Long journey 2 (CZ; Hobbit) √

• 6 •

,,Tak fajn, tohle není dobré, tohle vůbec není dobré. Něco je tam špatně." brblala a posadila se. ,,Nikdo nikam nechoďte!" zakřičela a oprášila si bundu. Až potom vzhlédla. ,,A sakra." zaklela, když viděla, jak se všichni najednou snaží dostat k ní. Pomyslela si něco o tom, že to všichni mohli rovnou přeplavat a stoupla si. Opřela se o kámen a dívala se na ně. Snažila se vymyslet způsob, jak by to mohli udělat bezpečněji a jednodušeji, ale nic jí nenapadlo a tak si povzdechla a promnula spánky. Už jí tu začínalo být špatně. Bolela jí hlava, motala se jí hlava a čas od času všechno viděla dvojitě.

,,Jste v pořádku?" zeptal se jí Thorin, kterého si ani nevšimla. ,,Už jste tady, perfektní! Měli bychom vymyslet způsob jak je sem dostat jinak, poněvadž to sem můžou rovnou přeplavat když je tak vidím. Možná je tu nějaká loďka," ,,Iris! Ptal jsem se vás, zda jste v pořádku." chytil jí Thorin za ramena a zastavil tím její blekotání. ,,Ano jsem. V naprostém pořádku, cítím se úžasně! Co vy, není vám nic?" vyhrkla a Thorin se na ní nechápavě díval. ,,Vypadáte a chováte se jako by jste byla pod nějakou zvláštně působící látkou." konstatoval. ,,Návykové, když už. A neodpověděl jste mi na otázku." připomněla mu. ,,Jsem v pořádku." přikývl, ještě jednou si jí prohlédl a společně pomohli Bilbovi a FIlimu. Ten pomohl zase Kilimu a když už u nich byl i Nori, Bombur usnul a spadl do vody. ,,Lepší to být nemohlo." protočila panenky a vydala se zkoumat cestu dál. Fili s Kilim se podívali na Thorina který zakroutil hlavou a vydal se za ní. ,,Pomozte ostatním." řekl ještě.

,,Možná, bychom se mohli vydat tudy, jsou tam nějaké stopy." ukázala mu malé místo mezi stromky. ,,Vy jste se vážně zbláznila." zamumlal a šel dál. ,,Haló, neodpověděl jste mi na mou otázku!" zavolala za ním. ,,Iris, neřvěte tu!" napomenul jí. Chytil jí za ruku a přitáhl jí k sobě. Těsně před tím, než na místo kde stála dopadl strom. ,,Už zase jste mě zachránil." pousmála se. ,,Ano. A abych vás mohl chránit dál, půjdete se mnou vepředu." poznamenal. ,,Ale já nejsem malé dítě." odporovala a založila si ruce na prsou. ,,Ne, ale smůla se vám lepí na paty." řekl a ona se na něj zamračila. ,,To nebyl kompliment." zamumlala a Thorin jí na to už nic neřekl. Místo toho odešel za Balinem a ohlédl se na Iris.

,,Baline." oslovil starého trpaslíka a ten se na něj podíval. ,,Nevíš, co by mohlo být s Iris? Chová se zvláštně." řekl. Balin následoval jeho pohled a pousmál se nad tím, jak zvědavě zkoumala jedinou rozkvetlou květinu v lese. ,,Nevím, Thorine. Myslím si ale, že na ní velmi působí les. Ostatně, to na nás na všechny, ale na každého trochu jinak." přemýšlel nahlas. ,,Ne, tohle je jiné. Proč na ní ten les působí tak moc?" ptal se Thorin. ,,Iris je drobná dívka a oba dva víme, že není zdravá." připustil a následovně se usmál. ,,Pokud jí to však řekneme, nespíš nás prokleje." vysvětlil a Thorin se ušklíbl. Mezitím už dorazili všichni. S menší, či větší obtíží, ale byli tu. ,,Jdeme!" zavelel Thorin a vydal se dál. Iris ho rychle následovala.

Putovali dál. Bloudili lesem a marně se snažili najít cestu ven. Jenže les se zdál být nekonečný a Thorin se začal obávat toho nejhoršího. Nechtěl si to přiznat. Ani nemohl. Často se ohlížel na své synovce a Iris. Všichni tři to moc dobře věděli, ale jenom Iris už chtěla protestovat.

,,Musíme najít slunce! Vylezu nahoru a uvidím, kudy se máme vydat." řekl Bilbo když stáli na místě a všichni opět brblali. ,,Skvělý nápad, mistře Pytlíku." kývl Thorin. ,,Buď opatrný, Bilbo." řekla a on na ní s úsměvem kývl. Už jenom viděli, jak leze nahoru a mizí v koruně stromu. Když už se k tomu nadechovala k otázce zda by tam neměla jít jako pojistka, něco zaslechla a rázem na to zapomněla. Stáli na místě a dohadovali se o tom, kam půjdeme dál. ,,Thorine." zašeptala a pohlédla na něj. Slyšel to taky. Něco jako hlasy, ale podobnější spíše bzučení nebo jinému zvuku. ,,Ticho!" zakřičel Thorin aby se společnost utišila. ,,Někdo nás sleduje." řekl tiše a všichni byli na nohou a v rukou drželi zbraně. Jediná ona se opozdila a to neměla. Něco jí kouslo do nohy a ona zakřičela bolestí. Dřív, než stihl někdo nějak zareagovat, už jí neznámí tvor vytáhl nahoru a tam jí pustil. Noha jí bolela a palčivá bolest postupovala celým tělem. Opatrně vzhlédla nahoru a dívala se na obrovská kusadla. Znovu vyděšeně vykřikla když spatřila i další obří pavouky a chtěla utéct. Zabránila jí v tom noha i pavouk. Rázem byla na lopatkách a zabalena do pavučiny, která jí zabránila volně dýchat i když už tak špatně dýchala. Bylo to mnohem horší a nemohla se ani hnout. Brzy se jí začalo zatmívat před očima, než propadla zcela do bezvědomí. Byla si jistá, že tohle bude její konec.