Na tomto příběhu jsem nepracovala sama, ale pomohla mi jedna úžasná osoba! ➡➡ QueenOfFools
Chtěla bych ti moc poděkovat a těším se na další spolupráci s tebou :3
"Nejlepší hráč..." zamyslel jsem se, když jsem očima projížděl novinky ze sportu v časopise.
"Oikawa- pfff, tak to určitě ne. Leda tak nejlepší nahrávač, i když o tom bych taky pochyboval." smál jsem se, až mi tekly slzy.
S bouchnutím jsem zavřel časopis a ohlédl se na spícího Kenmu.
Nejlepší nahrávač? problesklo mi hlavou.
Kenma to taky nebyl. Možná nebyl nejlepší nahrávač na hřišti, ale v jiných záležitostech...
Vstal jsem a sedl si vedle něj na postel. Vždycky vypadal tak roztomile... I když spal, tak to bylo něco dech vyrážejícího, ale ten obličej, vždycky když se udělá...
Nerozhodně jsem těkal očima mezi svým rozkrokem, kde mi nabíhala boule a Kenmovou spící tváří.
"Co mám sakra dělat?" povzdechl jsem si nahlas a někde uvnitř doufal, že to Kenmu vzbudí, ale nedočkal jsem se toho.
Oblékl jsem si tričko a vyrazil ven. Když mi kočička usnula, potřeboval jsem si najít jiného ptáčka.
Šel jsem městem, kde bylo lidí hodně jako obvykle, ale za boha jsem nemohl přijít na to, co budu dělat se svým problémem. Nebo spíš, kdo co bude dělat s mým problémem.
Snažil jsem se přemýšlet a trochu si pročistit hlavu, aby to samo přešlo, ale nesešel jsem se s žádným úspěchem.
Připadal jsem si jako uvězněný v kleci, kde jsem se tlačil na mřížky, které se mi nepříjemně zarývaly do kůže, ale nemohl jsem, nebo spíš nechtěl, s tím nic dělat.
Není to ono, když se o sebe starám sám. Lepší je když-
"Iwa-chan!"
"Ještě jednou mi tak řekneš a jdu pryč!"
"Ale já to myslím dobře..."
Ohlédl jsem se. Říkal jsem si, jaký to mají bohové úmysl, že jsem zrovna potkal někoho, koho většina lidí vídá jen v časopisech. Nedávalo mi to smysl, ale aspoň jsem se něco mohl dozvědět.
"To tady nikoho nezajímá! Jmenuji se Iwaizumi, slyšíš? Iwaizumi!"
Toho druhého jsem neznal, ale zřejmě měl problém s králem nahrávačů.
Bože, vždyť se ani nechová jako někdo, kdo je na první příčce žebříčku.
"Iwa-chan... nebuď naštvaný..." zaškemral Oikawa a jeho ruka se posunula na Iwaizumiho pas.
Co ti dva spolu sakra mají? podivil jsem se a popošel blíž, abych slyšel, když jejich rozhovor nabíral na intimnosti.
"Něco jsem říkal." odtáhl se od něj tmavovlásek chladně a pevně zmáčkl jeho zápěstí.
"Iwa-chan, prosím. Dneska už to prostě potřebuju..." Oikawův hlas zněl až zoufale a mně pořád nebylo jasné, o čem se to vlastně dohadují, i když jsem tak nějak tušil.
"Už jsem ti natisíckrát říkal, že mi vadí, když mi říkáš Iwa-chan. Jdu domů." naštvaně Oikawovu ruku pustil a dal se na odchod, ale Oikawa se pořád nevzdával a popadl ho za paži.
"Prosím..." zašeptal a mě z toho dojetí, co tu panovalo, bylo tak těsno, že jsem si musel poupravit kalhoty.
Jak může být někdo zdánlivě děsivý a egoistický takový ufňukaný parchant?
Ozvalo se bzučení telefonu a Iwaizumi vytáhl přístroj z kapsy.
"Ano?" zeptal se značně klidněji, než předtím mluvil s králem nahrávačů.
"Jasně, hned tam budu." přikyvoval si sám pro sebe a snažil se ze sebe setřást Oikawovy ruce.
"Jasně, čau." zabručel a vytrhl se z Oikawova sevření.
"Musím jít." řekl a teď už doopravdy odešel.
Oikawa tam zůstal stát a vypadal, že se každou chvíli rozbrečí.
"Osu!" pozdravil jsem a přešel k němu tak blízko, jak mi to jenom respekt z článků v časopise dovoloval.
"Kdo jsi?" zvedl hlavu a podíval se na mě prázdným pohledem.
"Jsem... Tetsurō Kuroo, blokař Nekomy." podal jsem mu ruku a on ji přijal.
"Ehm... Tōru Oikawa nahrávač Aoba Johsai." řekl a jeho ruka bezvládně sklouzla vedle jeho těla.
"Cítíš se jako nejlepší nahrávač?" zeptal jsem se, protože mě to opravdu zajímalo. A protože muži myslí jenom na jedno, jak by řekla většina žen a Kenma, tak jsem dostal brilantní nápad, jak výhodně využít situace.
Přikývl.
"Když kolem sebe vidím všechny ty reportáže, tak si o sobě myslím opravdu hodně." řekl a šlo vidět, jak se jeho ego dere napovrch.
Do teď vypadal úplně zničeně, ale když přijde řeč na volejbal, je očividně hodně přísný.
"Nechceš se mu pomstít, že tě takhle odmítl?" nadhodil jsem radši, aby se náš rozhovor nestočil někam, kam jsem nechtěl a mohl jsem tak uskutečnit svůj plán.
"Jak to myslíš?" nadzvedl tázavě obočí.
"Jeden nahrávač mi právě spí na posteli a mám tak trochu pocit, že je o hodně lepší než ty." podíval jsem se mu do očí a všiml jsem si něčeho velmi důležitého.
Pochopil mě.
"S radostí." usmál se ihned otáčejíc se směrem, kterým odešel Iwaizumi.
Ulice byla dlouhá a stále šla vidět zářivé bílá teplákovka, kterou na sobě černovlásek měl.
"Pojď." popadl mě za ruku a táhl dál ulicí.
Společně jsme se proplétaly davy lidí a já se pomalu začal ztrácet, i když jsem měl rozhled nad těmi všemi hlavami a pak mi došlo kam jdeme, když se zastavil před fitness halou.
"Co si pamatuji... měli tady hezké toalety, ne?" ohlédl se na mě a když jsem přikývl, vešli jsme turniketem dovnitř.
Očividně sem nechodil, tak často jako já s Kenmou, protože hned dvakrát špatně zabočil. Jen jsem si povzdechl, a když chtěl zajít na klučičí záchodky, zastavil jsem ho a navrhl jinou alternativu.
"Na vozíčkářích je víc místa." ukázal jsem za sebe a Oikawovy oči tam se zájmem pohlédly.
"Jdeme!" zavelel nadšeně a popadl mě za předloktí.
Vztáhl mě dovnitř, namáčkl na dveře a tiše zacvakl zámek. Ucítil jsem jeho horký dech na svém krku a celé jeho tělo se o mě vyzývavě otřelo. Jeho ruka mi začala přejíždět po ztvrdlém rozkroku a tak jsem se rozhodl si taky sáhnout.
Obkroužil jsem plochu jeho zad, prozkoumal boky a nakonec se zastavil na jeho vypracovaném pozadí. Nebylo jako Kenmovo, ale bylo... dobré...
"Jak to máš rád?" zašeptal a jeho zuby jemně stiskla kůži na mém krku, zatímco ruka dělala to samé na mém mužství.
Snad nechce být nahoře...
"Uvnitř." řekl jsem rukou vjel pod jeho tepláky.
"Chápu." pousmál se a rozepnul si mikinu.
"Jak velký jsi, hm?" zeptal se, mezitím co mikina spadla na zem.
"Kolik toho vydržíš?" pokračoval, zatímco si přes hlavu přetahoval triko.
Udělal jsem to samé a se zájmem přešel k němu a znovu si ho chytil do dlaní, tentokrát však přímo na kůži.
Přejel jsem po jeho hebké pokožce a vnímal každý vypracovaný sval, který mi přišel pod bříška prstů.
"Moc mluvíš." uchechtl jsem se a palcem přejel po jeho rtech.
Kenma by takový bordel nedělal...
"Dobře..." pokrčil po chvíli zírání na mě rameny a klekl si na zem přede mě.
Nadechl se, aby zase něco řekl, ale pak jako by si vzpomněl, a mlčel dál. Stáhl mi kalhoty a s hlubokým nádechem nakonec i spodní prádlo. Vzal můj penis do ruky a několikrát po něm přejel. Jeho oči si mé nádobíčko přeměňovaly opravdu dlouho, až se zdálo, že má v plánu to vzdát. Ten jeho přítel zřejmě neměl něco tak velkého.
Políbil špičku a postupně obepínal rty můj poklad a dostával si ho hlouběji do krku. Neměl s tím problém a tak jsem hádal, že něco takového nedělá poprvé. Přesně věděl, co má dělat s jazykem a také jak kolem stáhnout svá ústa.
Vzal jsem do rukou jeho hlavu a spokojeně vydechl. Nebyl špatný, to vůbec ne. Jeho jazyk si se mnou pohrával opravdu pečlivě. Vzrušení se neslo celým mým tělem a už prostě nebylo možné to v sobě déle udržet.
Se zasténáním jsem se udělal Oikawovi do úst a ještě jsem si ho tam přidržel, aby ani kapka nemusela spadnout na zem.
Ozval se od něj nepříjemný zvuk a jeho nehty se mi zaryly zezadu do stehen.
"Asi už stačilo, co?" zasmál jsem se, protože tohle by Kenma nikdy neudělal.
Pustil jsem ho a on se vděčně odtáhl.
Opřel se rukama o zem a rozkašlal se. Pár slin, možná i spermatu, dopadlo z jeho úst na zem a jeho oči se ke mně naštvaně zvedly.
"Co to mělo znamenat?" zavrčel a otřel si ústa hřbetem ruky.
"Bože..." povzdechl jsem si nad jeho neschopností a přejel rukou po svém penisu, vlhkého od slin.
Oikawa se postavil na nohy s pořád naštvaným výrazem a nadechl se, aby promluvil.
Nejspíš to chtěl ukončit a nechtěl, aby ho někdo jako já píchal do zadku, ale já ještě neměl dost.
"Copak si myslíš, že takhle jsi se mu pomstil?" přerušil jsem ho a on na mě jen zamyšleně pohlédl.
Obočí se mu trochu uklidnilo a vrásky z jeho čela zmizely.
On mu to chce vážně vrátit... uvědomil jsem si a rozhodl se ho trochu popostrčit.
"Ten telefonát... vyměnil tě za někoho jiného." řekl jsem a sledoval, jak se jeho výraz mění.
Byl opravdu nerozhodný, ale byl pořád rozhozený z toho, co mu jeho přítel udělal, takže nebylo tak těžké ho přesvědčit. Možná uměl hrát volejbal, ale moc se neuměl ovládat. Ostatně to já také ne.
Sám si stáhl kalhoty a stoupl si čelem ke stěně.
"Ať to nebolí." opřel se o stěnu předloktím a vystrčil na mě své perfektně tvarované pozadí.
"To záleží jenom na tobě." pokrčil jsem rameny a přešel k němu.
Rukou jsem přejel přes jeho půlky a nakonec si je ohmatal naživo. Boxerky mu spadly ke kotníkům a nepříjemně se zakroutil.
"Copak to už bolí?" uchechtl jsem se a pleskl ho přes pravou půlku. Ucukl.
"Ne, jen jsem hodně citlivý." řekl a opět se vrátil, jak stál předtím.
Sám pro sebe jsem se pousmál a naslinil si prsty.
"Tak se uvolni." řekl jsem, i když bylo jasné, že ví, co má dělat.
Vnikl jsem jimi do něj, abych zjistil, jak na tom je a on se pode mnou zakroutil.
"Co zas?" povzdechl jsem si.
"Už jsem to říkal." odsekl a opět se narovnal.
"Takhle to ale nepůjde..." druhou rukou jsem levné chytl jeho bok a prsty v něm pokrčil.
Oikawa zasténal a čelo mu s tichým ducnutím narazilo do kachliček.
Vytáhl jsem je z něj, nemělo to smysl. Tenhle chlapík měl pravidelný sex, akorát se teď ukáže, jak velký je ten penis, co ho píchá.
Přejel jsem po své pokladu rukou a žaludem zatlačil na jeho vstup. Oikawa proti mně nedočkavě pohnul pánví a tak jsem to nijak neprodlužoval a pomalu do něj zajel.
Uslyšel jsem zalapání po dechu a bolestné syknutí.
Jsem větší. pomyslel jsem si pyšně a několikrát své mužství pomaličku vytáhl a zasunul, aby si na mě zvykl.
Když se zdálo, že je vše v pořádku a jeho tělo se opět uvolnilo, zrychlil jsem, ale zatím ne tak, jak jsem zvyklý.
Pevně jsem ho držel za boky, aby se nemohl moc hýbat a nespadl, protože to, jak se projevoval, nesvědčilo tomu, že by byl zvyklý to dělat ve stoje. Šlo vidět, jak se kouše do hřbetu ruky nebo do rtu, aby tlumil své hlasité steny, ale moc to nepomáhalo. Jeho hlas se rozléhal malou uzavřenou místností a venku to muselo jít slyšet taky.
Namáčkl jsem ho na stěnu a strčil mu do pusy dva prsty a zatlačil jimi na jeho jazyk, aby se musel starat o to, aby mohl dýchat a trochu zmlkl.
Teď, když jsem k němu byl blíž, jsem se mohl dostat hlouběji a tak trochu jsem na něj přestal brát ohledy a udělal své přírazy tvrdými, jak je mám nejradši.
Oikawovi se to očividně líbilo, protože se kolem mě vždycky, když jsem přirazil, příjemně stáhl. Vykřikl a na ruku, kterou jsem ho držel za bok, mi dopadlo pár kapek z jeho ejakulátu.
Stal se najednou tak těsným, že jsem z něj málem nestihl vystoupit.
Vytáhl jsem z něho svůj penis a čelo si namáčkl na stěnu, abych měl stabilitu. Rukou jsem přejížděl po svém penisu a druhou zmáčkl jeho zadek. Vzdychl jsem s otevřenou pusou a sledoval, jak kapky mého spermatu dopadají na jeho záda.
Udýchaně jsem se od něj odtáhl a přidržel ho za pás, protože se jeho nohy nebezpečně třásly.
Mlčel, což mi naprosto vyhovovalo, ale jeho obličej mluvil za vše. Jeho tvář, pořád v euforii, na sobě měla vítězný úsměv.
Nejspíš si opravdu myslí, že nad Iwaizumim zvítězil.
Děkuji za názor v komentářích :3
Asa-chan
