Good student & Bad teacher

Kapitola 2

Wake up

Regina otevře oči.

Kde to jsem? V nebi? Ne, to nevypadalo jako nebe, spíš jako nějaký zámek. Doma nebyla....nevěděla jestli ji to má uklidnit nebo znepokojit.

Otočí hlavu a rozhlédne se po pokoji.

Je tu sama. Pokoj je prostorný a čistý, vypadalo to tu jinak než na jejím zámku, možná se dalo říct, že mnohem líp.

Pokusí se posadit.

Bolest. Zasáhne každý centimetr jejího těla, jako ostrý šíp, Regina zasyčí. Nezbyde jí nic jiného, než si zase lehnout a vyčkávat, co s ní bude dál.

Netrvá dlouho a u okna se objeví nějaký muž. Regina vyděšením vykulí oči a pozoruje toho zajímavého člověka.

Je to člověk? Regina ještě nikdy neviděla člověka, který by měl zlatou kůži.

Muž stojí u okna se skříženýma rukama, pak opatrně vykročí dopředu směrem k Regině.
Všimne si jejího vyděšeného výrazu, ani se jí nedivý, kdo by se ho taky nebál, ale i přesto se ji snaží uklidnit.

"Nemusíš mít strach."

Regina jen vyděšeně leží, ale nehýbe se, věděla že kdyby udělala jakýkoliv pohyb, její tělo by ji potrestalo.

"Kdo jsi?" To je jediné, co ze sebe dokáže dostat.

"Řekněme tvůj zachránce. Vyrazila sis dech, kdybych tě našel o trochu déle, byla bys mrtvá."

Regina se zastaví nad jeho posledním slovem, opravdu měla na mále.

"Proč jsi mě vůbec zachránil?"

Muž nadzvedne obočí, "chceš mi říct, že bys byla radši mrtvá?"

Reginu začne štvát, jak snadným způsobem se vyhýbá jejím otázkám.

"Jaké je tvoje jméno?" Této otázce už se tak snadno vyhnout nemohl. Muž se pousměje - chytrá holka.

"Rampelník, ale jsem také známý jako Temný."

No v každém případě Regině nepřišlo ani jedno jeho jméno povědomé.

Regina přikývne a chce se představit sama, "já jsem..."

"Neboj, já vím kdo jsi."

Jakto? No aspoň už jí nepřišel tak stašidelný jako předtím. Přece ji zachránil život, proč by to dělal, kdyby ji pak chtěl nějak ublížit.

"Jak se cítíš?" Zeptá se starostlivým hlasem.

"Už mi bylo líp. Ale aspoň můžu dýchat."

"Asi tě zklamu, ale budeš tu muset ještě pár dnů zůstat, než se úplně uzdravíš."

Zklamu? Ale vůbec ne, tohle bylo mnohem lepší, než být na zámku s její matkou. Jeho zámek byl skvělým úkrytem před ní.

"Mám to oznámit tvým rodičům?"

Cože, on zná její rodiče?

"Ne, prosím ne," Regina rychle odpoví, "to by mi ještě chybělo."

"Víš, že tu nemůžeš zůstat do konce svého života?!"

Regina přikývne, "ano, ale prozatím to vědět nemusí."

Lepší to už nebude. Až se vrátím, matka mě strestá tak či tak. O jejím malém pokusu o útěk se určitě už dávno doslechla.

Dokud je však tady, tak je v bezpečí, nebo se tak aspoň cítí.