Werewolf or Vampire? | Teen Wolf ✔

17. Plán

Asi se dívíte, proč píšu už tady, ale chci vám jen říct, že zde Bestie neovládá Masona a dělá všechno na vlastní pěst:D 

*******

,,Kdo je tam?" vydala jsem ze sebe chraplavě a i když jsem se snařila, aby se můj hlas po pláči netřásl, nedařilo se mi to.

,,Potřebuji se schovat před deštěm, ztratil... Katie?!"

*******

Sametový hlas mě zašimral v uších. Ani jsem nestihla ze sebe vydat hlásku a už mě neznámý tvor držel v medvědím objetí. 

Bylo to zvláštní. Věděla jsem, že jsem toho člověka někdy viděla, ale nevěděla jsem kde. Zamyšleně jsem si k němu čichla, mohlo mi to pomoct. 

Voněl po krajině, dešti a..

,,Psovi? Ten tvor pes?"  vyřkla jsem nechtěně nahlas svou myšlenku. Vzápětí jsem se od něj odtáhla a s mírným zčervenáním si stáhla ruce k ústům.

,,Tak nějak." začal se smát ten kluk a podíval se mi do očí. 

,,Promiň, nechtěla jsem to říct nahlas." zahanbeně jsem se na něj usmála. Úsměv mi oplatil a já si ho začala prohlížet.

Hnědé vlasy, hnědé oči, vřelý úsměv, vypracovaná postava.. 

Urputně jsem přemýšlela. Ve svém mozku jsem prohledala každý šuplík mých vzpomínek a až v posledním jsem ho našla. 

,,Scotte?" oči se mi rozzářili. Ještě jednou jsem ho objala. Cítila jsem z něj upřímnou radost. 

Stál přede mnou můj nejlepší kamarád Scott. V hlavě mi začaly přehrávat různé vzpomínky. Některé byly vidět až do detailů, avšak některé měly pořád mezery a místo obličejů jsem viděla jen rozmazané tváře. 

,,Jak jsi mě našel? Co se stalo za tu dobu, co jsem byla pryč? Jsou všichni v pořádku?" Optala jsem se ho.Pomalu jsem se odtáhla z pevného objetí. On však nechával ruce omotané okolo mého pasu a začal mi všechno vyprávět. Kira, Malia, Liam, Mason, Lydie, Stiles..  

,,Tak na co ještě čekáme? Hned teď musíme vypadnout!" zavelel Scott. Skepticky jsem se na něj podívala. 

,,To není tak jednoduché.. Jestli odejdu, Marcel mě zabije.. a vás všechny taky." sklopila jsem zrak a pomalu začala dávat dolů kamarádovy ruce z mého pasu. Scott chytl mou bradu a dlouze se zadíval do mýc očí.

,,To radši zemřu já než abych viděl znovu umírat tebe nebo kohokoliv ze smečky." Smutně jsem se na něj usmála. 

,,Víš co uděláme? Já tu zůstanu a budu předstírat hroznou náklonnost k Marcelovi - to je lidské jméno Bestie - který mě zasvětí do jeho plánu a naučí mě spoustu dalších věcí okolo upírství. Já vám budu psát přes holuba. Vím, že je to dost vtipný, ale jediné, co tady mám, je tužka a papír. Jeden holub sem pořád lítá, ale já nemám to srdce ho zabít, protože se ke mně vždy tak má, že mi ho je líto.. A nebo bychom se mohli vždy někde sejít a já bych ti ukázala mé vzpomínky " z usilovného přemýšlení se mi udělala vráska mezi obočím. Všimla jsem si jeho nechápavého obličeje a začala mu to vysvětlovat. 

,,Díky upírství se dokážu koukat všem do hlavy a i je upravit, avšak to jsem s Marcelem zkoušela jen jednou..." 

,,Wow.. Ty jsi nejlepší člověk - tedy tvor na celé planetě!" vypískl radostí tmavovlásek a já mu při slově tvor dala menší pohlavek. 

,,No co, vždyť mám pravdu." zašeptal si pro sebe rozhořčeně Scott a mnul si zátylek. 

,,Pokud nezavřeš tu svojí tlamu, vysaju z tebe všechnu čoklí krev." odsekla jsem vážně a Scott na mě vyděšeně podíval a radši zmlkl. 

,,Radši už jdi, nechci mít zas takový problém u Marcela. Budu to tady muset hodně vyvětrat. Snad to nepozná.." znechuceně jsem vzdychla a doprovodila jsem Scotta ke dveřím. Ještě, než odešel, vlepil mi menší pusu na tvář a rychle vyběhl vstříc mokré krajině, která zůstala jako památka po dešti.

******

Celé dny čekání na Marcela jsem byla jako na trní. Stačilo, aby jenom zašuměl list a já hned poplašeně běhala po chatrči. 

V den příjezdu Marcela těsně před svítáním jsem všechna okna zavřela a zabarikádovala. Snažila jsem se, aby každý detail byl na svém místě jako předtím. 

Najednou mě napadlo, že bych mohla upéct koláč, aby ta vůně přebila matný smrad vlkodlaka. Docela jsem se obávala toho, že se mi to nepovede. Sobě jsem už nic nemusela vařit a Marcel si vždy něco ukradl či ulovil. 

Upíři mohou jíst normální jídlo, ale jen malé porce. Kdyby si dal upír například steak, musel by nejméně týden hybernovat bez krve, protože jeho žaludek by všechno, co by pozřel, vyhodil zpět.

Zabrouzdila jsem do své paměti a našla recept na jableční koláč, který často pekla moje maminka. Překvapivě byly v pralavizorní kuchyňce nějaké základní suroviny. Různé ingredience jsem do sebe smíchala a vylila na starý pekáč. Dala jsem to do ošoupané trouby. Po půl hodině jsem vyndala koláč z trouby a musela se pochválit, protože se mi fakt povedl. 

Nechala jsem koláč vychladnout na kuchyňské lince. Chtěla jsem se otočit a opřít své pozadí o linku, avšak dvě paže držící mé boky mi v tom bránily. Vyděšeně jsem zavrčela a začala obě cizí ruce drtit svými. Když jsem nasála vůni mého věznitele, nechala jsem toho drcení a mrštně se otočila se. Byl to Marcel a slizky se na mě usmíval. 

Jak se sem dostal,  aniž bych ho slyšela? Vždyť bylo úplné ticho..

Když už jsem chtěla otevřít pusu a říct mu něco nepěkného, radši jsem ji zase zavřela a stejně nechutně jsem se na něj usmála. On toho využil a začal mě líbat. V první chvíli jsem se od něj chtěla odtáhnout a zabít, ale vzpomněla jsem si na svůj plán a nechala ho. Po chvíli toho Marcel nechal a hladově se pustil do čerstvě udělaného koláče. 

,,Konečně si přišel, už jsem měla o tebe strach. Snad jsem ti tou snídaní udělala radost." falešně jsem se usmála a Marcel hned přikývl. 

,,Když jsi tu nebyl, dost jsem přemýšlela. Nejdřív bych se ti chtěla omluvit za to, že jsem se chovala jak husa a že jsem tě od sebe tak odháněla. Nedocházelo mi, jak jsi toho pro mě tolik udělal a že tě mám moc ráda. Hrozně mě to mrzí.." hraně jsem popotáhla a skoro se falešně rozbrečela. 

,,Odpouštím ti, ale jen pod podmínkou, že mi budeš zcela oddaná. Jak psychicky, tak fyzicky." vyděšeně jsem polkla, ale nedala jsem to na sobě vůbec poznat. Začala jsem horlivě přikyvovat.

,,Moc se mi líbí ta tvá pomsta. Představa těch mrtvých otravných čtvrťáků mě tak zvláštně naplňuje. Oni si myslí, jak jsou lepší než ty, ale pletou se. Vždyť nikdo nemá na mého nejlepšího a nejmocnějšího Marcelka. Nemohla bych se k tobě přidat a pomáhat ti?" nadšeně jsem to na něj vyklopila a jemu zajiskřilo v očích. 

,,Konečně sis to uvědomila. S radostí tě do mého plánu zasvětím." pyšně mi pohlédl do očí a já začala potichu jásat. 

Jsem úžasná herečka