Long journey 2 (CZ; Hobbit) √

• 5 •

Dojeli až na kraj Temného hvozdu a Iris seskočila ze Sailona. Ostatní začali odstrojovat své poníky a ona jediná nemusela. Hladila ho po hebké lesklé hřívě a usmívala se. ,,Pusťte poníky!" zakřičel Gandalf, poněvadž začalo pršet a ona se na okamžik ohlédla. ,,Běž, nevidíme se naposledy." políbila ho na nos, když k ní sklonil hlavu a poplácala ho po krku. ,,Běž, Sailone." zašeptala a sledovala, jak se poklusem vydal za svým pánem. Otočila se a rovnou nakračovala k tomu, aby se vydala za Bilbem, ale vrazila do Thorina, který stál hned za ní. Po mokré hlíně uklouzla a on jí chytil za ruku a vytáhl jí k sobě, než se stihla ušpinit.

,,Vždy se tak plížíte." obvinila ho mile a on se ušklíbl. ,,Vždy do mě vrazíte." vrátil jí to a ona se začervenala. ,,Jsem nemehlo." poznamenala. ,,Jste statečná. Nemýlili jsme se, když jsme říkali, že to zvládnete." odpověděl a ona se usmála. ,,Ještě nejsme na konci." připomněla mu. ,,S vámi to bude šťastný konec." poznamenal s mírným úsměvem a ona se na něj mile usmála. Nečekala, že by jí úsměv oplatil. Ale oplatil a ač se na ní usmál již vícekrát, tento byl jiný. Naposledy se na ní podíval a otočil se k odchodu. Sama se vydala za Bilbem. Gandalf se poděl někam do lesa. A ten nevypadal zrovna hezky.

,,Bilbo?" zeptala se hobita když si všimla, jak ztuhl a položila mu ruku na rameno. Jenže v tu chvíli se jí zatmělo před očima a na krátký okamžik zahlédla oko. Oko v ohni, jak se na ní zlostně podívalo a potom zase zmizelo. ,,Co to bylo?" vydechla a podívala se na Bilba. ,,Potom ti to vysvětlím." odbil jí. ,,Bilbo! Co to bylo?" naléhala. ,,Teď ne, Iris. Alespoň pro jednou mě poslechni, prosím." řekl a otočil se k ní zády. Snad všichni trpaslíci se na ně podívali a ona nakonec odešla o něco dál.

,,Mého koně ne, potřebuji ho!" vykřikl Gandalf když mu začali odstrojovat koně. ,,Opouštíte nás?" hlesla. ,,Nedělal bych to, kdybych nemusel." řekl mírně když procházel kolem ní. Zahlédla Thorina, jak čaroděje propaloval zlostným pohledem a pohlédla do země. ,,Budu na vás čekat na svahu vyhlídky Ereboru, uchovejte mapu a klíč v bezpečí a beze mě dovnitř nevstupujte." zastavil se u Thorina který přikývl na souhlas a podíval se z lesa na ní. Přišla k němu blíž a podívala se na Gandalfa. ,,Ten les už není Zelený hvozd dávných časů. I vzduch v tomto lese je plný klamů, bude se snažit proniknout vám do myšlenek a svést vás na zcestí." řekl vážně a nasedl do sedla. ,,Svést nás na z cestí? Co to znamená?" zaslechla Bilba. ,,Nic dobrého." zamumlala. ,,Držte se stezky, neopouštějte ji, jinak už jí nenajdete." řekl a podíval se na Thorina. Ten se otočil k lesu a zavelel, aby šli dál. ,,Musíme být u hory na Durinův den přesně!" slyšela ještě, než vešla do lesa.

Těžký vzduch na ní padl a ona ze zhluboka nadechla. Vzduch byl špatný. Nebyl čerství a už vůbec nebyl zdravý. Zatoužila po tom, se vrátit zpět k Meddědovi, ale zarytě mrčela a dívala se na cestu. Ani na ně nedopadali kapky deště. Les byl nemocný a ona se v něm cítila stejně. Šla jako poslední - každou chvíli se ohlížela. Nepříjemný pocit na zátylku jí nutil přemýšlet o tom, zda jí někdo nesleduje. Nikdo tam nikdy nebyl. Šli dál a dál na cestě a jediný, kdo mluvili byli trpaslíci ve předu. Těžký vzduch jí sedl na hrudník a chvílemi dýchala pusou, aby se udržela při vědomí. Nedostatek kyslíku a ještě k tomu špatného kyslíku nebyla ta nejlepší kombinace. Ne pro ni a ne teď, když najednou začala pociťovat tu únavu.

Po nějaké době už začali i trpaslíci vykřikovat to, jak je les špatný. Čím hloub byli, tím to bylo pro ně pro všechny horší. Zůstávala potichu a šla se skloněnou hlavou dál. Šla, dokud nevrazila do Bombura. ,,Co se stalo?" zeptala se a šla dopředu, dokud jí Thorin nezastavil. Spadla by dolů, cesta zmizela. Podívala se mu do očí. ,,Hledejte cestu, někde tu bude!" zvolal a když všichni odešli, šel k ní ještě blíž.

,,Jak je vám? Vypadáte nemocně. Velmi nemocně." řekl a prohlédl si jí. ,,Nic mi není, to jenom ten les. Jinak jsem v pořádku, ani vy nevypadáte moc zdravě." podotkla a opatrně se dotkla modřiny na jeho tváři. ,,Jsem v pořádku." ušklíbl se a vzal její drobnou ruku do té své. ,,Dostaneme se z tohohle lesa?" zeptala se omamně. ,,Nedovolím, abychom tu zůstali." odpověděl. Chtěla říct, že to není přímá odpověď na její otázku ale včas si to rozmyslela. Viděla, jak se Thorin nadechoval, aby něco řekl, ale vyrušil je Dwalin.

,,Thorine! Našli jsme most." řekl a pohlédl na hobitku s vůdcem společnosti. Okamžitě se od sebe odtáhli a společně zamířili za Dwalinem. Neunikl jí významný pohled který věnoval Thorinovi, ale ten to ignoroval. Došli až k zřícenině mostu a ona protočila oči. Už to ani nemohlo být horší.

,,Ty větve vypadají silně!" řekl Kili a chystal se přelézt začarovanou řeku po větvích, které se spíše podobali liánám. ,,Ne Kili! První půjde nejlehčí." zastavil svého synovce Thorin a ona cítila, jak se na ní přilepili všechny pohledy. ,,Fajn, tak to může být horší. Spadnu do začarované řeky, ale to je detail." zamumlala popuzeně a vydala se k větvím. ,,Jděte opatrně." slyšela Thorina a přikývla. ,,Vážně vypadají silně." konstatovala s nadějí, že jí to uklidní a pomalu přeručkovala po jedné větvi. Stoupla na tu další pod ní a zalekla se, když zjistila, jak větve kloužou. ,,Pevné, vratké, kluzké a kdo ví co ještě." neodpustila si a pomalu ručkovala dál. Když konečně mohla stoupnout na větev, začala se houpat ze strany na stranu. Rychle si klekla a po čtyřech se dostala na další, z které musela přeskočit na jinou větev a z té vyšplhat na tu, která vypadala nejbitelněji. Začínalo to jít dobře, dokud jí to neuklouzlo a ona nevysela hlavou dolů nad řekou. Po chvíli se stěží vyhoupla nahoru a skočila.