obětavost a statečnost, važte si toho." řekl zcela vážně a ona se usmála. ,,To budu. Ještě jednou vám mnohokrát děkuji." řekla a Medděd přikývl.

,,Poníky i koně poté pošlete zpátky. A mějte se na pozoru." řekl Medděd a jejich koně i poníci se rozběhli pryč. Sailon byl o něco pomalejší, ale i tak je rychle dohnal. Užívala si ten pocit volnosti. Když si byla jistá, pustila se opatrně jeho hřívy a usmála se. Nechala si vlasy čechrat větrem a hladila Sailona po krku. Nevšimla si, že se na ní díval. Zavřela oči a užívala si čerstvého vzduchu. Teď to bude skutečný boj.