Pohled Laury:
Výkřik. Můj výkřik a světla. Poslední věc, kterou si pamatuju. Pak už jen pád a černá tma...
Pohled Tomáše:
Obešel jsem auto a to, co jsem uviděl, asi jen tak nezapomenu. Ležela tam úplně nehybně. Ta dívka. Měla kolečkové brusle. Zřejmě ztratila vědomí. Měla odřenou bradu, lokty a pár šrámů na nohách, ale na na nic vážnějšího to nevypadalo. Nečekal jsem až se probudí. Položil jsem ji na zadní sedadla a vyrazil zpět za Honzou.
Když jsem dorazil na parkoviště, vzal jsem mobil a zavolal záchranku.
Pohled Honzy:
Slyšel jsem přijíždět auto. Šel jsem se podívat z okna a uviděl jsem Tomáše s telefonem v ruce. Proč by se vracel? Vypadá v pohodě nebo se něco stalo? Najednou mě napadlo tolik otázek, ale neměl jsem na ně odpovědi. Nečekal jsem a vydal se na parkoviště za Tomášem.
,,Tome, co se stalo?" zeptal jsem se, ale on nic neřekl. Jen ukázal na auto. Na zadní dveře. Nečekal jsem, otevřel je a pak jsem ji spatřil. Měla kolečkové brusle a byla v bezvědomí. Nemusel jsem se na nic ptát. Došlo mi to. Tomáš ji srazil.
ČTEŠ
Dárek (FF/w MenT, Tomáš)
FanfictionVýkřik. Můj výkřik a světla. Jediné 2 věci, které si pamatuju z toho odpoledne...