Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•78- ,,Nejsem v pořádku"

Nastartovala jsem a promnula volant v rukou. Projelo mnou příjemné mrazení na zádech. Naposledy jsem zamávala na Dana a vyjela. Všechno bylo zařízené.

Můj cíl je jasný. Najít ho. Hele, tak na rovinu. Jestli máš potřebu kvůli němu jet přes celou Ameriku, měla bys mu říkat jménem. Fajn, fajn.

Můj cíl je jasný. Najít JUSTINA.

Vyjela jsem z univerzity a připojila svůj telefon k autu, abych měla volné ruce, ale mohla telefonovat. Je čas vyjasnit všem všechny otázky. Mezitím jsem do navigace v autě zadala svůj cíl a vydala se po dálnici na dlouhou cestu. 23 hodin z Bostonu na Miami nebude lehká cesta. Budu muset někde přespat. Pojedu nejkratší a nejrychlejší cestou.

První čtyři hodiny do New Yorku. Tam asi něco pokoupím. Přece jenom, v New Yorku jsem nikdy nebyla.

Dál 9 hodin z New Yorku přes Washington do Fayetteville v Severní Karolíně. Tam někde přespím. 13 hodin na cestě je dost, takže se radši někde na 5 hodin vyspím, než bych v mikrospánku bourala.

Posledních zhruba 7,5 hodiny do Orlanda nějak zvládnu po vyspání.

(Celá tato trasa opravdu existuje a je použitelná. Jsem divná, ale dělala jsem to podle pravdy 😂)

Pak ovšem přijde ta horší pasáž. Najít jejich dům. Nemám nejmenší ponětí o tom, kde se nachází. Přece jenom jsem moc značky nesledovala. Jediné co mě teď napadlo je, že fotka, kterou jsem s Justinem fotili, byla pořízena na můj telefon. A můj telefon je 100% vždycky na datech nebo na Wi-Fi. Takže byly zapnuté i polohové služby. Takže bude vidět, kde byla fotka pořízena. Hallelujah. Na to se ale podívám potom. Teď mám jiné starosti.

Odhodlala jsem se a vytočila číslo své nejlepší kamarádky. Po pár pípnutích se autem rozezněl její příjemný hlas.

,,Ahoj, Bell"

,,Ahoj, Cami. Já... já bych si potřebovala promluvit. Víš, ty jsi jediná, která mi o klucích řekla a víš, co jsou zač. Takže si jediná, se kterou o tom v podstatě můžu mluvit a já už si opravdu potřebuju s někým promluvit" vydechla jsem a přeřadila. Z levého pruhu jsem předjela pár aut, jejichž řidiči se na mé auto s údivem otáčeli, a opět jsem se pokorně zařadila do pravého pomalejšího pruhu a zapla tempomat na 120 km/h. Pár aut si mě dokonce vyfotilo, když mě záměrně předjížděli.

,,Poslouchám tě, Bell. Mám času tolik, kolik budeš potřebovat. Přišla jsem z práce, takže si dám vanu a budu pořád na telefonu. Poslouchám tě, povídej" vybídla mě Camila a já si oddechla, že se mi konečně uleví, někomu to všechno řeknu a nebudu na to muset dál myslet.

,,On se se mnou rozešel, Cam. Opustil mě. Řeknu ti to od začátku. Jak jsme byli u nich tak tam, zkráceně, vyběhli nějací mafiáni a dopadlo to tak, že mě postřelili. Už sem myslela, že budu ležet pod kytkama, ale nakonec jsem "jen" dva týdny byla v komatu. Pak jsem se vzbudila a za další 3 dny jsem měla v Bostonu soud kvůli tomu učiteli, který mě chtěl znásilnit... Ale ne! Teď jsem si to uvědomila. VŽDYŤ JÁ JSEM NEBYLA NA TOM SOUDĚ" zařvala jsem přes celé auto, ale hned jsem pokračovala v mluvení.

,,Takže. Vrátili jsme se s Justinem do Bostonu a on se asi ze dne na den rozhodl, že mě musí opustit. Ruplo mu v bedně. Nic mi neřekl. Neřekl mi proč. Prostě mi jen řekl, že je pro mě hrozba. Že si se mnou neměl nikdy nic začít a že teď to pro nás oba bude jen horší" Ze vzteku jsem dala blinkr a přejela do levého pruhu. Začala jsem mít dost té pomalé jízdy. Buď budu brečet, nebo si vybiju vztek na řízení. Je jasné, co vyhrálo. Pomalu jsem sešlápla plyn a auto se najednou rozjelo mnohem rychleji. Adrenalin proudil mými žilami a já se začla pomalu uklidňovat. Tachometr ukazoval 170 km/h.

,,Bell, to je strašná rána. Já. Já vůbec nevím, co ti na to mám říct. Hlavní je, že jsi teď v pořádku a... " přerušila jsem ji.

,,Nejsem v pořádku, Cam. Mám pořád v telefonu to video. Pouštím si ho každý zpropadený den. Nejsem na tom vůbec dobře"

,,Bell, jaké video?" nechápala.

,,Než Justin odjel. Tak on. Agrr. Prostě jsme tu noc přijeli do Bostonu a další den měl být ten soud, na který jsem kvůli té situaci nešla a úplně na něho zapomněla. Tu noc jsme přijeli asi v pět ráno a hned jsme usnuli. Potom jsme se asi ve 12 dopoledne vzbudili a začli jsme řešit ten Justinův odchod. Začala jsem mluvit, že si o tom musíme promluvit, jenže on si pořád mlel to svoje a byl přesvědčený o své pravdě. Abych ho zastavila, musela jsem něco udělat. Takže jsem ho políbila a nakonec jsme se spolu vyspali. Znovu jsem usnula, v jeho náručí, s tím, že jak se znovu vzbudíme, tak si o tom už vážně promluvíme. Jenže sotva jsem se vzbudila, Justin byl v prdeli. Prostě zmizel. Nebudu to celé obkecávat, nemám na to sílu. Důležité je to video. Mezitím co jsem po tom sexu spala, Justin se sbalil a natočil to video. Celou dobu se kolem mě motal, balil si tašky a díval se na mě. Díval se na mé bezbranné tělo, které spalo kousíček od něho. Věděl, že jsem neměla ani šanci něco udělat, nebo ho nějak zastavit a i přesto mě opustil. Sedl si ke stolu u něj v ložnici a začal mluvit. Prostě mluvil. Cami, on tam nahrával video, jak mě miluje a nechce mě opustit, zatímco já jsem spala metr od něj" zařadila jsem se do pravého pruhu a vzlykla. Slzy si opět našly cestu na povrch. Jsem tak slabá. Měla bych se naučit být tak bezcitná, jako on.

Votes prosím <3