Save me ×Justin Bieber FF×

1.část - "How much?"

Máte taky někdy pocit, že chcete řvát do nekonečna? Řvát do doby než vás začnou bolet hlasivky a ani tehdy nechtít skončit?

Stojím tu za barem, poslouchám stížnosti od něakého chlápka, kterého nechala snoubenka a předstírám, že mě to zajímá. Přitom nechci nic jiného než jít domů a ujistit se, že je moje babička v pořádku.

Moje babička. Jediný člověk, který se o mě kdy zajímal. Jediný člověk, který se mě ujal, když moje matka zěmřela na předávkování a můj otec byl zavřený za pouliční rvačku. Ona je teď sama doma v bolestech kvůli nemoci, které jméno ani neumím vyslovit, a která se musí začít léčit- Řekl doktor. Řekl mi taky, že léčba bude stát částku, kterou si nemůžu dovolit . A proto jsem pracovala tady, místo toho abych chodila někam na vysokou a užívala si života. Místo toho abych dělala věci, které normální 18ti leté holky dělají. Protože je to moje babička, nejlepší a nejlaskavější člověk na světě, zachránila mě. A já potřebuju peníze na operaci, která zachrání jí. Ona si to totiž zaslouží.

„Nechala mě kvůli zasranýmu kaskadérovi..KASKADÉROVI“ Vyřvával ten chlápek a přitom mával rukou, ve které držel pivo. Bylo mu úplně jedno, že to pivo vylíval na všechny okolo a lidi na něj házeli podrážděnými pohledmi. Když si všiml, že už nemá žádné pivo (protože ho všechen vylil), podíval se na mě a objednal si tentokrát gin s kolou. Pivo už mu asi přišlo málo.

„Už ti nenaleju. Máš dost“ Řekla jsem mu a on se na mě podíval, jako kdybych mu před očima právě zabila jeho dítě.

„Cože?! Jak jako, že mi nenaleješ to to to..To mi teda naleješ!“ Řval na mě nesrozumitelně  a já se podivala na Jamese, mýho šéfa , který právě vycházel ze své kanceláře, pohledem, který  mu dal na jevo, že mi to tady už leze krkem.

„Můžeš jít do VIP“ Řekl mi James a povzdechl si. Byla jsem mu vděčná, chápal, že to tady přežívám jen kvůli penězům kterými zaplatím léky mé babičky a snažil se mi to tady co nejvíc zpříjemnit.

Usmála jsem se na Jamese a už jsem odcházela do vyššího patra, kde se nacházelo VIP. Ve VIP většinou sedávali bohatí businessmani nebo dokonce celebrity. Abych pravdu řekla, celebrity jsem obsluhovala nerada. Ženy na tebe koukali jako na nějaký hmyz, který je méněcenný, nebo si jim v lepším případě ani nestála za pohled. Muži se na tebe naopak koukali jako na nějaký sladký zákusek, který museli sníst. Ostatní barmanky se rozplývaly, když o ně-obzvlášť někdo sexy- projevil zájem, ale já jsem byla jiná. Nebyla jsem zvyklá na mužskou pozornost, sice mi už bylo 18, ale já jsem byla v tomto ohledu dost nezkušená. Můj nejlepší kamarád, Troy mi říkal „pana marie“ , protože považoval 18ti letou panu za něco co se jen tak nevidí. Měl mnohem víc zkušeností s muži než jsem měla já, a rád mi to dával na jevo.

Když jsem dorazila nahoru, byla jsem překvapená jak plno tu je. Všechny místa byla obsazená a to bylo ve VIP sekroru málokdy. „Díky bohu“ ulevila si Jolene, krásná blondýna s modrýma očima Když mě uviděla.

„ Je to tu dost narvaný co?“ Podivila jsem se.

„Aby taky ne, když si to tu dnes pronajal Justin Bieber“

  „Justin Bieber? Jako fakt?“ podívala jsem se na Jolene s vykulenýma očima.

„Joo“ Vypískla Jolene nadšeně. Její nadšení jsem moc nesdílela. Jeho hudbu jsem neposlouchala a sotva jsem si pamatovala jak vypadal. Pro mě byl obyčejnej zákazník jako každej jinej.

„ Uspořádal tu párty jako rozlučku. Zítra odjíždí na turné“ Chtěla jsem se Jolene ještě na něco zeptat, ale než jsem to stihla zavolal si jí ke stolu nějaký kluk, kterého jsem nepoznávala, aby mu dolila. Omluvně se na mě usmála a už odcházela k tomu stolu. Já jsem tam jen tak stála a nevěděla jsem, co mám dělat. Bylo tam tak narváno, že holka malého vzrůstu jako já přes to moře lidí sotva někam dohlédla. Tak jsem šla k nejbližšímu stolu u kterého jsem stála.

„ Nepotřebujete něco k pití?“ zeptala jsem se milým hlasem. A ani jsem se nepodívala na lidi, kteří u stolu seděli. Říkala jsem, že jsem z celebrit nervózní.

„Néé vůbec ne. My tu jen tak sedíme na suchu a připijíme si vodou z kohoutku“ Poznamenal něaký hluboký hlas sarkasticky čemuž se ostatní zasmály.

Zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na všechny u stolu. Došlo mi, že tu poznámku řekl nějaký kluk, černoch s potetovanýma rukama a velkým úsměvem na tváři. Připomínal mi smajlíka.Vedle něj seděla černovláska, která by byla určitě nádherná nebýt všeho toho make-upu na tváři. Přejela jsem pohledem ostatní dívky u stolu a všimla jsem si, že ostatní měli make-upu stejné množství jako ona. Vážně kluci? Tohle vám přijde přitažlivé?

„Tak to já půjdu obsloužit někoho jinýho, když vám stačí jen voda“ odpověděla jsem se stejnou dávkou sarkazmu jako on. Zasmál se a přejel mě pohledem

„Dobrý.. Tak to my si teda radši objednáme“ zasmál se .

„My si dáme Sex on the beach“ Řekla černovláska. Jak jinak odfrkla jsem si v duchu. Přikývla a podívala jsem se na ostatní.

„Metaxa“ řekl jen smajlík . Podívala jsem se na dalšího, jediného člověka u stolu, který si neobjednal a vduchu jsem zaklela. Byl to on. Justin Bieber. Jako jediný se nesmál, Vypadal dokonce znuděně. Ani si nevšímal blondýny, která u něj seděla tak blízko, že se její prsa dotýkala celé délky jeho paže a přejížděla rukou po jeho hrudi.  Jen na mě přejížděl znuděným pohledem a vypadal že se mi nechystá odpovědět. Pozvedla jsem obočí a čekala až si konečně objedná.

1..2..3.. Nic

„Hej brácho v pohodě? Tady ta kočka čeká až si objednáš“ Řekl smajlík. Za což jsem ho probodla pohldem typu: „řekni to ještě jednou…“Justin se na něj podíval a povzdychl si

„To samý co Za“ ukázal na smajlíka. Tak Za se jmenuje..No smajlík se mi líbí víc .Přikývla jsem a odešla namíchat napoje. Když jsem se prodírala davem přemýšlela jsem nad Justinem. Proč pořádal tu párty, když by byl očividně mnohem radši někde jinde než tady? Celebrity já prostě nepochopim.

Potom co jsem odnesla drinky Justinovo stolu, jsem byla všude možně, kde bylo potřeba. Lítala jsem sem a tam bez odpočinku. Nemohla jsem se už dočkat, až konečně vypadnu. Celou dobu jsem na sobě cítila něčí pohled, a když jsem se otočila, byl to Justin, který se na mě díval. Ale nedíval se na mě se zájmem. Díval se na mě stejně znuděně jako ustolu. Jako by byl radši jinde než tady. Všiml si, že se na něj dívám, neodvrátil pohled tak, jako by to normální člověk udělal. Spojil pohled s mojím a nepustil. Cítila jsem se vážně divně. Tak nějak..jako by jsem byla svlečená, ale jeho pohled jsem odvrátit nemohla. Když konečně oční kontakt přerušil, zvedl se a zamířil za mnou. Nevěděla jestli se mám otočit a utíkat od něj pryč, nebo stát a čekat až mi řekne co pomě chce. Počkala jsem.

Když už stál u mě, zeptal se mě jen „Za kolik?“