Vlčí princezna ✔️

>1<

Bylo nebylo, za desatero horami a desatero řekami stálo jedno velké království. V něm žil král s královnou. Jednoho dne se jim narodila krásná malá holčička. Jejich milovaná, vysněná dcera, princezna Vinnie. Krásná jako andílek, veselá a hlavně plná energie a radosti.
Hnědé, vlnité vlasy pod lopatky. Tmavě hnědé až černé velké oči.

Král s královnou byli velmi šťastní. Měli vše co chtěli. Vysněné dítě, věrný lid a hlavně jeden toho druhého.

Když bylo princezně 5 let, přišel do království Merlandia zlý bojovník. Navrhl králi, že pokud se vzdá své ženy a nechá ji odejít s ním, nechá jejich království bezpovšimnutí. Ten s tímto ale nesouhlasil a tak se strhl velký boj. Král bojoval se zlým bojovníkem sám, velice dlouho. Bojovníkovo vojsko vtrhlo do města. Mezi obyvatelé, zničilo jejich domy, sebralo jim vše, co měli.

Když bylo po všem, král zvítězil, porazil zlého bojovníka. Už si myslel, že je po všem. Bojovník odešel i se svým vojskem a královna mohla zůstat v království. Po necelém měsíci se ale stala hrozná událost.

Byl den jako každý jiný. Král i královna měli své povinnosti a o malou princeznu se starala chůva. Ten den musel odjet král do vedlejšího království Ember. Na sever. Vzal si s sebou královský kočár a vojsko.
Cesta měla trvat 6 dní.
Královna tedy zůstala sama v království, na což již byla zvyklá.

Když byl čas oběda, svolalo služebnictvo královnu i malou princeznu. Královna přišla včas, pouze chůva s malou princeznu nikde. Stráž prohlédla celou celé království i louku za ním, kam si chodily často hrát.

Louka plná červených tulipánů, posázených jeden vedle druhého, byla dočista prázdná a po princezně s chůvou, jakoby se slehla zem.

Celé království padlo v smutek.

•••

Z druhé strany království jel na hnědém koni, lovec. Na hlavě zelený klobouk s bílým perem. V hnědo žluté bundě, za zády zavěšený luk se šípem. V zelených kalhotách s kapsami vytahovací nůž.

Projížděl tmavým lesem, přeci jen, už byl večer a na nebi se již objevila Polárka. Byl velice naštvaný, možná to bylo tím, že se mu vždy všichni smáli, že není schopen ulovit větší zvíře, než pouze drobného ptáka. Možná to bylo i tím, že z nich byl nejmladší.

Pod nosem si něco mrmlal, když v tom uslyšel nějaké vytí či kňučení. Podíval se tedy tím směrem a uviděl tlupu mladých vlčat. Zřejmě to byla ubohá mláďata, která se ztratila.

Lovec této situace velice dobře využil. Potichu chmátl po luku se šípem a natáhl po mláďatech. Za chvíli jít byla všechna tlupa mrtva.

V jeho skupině lovců, měli jako symbol nového uloveného zvířete, část ze zvířete.

Lovec seskočil z koně. Z kapsi u kalhot vytáhl nůž a všem mláďatům uřízl ocas. Zbytky mrtvého zvířete nechal tam, kde ležely již předtím.

Naskočil opět na svého koně a rychlým klusem odjel po pěšince v lese.

•••

Stará, hnědo bílá vlčice se vracela z každodenního lovu potravy pro sebe a svá mláďata. V tlamě táhla divoké lesní prase. Rychlým během dosáhla kořist až k jejich doupěti. Čekala, že mláďata již budou vyhlížet jejich matku, ale ony nikde.

Kořist nechala ležet u doupěte a vyděšeně běhala po lese.
U starého jehličnatého stromu u lesní pěšiny uviděla svá mrtvá mláďata. Kňučivým pohybem se doplazila až ke svým vlčatům. Někdo by mohl říct, že plakala.

Ublížená vlčice běhala po starém a dlouhém lese, plném stromů. Z dali uviděla nějakou siluetu. Doběhla až k ní a zjistila, že našla dítě. V pomačkaných růžových šatech se stříbrnými flitry.

Vzala opatrně plačící holčičku do úst, aby jí náhodou neublížila. Pomalým během donesla dítě až k sobě do doupěte, kde stále byla dnešní kořist. Položila, stále plačící, dítě do měkkého doupěte.
S pomocí packek a úst, utrhla kus divokého prasete a opatrně ho položila před holčičku.

Děvčátko zakroutilo hlavou a po chvilince, během pláče, promluvilo.
„Tohle my nejíme. My jsme lidi, víš?"

Vlčice, nechápající lidské řeči, přistrčila syrové maso k holčičce.

„Ne!" malinkým prstíkem maso odtlačila zpátky k vlčice.

Unavená holčička si zývla a lehla si do doupěte, během chvilky se jí začaly klížit oči a usnula.

Vlčice snedla syrové maso, na které byla zvyklá a lehla se vedle princezny. Hlavu si opatrně položila vedle ni a jednu z pacel přehodila přes zadá dítěte.

Po chvilce také usnula.