Lotos

Reproduktory vyřvávaly na celou kuchyň až se stěny otřásaly.
Okrové tapety s kytičkami odrážely celou ranní atmošku. Vůně palačinek prosytila už tak dusný vzduch bytu 1+1.
Nora podupávala nohou a předváděla všemožné až nemožné taneční variace včetně nepovedeného twerku.
Její tmavá pleť se leskla v záři umělého slunce
Kudrnaté vlasy si svázala do drdolu, popotáhla si růžové kraťasy, aby neskončily v půli nohou a vyhodila palačinku do vzduchu.
,,Bravó!" Zařvala.
Hotovou palačinku vyklopila na hromadu k ostatním.

Kuchyň byla útlá, mrňavá a všechno, jak už to v takových bytech bývá, bylo nahuštěné na sebe.
Podlahu zdobily kusy posbíraných dlaždiček slepených v mozaiku.
Nora zamíchala instantní marmeládu na sporáku a dohopsala ke stolu.
Stůl byl připraven pro dva lidi.

„Gaio! Snídáme!"
Zazpívala společně se songem, který duněl celým bytem.
Korálkový závěs zarachotil a skrze záplavu lesklých korálků, rychlostí blesku, prosvištěl bílý flek směrem ke sporáku.
Gaia zařvala a odupala směrem ke kuchyni.
Její na ježka ostřihaná hlava vykoukla skrze korálky a hned skočila po velké bílé kryse.
Krysa zamrkala a ozvalo se mechanické cvakání očí, jak hleděla na svoji paničku.
Krysák vyšplhal po židli na stůl a sedl si k misce.
Nora ji nandala palačinky s marmeládou.

„Sežral mi overal. V čem tak mám jít do továrny?" zaúpěla.

„No, půjčím ti svůj a já si dneska dámvoraz a nachystám vše a Krysákazavřem na večer.

"Gaia přikývla a kecla sebou na židli.
Všichni tři se pustili do jídla.
Nora si namlouvala, že je zcela v pořádku dopřát si takové malé sobectví a chystat na večer, zatímco její sestra bude v továrně.
Vynahradí jí to.

Obě sestry byly malé a drobné.
Taková rarita ve společnosti.
Spolek 13 států pěstoval své lidi na injekčních stříkačkách, aby vyhovovali požadavkům standartního občana a společenství. Aby byli zdraví a odolní.

Poslední kontinent, dříve nazýván ,,Evropa" , obklopovalo moře a pár set milionů ostrovů, zde na jediném kontinentu se setkali bývalé mocnosti bývalého světa.

Gaia odešla do továrny ,, Záchrany posledního lidstva" a Nora čekala až to začne.

Za pár minut se ozvalo táhlé, uši drásající pískáno na velmi nízké frekvenci.
Na kopuli obklopující město Revuoux se objevil třepotající hologram správců společenství.
Už to začalo. První hlášení.

***

„Gaio! Vždyť vypadáš skvěle! Už musíme jít!" Gaia se schovávala v koupelničce a Nora netrpělivě podupávala bosou nohou.
Na sobě měla lehké bílé šaty dlouhé až po kotníky.
Gaia vylezla z koupelny. Její snědá víčka zdobily stříbrné stíny. Na sobě měla též bílé šaty, které jí obepínaly hubené tělo.
,,Vypadáš nádherně..." povzdychla si Nora.
,,Ne, tvoje práce je nádherná..." Řekla Gaia a sklopila smutné oči.

„Nebyla by, kdyby ji na sobě neměla nádherná Gaiia." Nora si založila protestantivně (v obraně)ruce na prsou.

Gaia se narovnala a spolu se svou sestrou vyšli bosé do již"neumělé"noci.

Lidé se shromáždili u Jižní stěny kopule. Všichni pokorně vyčkávali až nastane čas. Už se setmělo.
Nora objala svou sestru kolem ramen a poslouchala vůdce. V mysli ji vzkvétala naděje na zázrak.

„Drazí občané společenství. Jednou za 5 let nás Měsíc poctí svou úplnou přítomností a přinese nám nevídané zázraky a dar."

Napětí bylo téměř hmatatelné.
Lidé se kradmo ohlíželi po sestrách. Všichni to o Gaie věděli.